Doc. Naďa Rapantová: Neděste se toho, že děláte v životě něco, co jste neplánovali

Čím vás obor Geologické inženýrství, respektive specializace Hydrogeologie, zaujal?

Původně jsem po celé období studia na střední škole plánovala studovat medicínu. Přestože jsem byla výborná studentka, ke svému velkému zklamání jsem se na medicínu nedostala. Ve druhém kole jsem váhala mezi Fakultou jadernou ČVUT a HGF VŠB. Zvolila jsem obor Hornická geologie na HGF a, abych se mohla zodpovědně rozhodnout, jestli zůstanu nebo jestli se opětovně pokusím o medicínu, začala jsem pracovat ve SVOČ (Studentská vědecká a odborná činnost, pozn. redakce). Shodou náhod mě vedl tehdy mladý asistent, dnes již profesor, Vladimír Slivka, dnešní děkan Hornicko-geologické fakulty. Svým nadšením pro obor mě strhl a jeho zásluhou je na trhu práce o jednoho potenciálního lékaře méně a jednu hydrogeoložku – vysokoškolskou pedagožku více. Myslím, že tento příklad ukazuje, jak bychom měli svou pedagogickou profesi dělat a jak je důležitá.

V doktorské práci jsem se zabývala příčinami důlních otřesů v Ostravsko-karvinském revíru, ale postupem času byla většina mých prací zaměřena na environmentální dopady hornické a jiné průmyslové činnosti, včetně stavební, a na aplikace matematického modelování v řešení problémů podzemních vod.

Ale svou profesuru jste obhájila v oboru Geotechnika. Proč ta změna?

Většina mých aktivit v posledních desetiletích spadala do specializace environmentální geotechnika, která se ve světě etabluje od 80. let minulého století. Tradiční členění na obory se rychlým vývojem vědních disciplín již přežilo, a tak řada oborů je z pohledu tradičních oborů interdisciplinární. Proto také aplikované geovědy a geotechnika mají k sobě tak blízko.

Navíc vynuceně dobrovolná změna mého působiště z HGF na FAST, v období odvolaného či přesněji na návrh rektora odstoupivšího děkana Dirnera na HGF, mi přinesla nové okruhy problémů, jako byla např. problematika příčin sesuvu na dálnici D8. Na všechny změny v životě je nutno nahlížet pozitivně ve smyslu „Snad najdu víc, než ztrácím“, a pak to tak velmi často je.

Co je pro vás na geologických vědách tak důležitého, že se oboru věnujete už od roku 1985, kdy jste získala titul Ing.?

Jsem logicky myslící člověk a aplikované geovědy či environmentální geotechnika jsou na hranici mezi přírodovědným a technickým zaměřením. Od dětství jsem milovala matematiku a našla jsem si její uplatnění ve svém oboru v matematickém modelování v geovědách. Geologické vědy nebyly mou první volbou. Mám ale takovou teorii... Jakmile se člověk něčemu začne opravdu věnovat, rozumět tomu a trochu to umět, začne ho to prakticky vždy i bavit. Samozřejmě to souvisí s nadáním člověka. Asi nás nezačne bavit něco, co nám nejde. Neděste se toho, že děláte v životě něco, co jste neplánovali. Může vás to naplňovat a bavit celý život.

Jste také zaměstnankyní Institutu čistých technologií, těžby a užití energetických surovin. Jaká je vaše pracovní náplň?

V rámci Institutu se zabývám problematikou důlních vod. V současné době u nás převážně řešíme dopady likvidace dolů na životní prostředí včetně hydrosféry. Jedním z projektů, na kterém pracujeme, je problematika jezera Most. Jezero vzniklo hydrickou rekultivací bývalého lomu, ale je nutno trvale dopouštět vodu. Nyní hledáme příčiny a bilancujeme, zda se jedná o odpařování vody nebo o jiné důvody například únik prostřednictvím jezerního dna či břehů.

Vedete také řadu kurzů v zahraničí. Kam nejčastěji jezdíte a o čem přednášíte?

Nejvíce jsem přednášela problematiku matematického modelování proudění podzemních vod, transportu znečištění v podzemních vodách, zejména v důlních aplikacích. Velmi náročné byly kurzy v Kapském Městě v Jihoafrické republice a v Namibii, kde jsem přednášela zkušeným praktikům z dolů. Přednášela jsem také pro Mezinárodní agenturu pro atomovou energii v Alžíru. K této práci jsem se dostala díky širokým mezinárodním kontaktům, které se budují desetiletí. Začínají prezentací výsledků práce na mezinárodních konferencích, světových kongresech a pokračují zapojením do mezinárodních projektů. Odborná komunita na této úrovni se v úzce zaměřených specializacích dobře zná.

Věnujete se celé řadě oborových témat. Můžete vyzdvihnout ty nejdůležitější z nich?

Už jsem zmiňovala širokou problematiku likvidace dolů. V současné době se zabývám predikcí zatápění Ostravské pánve v souvislosti s budoucím uzavíráním uhelných dolů na Karvinsku. Česká republika je bohatá také na ložiska uranová. Zabývala jsem se tak problematikou likvidace uranových dolů a vývojem kvality důlních vod, které vytékají z likvidovaných dolů. Dále se zabývám odvodňováním lomů, nejčastěji v oblasti severočeských uhelných pánví. Kromě toho řeším problematiku optimalizace využití nízkopotenciální geotermální energie.

Jedním z nejaktuálnějších témat, které jsem prezentovala v rámci své inaugurační přednášky, je hlubinné ukládání radioaktivního odpadu. Zabývala jsem se predikcemi transportu radionuklidů a tepla z hypotetického hlubinného úložiště radioaktivního odpadu. Byla jsem členkou několika expertních misí Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Tak jsem se vlastně pomyslně dostala „v kruhu“ k problematice jaderné energetiky, se kterou jsem při volbě oboru studia koketovala. Všechna témata mají velké a také dlouhodobé dopady na životní prostředí. A také ukazují, jak je právě specializace, kterou se zabývám, důležitá pro kažodenní život, pro každého z nás a také pro budoucí generace.

I když je to složité, snažíte se kromě akademické půdy průsobit i v praxi?

Spolupracovala jsem na všech úkolech, o kterých mluvím, s celou řadou firem a jiných výzkumných institucí. V mém případě spolupráce vysokých škol s praxí není jen marketingové heslo, je to realita. V běžné výuce, kromě doktorského studia, sice není možné studenty zapojit, ale snažím se je alespoň seznamovat se svými zkušenostmi. Pokud tedy zrovna neučím úplné základy disciplíny.

Vydáváte také množství vědeckých článků. Zaměřujete se v nich na stejná témata, která řešíte v rámci projektů?

Ano. Zabývám se všemi těmi tématy, která jsem už jmenovala. Ale je pravda, že občas řeším konkrétní úkoly, často velmi náročné, vznikají zprávy a zajímavé výsledky, na které už není tolik času přetvořit je třeba hned v publikaci. Až mi nebudou přicházet odborné práce a projekty, tak si sednu a budu psát a psát. Témat a výsledků mám v pomyslném šuplíku opravdu hodně.

Jaké jsou podle vás nejlepší studijní materiály? Snažíte se také pracovat na svých?

Určitě se snažím pracovat na svých studijních materiálech. Velice ráda ale odkazuji na kvalitní zahraniční literaturu v angličtině. Dnes se student na vysoké škole bez znalosti jazyků, zejména angličtiny, neobejde. Kromě toho sdílím se studenty své prezentace. Mám celou řadu prezentací, které mnohdy ani nemám šanci uplatnit v běžné výuce. Používám je například k výuce doktorandů, a to i v zahraničí například na AGH Krakow.

U každého oboru musí mít studenti základní znalosti, to jsou ta „písmenka“, na kterých staví. Obor, kterému se věnuji, je ale hodně empirický. Zkušenosti jsou velmi důležité, ale některé nepřenositelné. Našim absolventům musíme dát maximum, ale stejně se pak budou učit i z vlastních chyb. Vedle odborné stránky bychom měli absolventům předat i určité etické principy do jejich budoucí pracovní kariéry. Trochu s hořkostí ze svého působení na HGF, zejména v období vedení fakulty prof. Dirnerem a později doc. Valíčkem, musím konstatovat, že si to u některých vysokoškolských pedagogů bohužel neumím představit.

Jaké mají studenti oboru, ve kterém působíte, uplatnění?

Geotechnici mají obrovské uplatnění a jsou zaměstnáni po absolutoriu velmi rychle. V tomto roce odhadem 80 % z nich mělo zaměstnání už během státnic. Na druhou stranu se jedná o obor velmi náročný, interdisciplinární, je o stavebních disciplínách, je o horninovém prostředí. Navíc jsme jediná univerzita v České republice, která má tento obor zaveden jako samostatný.

Čeho si nejvíce ceníte na možnosti pracovat se studenty?

Práce s lidmi nikdy nemůže být jednotvárná. Navíc je inspirativní. Když máte šikovné studenty, tak ti vám umí položit otázku tak, že vás přivedou k novému náhledu na věc a někdy vás dokonce i přiblíží k novým poznatkům. Aktivní, šikovný a znalý student, kterého obor zajímá, je balzámem na duši. Mám ale pocit, že se znalosti matematiky, fyziky a základních přírodovědných disciplín obecně zhoršují. A to je opravdu varující pro většinu z našich technických oborů, protože by tato situace mohla vést ke snižování úrovně našeho vzdělávání.

___________________________________________________________________________

Doc. Ing. Naďa Rapantová, CSc., v současnosti působí na Fakultě stavení VŠB-TUO na Katedře geotechniky a podzemního stavitelství. Díky její práci jí bude letos v červnu udělen titul prof. Veškeré své předchozí vzdělání získala na Hornicko-geologické fakultě v rámci oboru Hornická geologie a geologický průzkum (Ing.) a Ložisková geologie a užitá geofyzika (CSc.). Přednášela v Jihoafrické republice, Namibii, Alžírsku, Palestině a jinde. Je místopředsedkyní České asociace hydrogeologů a je také členkou výkonné rady Mezinárodní asociace důlních vod.