prof. Ing. Ivo Vondrák, CSc., rektor

VŠB-TUO > prof. Ing. Ivo Vondrák, CSc., rektor

Vztyčený ukazovák akreditační komise

Obvykle má toto gesto varovný význam. A není tomu asi jinak ani v našem případě. Šest našich fakult prošlo hodnocením habilitačních a profesorských řízení. Byla to práce náročná pro nás i pro vlastní komisi složenou z významných osobností nejdůležitějších akademických pracovišť České republiky. A jaké byly tedy výsledky? Troufám si říci, že jsme to ustáli, ale ...!  Dvě fakulty prošly bez problémů (FEI a FS), u těch ostatních se někde pohrozilo více, někde méně. Prostě to, co dříve procházelo bez problémů, v dnešní době drhne. Tlak na kvalitu je prostě cítit všude a bude stále silnější. Úvahy typu "to se nějak udělá" nefungují a fungovat nebudou. Budeme takto hodnoceni stále více a orientace na výkon bude nedílnou součástí naší existence. Důležité je to, že jsme některá opatření, jako je zacílení na kvalitní výsledky uchazečů, uvedli v život ještě před vlastním hodnocením. To nám nepochybně pomohlo stejně jako snaha vymezit klíčová témata vědy a výzkumu, která chceme pěstovat. Ukazuje se, že nejsme schopni udržet široké spektrum oborů habilitačních a profesorských řízení tak, aby byla zajištěna návaznost na odpovídající doktorská studia a požadovaný vědecký výkon. Je třeba se zaměřit na to, co umíme. Tam prosazovat kvalitu a neustupovat z jejích principů. Jedna kvalitní publikace nebo projekt znamenají mnohem více než desítky příspěvků na konferencích pořádaných v Horní Dolní. Dodnes si vzpomínám na jednoho asistenta z Technické univerzity v Grazu, kterého jsem potkal během svého prvního působení v Rakousku. Tehdy prohlásil: "I need to write one good paper!". To byla totiž podmínka zahájení jeho habilitačního řízení. Jednoznačně platí, že někdy méně znamená více a je třeba na takový princip přistoupit. Jinak by nám příště mohla akreditační komise pohrozit ještě výrazněji a nemuselo by zůstat jen u výtek. Je třeba tyto její závěry respektovat. Nemůžeme napodobovat našeho psa. Ten, když mu hrozím,  se zarputile dívá někam jinam. Někdy to doprovází drzým výrazem v obličeji (po kom to ten pes má ;-)). Tohle si nemůžeme dovolit. 



© 2014 VŠB-TU Ostrava