prof. Ing. Ivo Vondrák, CSc., rektor

VŠB-TUO > prof. Ing. Ivo Vondrák, CSc., rektor

Zatracená statistika a žebříčky

Možná si hned teď řeknete, co mám proti statistice, když je nedílnou součástí vědecké bádání. Tak o tom není pochyb. To je ale statistika, která je používána nesmírně seriózně. Je založena na přísných pravidlech, protože to je jediná cesta jak ověřit experimentální výsledky a posunout tak dále naše poznání. Mám na mysli statistiku jinou, kterou sám pan Winston Churchill uvedl ve svém citátu jako nejvyšší stupeň mystifikace: "lži, zatracené lži a statistika!".  Pokud se taková "statistika" stane základem žebříčku nejlepších univerzit v České republice tak, jak jej např. otiskly některé naše deníky, pak je třeba  uvést věci na pravou míru. Snaha uspořádat všechno do žebříčku je něco, co je velmi typické např. pro sport nebo i jiné soutěže.  Nikdo nezpochybňuje pozici Rafaela Nadala v žebříčku ATP, nebo vítězství Karla Gotta ve Zlatém Slavíku. Proč se tomu brání univerzity, tedy kromě těch, které jsou na prvním místě?  Protože měřit jejich výkon není nic jednoduchého. Jejich činnost je multidimenzionální.  Vzdělávání, vědecký výkon, výzkum a inovace, spolupráce s praxí, prestiž, tradice, pozice a vybavenost a celá řada dalších věcí tvoří komplex, který se nedá zjednodušeně “narovnat” na přirozené číslo určující pozici v jediném žebříčku.  Ano, můžeme říci, že z pohledu počtu studentů jsme na třetím místě, z pohledu RIVu na místě desátém a troufám si říci, že příjem prostředků z firemní sféry na oblast vědy a výzkumu nás staví na čelní místo takového pořadí.  I proto jsem před dvěma dny ostře protestoval proti návrhu pracovní komise České konference rektorů, která přišla s “nápadem” všechny tyto náhledy strčit do vzorečku a na konci bude číslo v uzavřeném intervalu 0 až 1, kde ti nejlepší budou mít jedničku.  To je něco, co vadí nejenom mně, ale celé řadě dalších lidí, kteří se na akademické půdě pohybují. 

Mánie žebříčků není lokální problém.  Je to záležitost, která má své hluboké kořeny i v mezinárodní, globálním pohledu na výkonnost univerzit.  V pondělí jsme se sešli všichni rektoři veřejných vysokých škol s novým velvyslancem Spojených států panem Normanem  L. Eisenem a v rámci velmi konstruktivní diskuze zaznělo: “pomozte nám, českým univerzitám, se prosadit v mezinárodních žebříčcích, kde hrajeme hodně nevýznamnou roli”.  Reakce pana ambasadora byla velmi rychlá a pohotová.  Jeho nabídka zněla, že pozve do České republiky zástupce univerzit, které zaznamenaly v mezinárodních žebříčcích největší posun, aby se s námi podělili o své zkušenosti. A nemusel jít daleko, hned pozval na naše setkání svou paní Lindsay, která je profesorkou angličtiny na Georgetownské univerzitě.  Právě tato univerzita zaznamenala v žebříčcích výrazný posun vpřed. A opět zaznělo, o čem jsem psal dříve.  Žebříčky jsou subjektivní a zdvihá se vůči nim vlna kritiky. Je zjevné, že objektivně hodnotit univerzity není nic jednoduchého. A hlavně. Je třeba pracovat s korektními a aktuálními daty. To je totiž asi největší problém u nás. Ve světě si hodnotitelé nedovolí použít rok stará data, která používají naše dříve zmíněné deníky. Jinak se nikdy ničeho nedopočítáme a statistika nebude mít jiný význam, něž jaký ji přisoudil ve svém citátu pan Churchill.

Ale aby nedošlo k mýlce.  To, že je problém sestavit objektivní žebříček neznamená, že nechceme být lepší ve vědě, výuce nebo spolupráci s průmyslem. V tom, jak pevně věřím, máme všichni jasno!



© 2014 VŠB-TU Ostrava