Jan Diviš z Fakulty strojní mistrem světa v hokejbale

Studium na VŠB – Technické univerzitě Ostrava znamená pro většinu studentů získávání pracovních zkušeností. Ale najdou se i takoví, kteří svůj čas mimo univerzitu věnují profesionálnímu sportu. Mezi ně patří také Ing. Jan Diviš, který se stal mistrem světa v hokejbale na turnaji organizace WBHF (World ball hockey federation) Dmitrov 2018 v Rusku.

„Člověku to v první chvíli ani nedochází.  Je to zvláštní snoubení pocitu uvolnění, že už máte ty zápasy za sebou, a radosti, že jste uspěli,“ prozradil bezprostředně po vítězství Jan Diviš. Ale za skutečným úspěchem stojí několik let tvrdého tréninku a skvělá sehranost týmu.

Diviš vždy chtěl být profesionálním sportovcem. Nezastavila ho ani náročnost studia na vysoké škole. „Celý život jsem hrál hokej. Hokejbalu jsem se začal intenzivně věnovat, až když jsem nastoupil na vysokou školu, tedy pět let,“ říká o své sportovní kariéře. Hokejbal není tolik náročný na čas, netrénuje se tak často jako na hokeji. Důležitá je u něj hlavně fyzička.

Hokejbal je v podstatě odlehčená verze hokeje. „Největší rozdíl je v tom, že se hraje na betonu a plastu místo na ledě. Výstroj a chrániče jsou také o dost lehčí, abychom se v nich mohli lépe pohybovat. Běhání je úplně jiný pohyb, než bruslení, kdy na ledě se můžete sklouznout a dojet. Na betonu (plastu) musíte doběhnout po svých,“ vysvětluje Diviš. Musíte se ale připravit na bolestivé pády, odřeniny a modřiny: „U hokejbalu se musíte připravit, že pokud budete rychlí, soupeř vás bude faulovat. A pády jsou hodně bolestivé, nepadáte do peřiny ve formě výstroje, jak je tomu u hokeje.“

Kromě sportovního vyžití působí Diviš na Fakultě strojní na Institutu dopravy. „Stejně jako u ostatních doktorandů pracuji na spoustě projektů. Takže se věnuji hlavně sebevzdělávání, konstruktérským pracím, vědecké činnosti a pak také učím...“ popisuje svou náplň studia doktorand Diviš. A jak si zvyká sportovec na trochu odlišnou pozornost publika, než na jakou byl zvyklý ze zápasů? „Moje první hodina byla pěkná, protože jsem měl před sebou jen pět lidí... A všichni byli starší než já! Druhou hodinu jsem dostal možnost postavit se před sál plný studentů kombinovaného studia, kteří  byli starší  dokonce tak o deset let. Byl to prostě zvláštní pocit. Ale nikdy mi práce pedagoga nevadila. Rád vysvětluji ostatním a snažím se, aby mě vždy pochopili. Navíc to znám z domova, oba mí rodiče jsou učitelé,“ dodává s úsměvem Diviš.

Kromě doktorského studia se věnuje také výzkumům v rámci CENETu, Centra energetických jednotek pro využití netradičních zdrojů energie, na pozici Junior researcher. „Líbí se mi propojení mezi vědou a výzkumem s praxí, kdy se zabýváme reálnými fungujícími projekty, jejich zdokonalováním, optimalizací a vývojem...,“ popisuje svou zkušenost z Centra Diviš.

Studium na VŠB – Technické univerzitě Ostrava bylo pro inženýra Diviše jasnou volbou nejen kvůli sportu, ale hlavně kvůli zázemí, které ho zajímalo. „Studoval jsem střední průmyslovou školu. Konstruktértsví mě bavilo už tam, tak jsem se rozhodl být inženýrem právě v tomto oboru,“ dodává.

Čtvrtý semestr studia na VŠB-TUO studoval inženýr kvůli hokeji s individuálním plánem. „Za první dva týdny školy jsem si musel oběhnout všechny pedagogy a zjistit, jaké budou mít požadavky pro ukončení předmětu, naplánovat písemky a seminární práce. Nejtěžší na tom bylo, že jsem nechodil na hodiny. Musel jsem se sám všechno doučit, s čímž mi pomohli také kamarádi. Je to časově náročné, měl jsem za den dva tréninky a k tomu jsem se musel učit,“ popisuje začátek svého studia Jan Diviš. I přesto, že se musel vzdát kariéry hokejisty, na sport naštěstí nezanevřel. VŠB – Technická univerzita Ostrava se tak může pyšnit doktorandem, který je nejen výborným studentem, ale také úspěšným sportovcem.

Autor: Šárka Sikorová, stážistka oddělení Vztahy s veřejností

Foto: archiv Ing. Jana Diviše