prof. Ing. Ivo Vondrák, CSc., rektor

VŠB-TUO > prof. Ing. Ivo Vondrák, CSc., rektor

Období honů

 

V sobotu odpoledne, tak jako každý týden, jsem si nazul své oblíbené černé gumáky (zateplené), vzal do ruky vodítko, popadl našeho “bílého tygra” a vyrazil s ním na vycházku.  Tentokráte jsem ho ale v polích nemohl pustit na volno, protože se to tam hemžilo myslivci a honci, kteří utahovali smyčku kolem bezradných zvířat. Tenhle pohled nemám moc rád, přesněji vůbec. Dal bych těm nebohým zajícům, liškám a bažantům uvnitř kruhu k dispozici nějakou tu brokovnici, aby tenhle souboj byl alespoň trochu fér. 

Ale já nechci diskutovat na téma myslivosti, protože si uvědomuji, že všechny tyto věci mají svá zdůvodnění a hlubší souvislosti. Chtěl bych spíše pohovořit o tom, že stejná smyčka se utahuje kolem institucionálního financování vysokých škol.  Poslední čísla zveřejněná na jednání pléna České konference rektorů to jednoznačně dokazují.  Ve srovnání s rokem 2006 (=100%) klesl podíl výdajů HDP na veřejné vysoké školy na 87,6%.  Obdobně poklesly i výdaje na jednoho studenta na 83,1%. Institucionální podpora se tak dále propadá, a co hůře, narůstá i dynamika tohoto propadu.  Jediným světlem na konci tunelu, a o tom jsem už psal i v jednom ze svých minulých blogů, je nárůst účelově vázaných prostředků.  Paradoxně tak sice máme nejvíce peněz v historii naší vysoké školy, ale z druhé strany tady chybí peníze na provoz a klíčovou oblast fungování každé univerzity, kterou je vzdělávání.  

Všimli si toho i v Bruselu, což dokladuje poslední zasedání Council EUA (European University Association). Nelze většinu prostředků dát do projektů a všechny je soutěžit. Už dnes se začínáme limitně blížit situaci, kdy budeme připravovat a soutěžit stále nové a nové projekty a nebude kdy řešit ty vysoutěžené. To nemluvím o celé té mašinerii kolem.  Kolik stojí administrace takových programů na straně vyhlašovatelů, kolik stojí administrace a příprava projektů na straně žadatelů.  Při reálné úspěšnosti 1:10 devět žadatelů z deseti utrácí peníze, čas a energii spojenou s takovým podáním úplně zbytečně.  Snad každý jsem si zažili frustraci z toho, že někdo někde projekt vyloučí, protože chybí správný podpis nebo razítko, nebo projekt nepochopí některý z oponujících.  Institucionální podpora byla vždy tím stabilizujícím ve financování takových institucí jakými jsou právě univerzity a je třeba tuto kapitolu znovu otevřít. V rámci rady zabývající se národními výzkumnými infrastrukturami se už chystá změna směrem k takovému způsobu financování. A snad nezůstane jen u této rady. Podíl institucionálních i těch účelových prostředků musí být vyvážený. Jinak nám všem reálně hrozí osud těch zajíců uprostřed našeho pole.



 



© 2014 VŠB-TU Ostrava