Rozhovor s vítězi mezinárodního kola SVOČ

Sedím v příjemném prostředí kavárny Maleda v přízemí Fakulty stavební VŠB – TU Ostrava, s dvěmi úspěšnými, mladými muži Michalem Steinerem a Martinem Lisým. Popíjíme kávu a rozhovor příjemně plyne. Impulsem pro toto setkání byl jejich úspěch v mezinárodním kole SVOČ (studentská vědecká odborná činnost), která proběhla letos ve druhé polovině května na VUT v Brně. Michal zvítězil v sekci Geotechnika a Martin obdržel studentskou cenu v  sekci Technické zařízení budov a energie budov. Kromě témat vítězných prací, mě ale zajímal i jejich profesní a osobní život.

Tak pánové hned na úvod především velká gratulace! Co tento úspěch pro Vás osobně i profesně znamená?   

Michal: No tak měl jsem pochopitelně ohromnou radost, to je jasné! Já jsem byl na takové soutěži vloni, takže už jsem měl zkušenosti, jak to tam chodí. Musím říct, že si velice považuji možnosti prezentovat a obhajovat práci před tolika zkušenými lidmi. Určitě mi to hodně pomůže do budoucna, protože jsem se zbavil počátečního ostychu a ověřil jsem si, že si dokážu své argumenty obhájit. A také si myslím, že to bude dobře vypadat v profesním životopise, až budu jednou po absolvování školy hledat práci.     

Martin: Rozhodně mi to přineslo výrazně lepší osobní vystupování na veřejnosti, větší suverenitu v projevu a víru ve vlastní schopnosti. Ověřil jsem si to na sobě nedávno při státnicích, na kterých jsem se cítil kupodivu poměrně dobře a nebyl jsem ani moc nervózní. Jinak jsem měl pochopitelně obrovskou radost, že mou snahu ocenili. Dokonce mě to tak dojalo, že jsem měl slzy v očích. Fakt mě to dostalo!

Než si začneme povídat o tématech vašich úspěšných prací, vraťme se ještě na úplný začátek. Jak jste se vlastně dostali na Fakultu stavební v Ostravě? Odkud pocházíte a kde jste absolvovali střední školu?

Michal: Já pocházím z Opavy, kde jsem vystudoval místní Slezské gymnázium. Do Ostravy jsem šel studovat hlavně proto, že jsem se chtěl věnovat geotechnice. Začátky byly krušné, protože spoustu předmětů jsme na gymnázium neměli. Díky kamarádům, kteří studovali v Opavě stavební průmyslovku a šli také studovat do Ostravy, jsem to ale vcelku rychle dohnal. Se svým rozhodnutím jít studovat FASTku v Ostravě jsem maximálně spokojený.

Martin: Já pocházím nedaleko od Olomouce z Dolan a na rozdíl od Michala bydlím v Ostravě na kolejích. Společné máme ale to, že také já jsem chodil na gymnázium v Olomouci - Hejčíně, které mě bezvadně připravilo ve všeobecných předmětech, ale mnoho odborných předmětů pro mě bylo zcela nových. Například deskriptiva. Ale zase v matematice nebo fyzice jsme oproti kamarádům z průmyslovek měli náskok my, takže se to tak nějak vyrovnalo. Ale začátky byly pro mě hodně těžké, protože dokonce ani v rodině nemám nikoho, kdo by studoval technický směr, takže jsem se musel spolehnout na sebe a kamarády.    

Kdy padlo rozhodnutí, že půjdete studovat stavařinu právě do Ostravy a ne třeba do Prahy nebo do Brna?  Co nebo kdo byl tím hlavním impulsem, že jste se rozhodli právě takto?    

Michal: Pro mě byl tím hlavním impulsem obor geotechnika, který se nikde jinde v republice jako samostatný studijní obor nevyučuje. A také to mám z Opavy, odkud každý den dojíždím poměrně blízko. 

Martin: Já jsem dal pro změnu na city, protože můj otec kdysi studoval Báňskou a mamka zase Ostravskou univerzitu. O Ostravě mluvili vždycky moc pěkně, takže jsem šel tak trošku v jejich šlépějích. Jo a vlastně ještě z jednoho důvodu jsem šel raději do Ostravy, než do Brna! Tam totiž šli studovat skoro všichni moji kamarádi, takže mi bylo jasné, že bych tam dal škole o hodně méně času než tady J .  

S jakými představami jste před lety přišli na Fakultu stavební do Ostravy a jak moc se to liší od reality? 

Michal: Tak ty představy středoškoláka, který jde na vysokou školu, jsou pochopitelně značně zkreslené, neřku-li idealizované! Nicméně jakmile projde prvním, druhým ročníkem, a to studium ho aspoň trošku naplňuje, tak si rychle zvykne. Navíc tady na škole, i v Ostravě je spousta mimoškolních akcí a studentských happeningů, takže já osobně jsem hodně spokojený.   

Martin: Já jsem také hodně rád, že jsem nakonec šel do Ostravy a ne do Brna, protože co já tady oceňuji asi nejvíce, je osobní přístup jednotlivých pedagogů. Je tady taková rodinná atmosféra, každý s každým se více méně zná. No prvák, druhák byl vlastně docela „ceďák“, ale to musí být. Když tím sítem ale projdete, tak i ti kantoři vidí, že máte o studium zájem a jsou ochotni se vám hodně věnovat. Z toho hlediska jsem úplně nadšený. Fakt.

Já se Vás pánové zeptám zdánlivě na nesouvisející otázku, ale mnoho studentů se rozhoduje, kam půjde studovat i podle ekonomických možností regionu. Podle toho, zda se v tom, kterém městě dá sehnat brigáda. Jak jste na tom byli vy? Je v Ostravě až tak složité sehnat zajímavou brigádu, jak se traduje?

Michal: Jak už jsem řekl, já pocházím z Opavy, takže moje náklady jsou v podstatě jenom jízdné na vlak, nějaké jídlo v menze a sem tam pivo ve Vrtuli. Mám výhodu oproti ostatním, že nemusím platit ubytování. Každopádně jsem si i tady v Ostravě bez problémů našel brigádu a to dokonce ve svém oboru, takže jsem spokojen i s finančním přivýdělkem. Kdo chce, práci si najde i při studiu.    

Martin: Moje náklady na studentský život, jsou oproti Michalovi navýšené právě o to bydlení na kolejích, ale díky různým stipendiím, příspěvkům a s podporou rodičů se to dá ufinancovat. Líbí se mi, že brigáda se dá sehnat i přímo na kolejích, což je velká výhoda. Například ve Vrtuli berou každou chvíli, takže kdo chce, brigádu si fakt bez problémů najde.

Pojďme už teď od brigád a studentských začátků k vašim oceněným pracím. Můžete nám je ve stručnosti představit? Čeho se týkají? A jak a kde vlastně vznikly?

Michal: Moje práce vznikla při zahraničním studijním pobytu programu Erasmus v Barceloně, kam jsem vloni jako student odcestoval. Měli jsme vypracovat projekt, který spočíval v tom, že ještě s jedním studentem jsme vyšli do terénu, zaměřili směr a sklon puklin v horninovém masivu. Veškerá data jsme pak vložili do programu, který vyhodnotil stabilitu tunelu a portálových úseků a na základě tabulek a grafů jsme zvolili vhodné stabilizační opatření a razící metodu. Když to shrnu, tak se jedná o návrh tunelu v Barceloně na základě indexových klasifikací a softwaru, který se jmenuje Rocscience. Ten nápad mi vnuknul můj profesor v geologickém inženýrství a mě se to tak zalíbilo, že jsem si říkal, proč neprezentovat i tady u nás v Česku to, co se dělá na zahraničních univerzitách?

Martin: Téma moji práce byl návrh vnitřního vodovodu v rodinném domě s využitím dešťové vody a s podporou solárního ohřevu vody. Ta problematika mě zajímá už od prvního ročníku, protože s vodou máme doma v Dolanech problémy každé léto. A je to rok od roku horší! Ještě nedávno jsme měli problémy s nedostatkem vody, třeba až koncem srpna a letos už je to dokonce v květnu. 

Kdo z pedagogů FAST byl vašim vedoucím práce a jak moc vám v práci pomohl?

Michal: No mě vedli dokonce hned tři profesoři! Jeden byl z geologie, druhý odborník na tunely a třetí softwarový specialista, který mi radil ohledně programu Rocscience. Navíc je ta práce zpracovaná v angličtině, takže jsem potřeboval pomoct s překladem zejména odborné části do češtiny, a s tím mi výrazně pomohla paní docentka Eva Hrubešová, která byla vloni vedoucí mé bakalářské práce. Ona byla tím klíčovým člověkem, díky kterému je ta práce nakonec tak úspěšná. Několik cenných konzultací mi poskytl rovněž doc. Karel Vojtasík.   

Martin: Mě vedla paní doktorka Irena Svatošová a část té ceny vlastně patří také ji. Protože hlavně ona mi dala spoustu cenných rad. Podporovala mě v úsilí, když mi říkala, že tématu vody se ještě u nás zdaleka nevěnuje taková pozornost, jakou by si to zasloužilo. Pořád se upřednostňují energie, ale podle mě by měla mít voda, když už ne přednost, tak by to rozhodně mělo jít ruku v ruce.  

Co bude s tou prací dále? Budete jí dále rozpracovávat? Bude se nějak realizovat v praxi?

Michal: Moje práce je tímto završena, takže si jí založím do knihovny a budu se věnovat nějakému dalšímu tématu. Zkušenosti, které jsem ale při její realizaci získal, jsou neocenitelné a určitě je využiji i v nějaké své další práci. 

Martin: Ta práce mi teď bude sloužit hlavně jako podklad pro diplomku. Rozhodl jsem se, že už to nebudu omezovat pouze na rodinný dům, ale chci to aplikovat na větší obytný objekt. Takže ta spotřeba vody tam bude značně větší, a to je pro mě výzva. Navíc k tomu budu navrhovat také kanalizaci a chci se snažit i o to, aby spotřeba pitné vody pro užitkové účely byla maximálně možně minimalizovaná.  

A úplně na závěr mi řekněte, jak vidíte svou budoucnost? Zůstanete v oboru? Zůstanete v Ostravě?

Michal: Určitě budu chtít zůstat po skončení školy u geotechniky a pevně věřím, že najdu uplatnění. Rozhodně se ale budu chtít dostat do Prahy, protože tam je těch pracovních příležitostí určitě více, než tady v Ostravě. Také předpokládám, že tam budu moct uplatnit více i svou angličtinu, které se intenzivně věnuji. A můj sen je se dostat časem i někam za hranice. Tak uvidíme.   

Martin: Jééé, tak to je ještě pro mě moc daleko! Mám před sebou další dva roky studia, ale nepředpokládám, že bych od stavařiny utekl. To určitě ne. Pokud se nebudu moct věnovat hned tomu, co studuji, tak třeba budu chvíli dělat něco jiného. Každopádně voda je pro mě ale téma na celý život, takže věřím, že se časem k nějaké zajímavé práci s tímto tématem dopracuji. A patrně zklamu všechny Ostraváky, protože bych se rád po skončení školy vrátil domů do Olomouce.

Pánové, moc děkuji za příjemné povídání a přeji Vám hodně zdaru do dalšího osobního i profesního života!