Mysleme na životopis již v průběhu studia

První dva roky na vysoké škole byly v mnoha ohledech opravdový „boj o přežití“. Každý semestr minimálně jeden předmět, který se zdál být nepřekonatelnou překážkou. Když však první semestry na vysoké škole pominuly, začal jsem vnímat, že bych rád k úspěšně vykonaným zkouškám, případně výhledově k vysokoškolskému diplomu, získal něco navíc.

Všechno to začalo na konci druhého ročníku s zařazením do Programu pro talentované studenty. Upřímně, ani teď se za talentovaného studenta nepovažuji a hodně se červenám, kdykoliv mám prezentovat své zkušenosti nabyté během vysokoškolských studií. Dalším krokem byl vstup do studentského magazínu Ekonomické fakulty Sokolská33. Jednak pro vlastní potřebu realizace, jednak z důvodu vykázat v životopise potenciálním zaměstnavatelům další aktivitu. Fakultní, potažmo univerzitní, programy a studentské organizace ale nejsou to jediné, co můžete během studia na vysoké škole zkusit a zažít.

Nyní se dostávám k trochu jinému druhu zkušeností, a sice k zahraničním výjezdům. O studiu v zahraničí jsem vážně uvažoval během celého magisterského studia a nakonec jsem se skutečně odhodlal – doslova za minutu dvanáct. Vycestoval jsem poslední semestr, což mě stálo klidné léto, protože jsem musel státnicovat až v září, ale neměnil bych. Můj životopis získal další zajímavou položku. Ale hlavně – získal jsem zkušenosti a trochu vyšší sebevědomí, které hrálo důležitou roli při rozhodování o tom, zda absolvovat v zahraničí i praktickou stáž.

Pracovní stáž jsem po předešlých zkušenostech vnímal jako další logický krok. Jako něco nového, co mě může opět obohatit a posunout dál. A tak jsem vycestoval. Do Bruselu. Ne přímo do institucí Evropské unie, ale do České styčné kanceláře pro výzkum, vývoj a inovace. Nicméně, Evropský parlament máme od kanceláří coby eurem dohodil, takže se necítím nijak ošizený. A i když se už opravdu upřímně těším na návrat domů, na svou sociální bublinu a české pivo, jsem rád, že jsem se zase „hecnul“.

Popravdě, nejsem žádný HR specialista ani náborář, a tak nevím, jestli mi všechny tyto aktivity nakonec k něčemu na trhu práce budou. Jak jsem už ale zmínil, jde i o sebevědomí a zkušenosti. Ty vám totiž nikdo nikdy nevezme. A konec konců, možná je nakonec lepší litovat věcí, které jsme udělali, než které jsme kvůli různým důvodům, mezi které často patří obyčejný strach, neudělali.

Programy, organizace, studium nebo práce v zahraničí… Ať si už vyberete jakoukoli kombinaci nebo třeba jenom jednu věc, která vás zajímá nejvíce nebo kterou chcete nejvíce zažít, měli byste do toho jít. Protože až přijde ten čas, kdy budete muset být od pondělí do pátku v práci, už to nedoženete. A možná, že ta práce od pondělí do pátku nebude tak dobrá, jak by mohla být, kdyby v tom životopise bylo něco navíc…

Text a foto: Ing. Jakub Vontroba, Ekonomická fakulta VŠB-TUO