Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku
Platnost příspěvku skončila 30. 6. 2022!

Milan Jaroš, fajn kolega: Snažím se rozdávat úsměvy i při telekonferencích

Milan Jaroš, fajn kolega: Snažím se rozdávat úsměvy i při telekonferencích
Na konci loňského roku se stal v rámci akce Univerzita sobě fajn kolegou na VŠB-TUO.

Na konci loňského roku, v rámci akce Univerzita sobě, jste se stal fajn kolegou. Co pro vás takové ocenění znamená?

Stručně řečeno: jsem rád, že mám já fajn kolegy a chtěl bych tímto poděkovat všem, kdo pro mě hlasovali.

Jak vy sám sebe hodnotíte jako kolegu?

Za poslední rok se všechno změnilo. Veškerá komunikace nyní probíhá za pomocí elektronické komunikace a je vidět, že většina kolegů nejen z VŠB – Technické univerzity Ostrava, ale i z tuzemska nebo ze zahraničí, není ve své kůži. To platí i pro mě. Snažím se při telekonferencích rozdávat úsměvy, a pomáhat lidem aspoň „z příkazové řádky“.

Rok 2020 byl rokem výjimečným. Jak vás pandemie covid-19 ovlivnila po pracovní stránce? Zasáhla nějak do vašeho výzkumu?

Jako výzkumný pracovník si nejvíce cením konferencí, kde se setkávám s lidmi ve stejné oblasti výzkumu. Osobní kontakt s prezentujícím dá někdy mnohem více než samotná prezentace, kterou si mohu prohlédnout na osobním počítači. Tzn., že mnohé konference byly zrušeny a v dobrém případě z nich byly vytvořeny online konference.

Jak jste zvládal distanční formu práce, tedy home office? Dovedete si představit, že byste pár dní v týdnu pracoval z domu i po skončení pandemie?

Nejhorší asi byla práce z domu v první dny home office po vypuknutí pandemie, kdy jsem pracoval s notebookem v kuchyni na zemi. Později jsem si vyrobil stůl ze šuplíků a desku jsem si vyrobil z šatní poličky. Nejvíce „domácí karanténa“ ovlivnila mé děti, kdy byly školky zavřené a mé dvě malé dcerky nemohly pochopit, že si s nimi s manželkou nemůžeme celý den hrát a že musíme pracovat. Při druhé vlně pandemie již s home officem nebyla taková potíž. Pořídili jsme si pracovní stůl do ložnice, děti o trochu povyrostly a už začaly chápat, že musíme s maminkou přes den i pracovat. Nyní si dokážu představit, že po skončení pandemie, bych měl jednou týdně home office.

 Co nebo kdo vás motivoval k tomu, abyste nastoupil na VŠB-TUO jako interní doktorand?

Zde bych také rád odpověděl stručně. Kdo/Co? Superpočítač Anselm a infrastruktura, která začínala kolem něj být vytvářena.

Už jste zmínil superpočítač. Působíte na IT4Innovations. Na čem konkrétně pracujete? Čemu se věnujete ve svém výzkumu?

Na IT4Innovations národním superpočítačovém centru pracuji jako výzkumník naší infrastruktury v oblasti vizualizace a virtuální reality. Pracuji na několika projektech. Jako příklad bych rád zmínil spolupráci s Fakultní nemocnicí Ostrava na projektu, který má za úkol zpracovávat snímky z počítačové tomografie nebo z magnetické rezonance a následně je vyhodnocovat a vizualizovat. Dále pracuji na TAČR projektu, jehož úkolem je vyvinout systém pro automatickou detekci překážek na železniční trati. V rámci výzkumu naší infrastruktury vyvíjíme nové metody a programy pro zobrazovaní vědeckých dat v naší laboratoři, jejíž součástí je 3D kino a vybavení pro virtuální realitu s podporou více uživatelů v jednom virtuálním prostoru. 3D kino a naše virtuální laboratoř je propojena přímo se superpočítačem vysokorychlostní síti. Tato nejnovější technologie vyžaduje využití nejnovějších metod, aby vše fungovalo, jak má.

Čím vás uchvátila VŠB – Technická univerzita Ostrava?

Vždy jsem si myslel, že držet krok s nejnovější technologií umí jen komerční sféra. Jako doktorand, jako zaměstnanec univerzity a jako výzkumník jsem zjistil, jak funguje celý akademický systém, projekty a granty a že je možné, aby akademická sféra také držela krok s nejnovější technologií. To platí i pro Vysokou školu Báňskou, a nejen národní superpočítačové centrum je toho důkazem.

Co máte na svém oboru nejraději?

Pamatuji si, jak na střední školu přišly první počítače nejprve s monochromatickými (monitor uměl zobrazit dvě barvy: žlutou a černou) a později i s barevným displeji (256 barev) a již v té době mě zaujaly grafické programy. Od té doby se věnuji vizualizacím. Jak se říká: jeden obrázek vydá za tisíc slov.

Jak relaxujete, když zrovna nepracujete?

Relaxuji zejména se svými dětmi a s manželkou. Práce je také i mým koníčkem.

 

Vloženo: 22. 3. 2021
Kategorie:  Aktuality
Útvar: 9920 - Vztahy s veřejností
Zpět