prof. Ing. Ivo Vondrák, CSc., rektor

Výhoda IT je, že všechno, co si někde zapíšete nebo uložíte, je dohledatelné. Tak jsem si do vyhledávacího pole zadal „novoroční předsevzetí 2011“ a hned se mi na obrazovce vyrolovalo, co jsem si to vlastně vloni touto dobou dal do svých úkolů.  Ty pracovní jsou stále v procesu realizace a určitě se k nim vrátím, jakmile budu mít k dispozici potřebné podklady.  Z pohledu těch osobních musím říct, že jsem  téměř  ve všem uspěl s jedinou výjimkou.  Dolů jsem nedal žádná kila. Trochu mě uklidnilo alespoň to, že jsem stále na svém.  To znamená remízu.  Na druhou stranu jsem začal výrazně více sportovat.  Každé ráno v půl sedmé (o víkendu si dávám na čas) usedám na svou osmiveslici (tak říkám svému veslařskému trenažeru) , na digitálním displeji  (nekupuji nic  bez pořádného řídicího panelu) si nastavím 20 minut, zátěž 5, minimálně 20 taktů za minutu a věk, ten z důvodů sledování tepové frekvence.  Dnes to bylo lehce deprimující, protože s novým rokem jsem tam už dal 53 namísto loňských 52. A jedu závod Oxford vs. Cambridge. Jak říkávám, VŠB vyhrává a tak plný endorfinů a dobré nálady si dám sprchu a jdu do práce.  Je pravda, že tam ty endorfiny mají tendenci rychle vyprchat, ale tenhle rituál s ranním cvičením mi dělá fakt dobře.  A myslím, že se mi daří tu neaktivní hmotu mé tělesné schránky nahrazovat aktivní. Takže  ta remíza je tak trochu i vítězství. A ono se i zdá, že v těch podmínkách zkracování rozpočtu vysokých škol v letošním roce může být remíza vítězstvím.  Ale i tady je třeba změna směrem k aktivní svalové hmotě. Přeji mnoho zdraví a úspěchů  v novém roce a aby VŠB vyhrávala nejen na té mé osmiveslici :-)