Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku
Platnost příspěvku skončila 30. 9. 2022!

„Strojařinu máme v krvi,“ říká Marek Sadílek, čerstvý profesor v oboru strojírenská technologie

„Strojařinu máme v krvi,“ říká Marek Sadílek, čerstvý profesor v oboru strojírenská technologie
Strojařina, nebo stavařina? Tuhle otázku si před lety pokládal Marek Sadílek. Nakonec u něj zvítězilo strojírenství, které má v jeho rodině dlouhou tradici.

„Největší inspirací byl pro mě dědeček, mistr v brusírně,“ říká Marek Sadílek, který po maturitě na Sigmundově škole strojírenské v Lutíně zamířil za strojařinou do Ostravy. Od té doby je jeho život s Fakultou strojní neodmyslitelně spojen. Od bakalářského titulu až po ten nejvyšší – profesorský.

V prosinci vás prezident jmenoval profesorem. Jaký to byl pocit?

Pocit to byl krásný, i když nedosahoval zdaleka takové síly a intenzity, jako když jsem před lety úspěšně odmaturoval nebo složil státní závěrečnou zkoušku. No, jsem už holt o pár let starší. (úsměv) Profesorský titul však pro mě znamená také velký závazek – chci být stále lepším pedagogem, vědcem, nepolevit v odhodlání a nezklamat kolegy, vědeckou veřejnost a studenty.

Bylo pro vás strojírenství jasná volba už odmala?

Po základní škole jsem se rozhodoval mezi strojařinou a stavařinou. Strojírenství nakonec vyhrálo s ohledem na tradici v rodině. Inspiroval mě hlavně dědeček, který byl mistrem v brusírně.

Pomýšlel jste už jako student na akademickou dráhu? Lákala vás tehdy věda?

Vůbec ne. Táhlo mě to spíš do praxe. Rád jsem na střední škole i v praxi seřizoval a obsluhoval obráběcí stroje. Po maturitě jsem se chtěl stát technologem nebo programátorem CNC obráběcích strojů.

Kdy se tedy vaše plány začaly ubírat směrem akademickým?

Tato myšlenka se zrodila až při mém doktorském studiu na VŠB-TUO. Tehdy jsem objevil krásy vědy a výzkumu, a to i z jiné strany (té společenské) za vydatné podpory mých kamarádů a spolubydlících z kolejí. Jsem jim za to vděčný. V roce 2003 se uvolnila pozice odborného asistenta na naší katedře a já si řekl, že to zkusím. Uspěl jsem ve výběrovém řízení a jsem tady dodnes.

Loni oslavila Fakulta strojní 70 let od svého založení a já se několika absolventů ptala, jak vzpomínají na studentská léta strávená na fakultě. Jak to máte vy?

Nejraději a docela často vzpomínám na krásný život na kolejích, kde jsem strávil řadu let. Vzpomínám také na společenské akce, oslavy zkoušek a sportovní aktivity. Navázal jsem tu silná přátelství, která přetrvávají dodnes. V mém případě také manželství.

Vaším profesním zaměřením jsou progresivní metody obrábění. Na jakých projektech aktuálně pracujete?

V současné době dokončuji novou technologii (vývoj a výrobu prototypu) speciálního vnějšího a vnitřního drážkování, které je součástí hydropneumatického ovládání kulových kohoutů pro firmu Hytech CR, spol. s.r.o. Spolupracuji také na projektu pro společnost ARMATURY Group a.s., který se týká vývoje nové řady středotlakých šoupátek. Zde se zabývám obráběním tvarových spojů ploch.

V projektu „Inovativní a aditivní technologie výroby – nová technologická řešení 3D tisku kovů a kompozitních materiálů“ pak zaštituji oblasti analýz geometrické přesnosti a kvality povrchů po dokončovacích metodách obrábění (frézováním, soustružením, elektroerozivním drátovém řezání) z polotovaru po 3D tisku.

O provedení různých analýz struktury a textury povrchů a měření geometrické přesnosti nás ostatně často žádají nejrůznější firmy. Nedávno jsem například řešil zajímavou analýzu povrchů sloužících k odrazu ultrazvukových vln. Díly byly součástí senzoru pro automobilový průmysl. Otázkou bylo, jakým způsobem vyrobit součásti, aby senzor fungoval.

Co máte na své práci nejraději?

Baví mě její rozmanitost a možnost být kreativní. Kdykoli se může objevit nový, zajímavý problém, který je nutné vyřešit. Někdy to jsou unikátní požadavky od firem – ať už v zadání závěrečných prací, zakázek smluvního výzkumu či jiné spolupráce – nebo také od kolegů z jiných oborů. A to se děje docela často.

V listopadu 2019 otevřela Fakulta strojní s velkou slávou novou halu obrábění, kterou mají k praktické výuce využívat také studenti. Ti se tam však zatím asi úplně nepodívali, je to tak?

Bohužel máte pravdu. Zvládly to jen některé skupinky studentů před pandemií a také v období, kdy se opatření nakrátko uvolnila. Vzdělávání v oboru Strojírenská technologie se přitom bez praktické výuky a ukázek neobejde.

Jak vůbec z profesního hlediska prožíváte vleklou pandemii koronaviru? A jak podle vás situaci zvládají studenti?

Všichni víme, že opatření spojená s pandemií neprospívají kvalitě výuky. Ač se snažíme výuku zvládat a podávat v rozumné míře online, nic nenahradí přímou vazbu mezi vyučujícím a studentem. Pro mě znamená online výuka vzhledem k přípravě materiálů a častější elektronické komunikaci se studenty větší časovou zátěž. Studenti se s tím ovšem poprali dobře. Tedy – jak kteří. Online zkoušení je trochu oříšek. Zatímco někteří studenti přistupují ke zkouškám pořád velice poctivě, mnoho dalších to bohužel – ukolébáni klidem a teplem domova – prostě jen zkusí, aniž by se dostatečně připravili. Na druhou stranu nás všechny tato doba přiměla k jinému – a mnohdy i lepšímu – způsobu prezentace, vyjadřování a komunikace.

Když odbočím od práce – co vám přináší největší radost ve volném čase?

Největší radost mi dělají chvilky strávené s rodinou. Mám dvě malé děti, kterým bych se chtěl více věnovat, protože čas utíká jako voda. To si kolikrát uvědomím až při pohledu na ně – rostou tak rychle…. Ve volném čase rád sportuji. Před třemi lety jsem doslova propadl lednímu hokeji a tak jako ostatní amatérští sportovci se těším, až pandemie poleví a všichni se na sportoviště vrátíme.

Text: Mgr. Lada Poštulková, PR koordinátor FS

Foto: archiv FS

Vloženo: 12. 4. 2021
Kategorie:  Aktuality
Zadal:  Administrátor
Útvar: 9920 - Vztahy s veřejností
Zpět