„Ukažte nám na pohovoru svou osobnost a srdce, ne naučené fráze z internetu,“ říká Kateřina Dostálová, absolventka Ekonomické fakulty
Střední školu jste vystudovala ve Svitavách, po maturitě vedly vaše kroky na Ekonomickou fakultu VŠB – Technické univerzity Ostrava, zvolila jste si obor účetnictví a daně. Proč si holka z Pardubického kraje vybrala Ostravu jako město pro vysokoškolská studia?
V maturitním ročníku jsem měla vybráno více univerzit – krom Ostravy jsem si podávala přihlášku také do Brna a do Prahy. Přijali mě na všechny tři univerzity, severomoravské město mě zaujalo tím, že pro mě, holku ze Svitav, bylo zcela neznámé. Během přijímacích zkoušek tady mi VŠB – Technická univerzita Ostrava a její Ekonomická fakulta naprosto učarovala, měla své kouzlo. Líbilo se mi tady, bylo tu něco, co se mi líbilo a co mě zajímalo. Přiznám se, že ostatní univerzity mi nepřišly ničím až tak unikátní.
Jak na svá studia na Ekonomické fakultě s odstupem času vzpomínáte?
Vzpomínám na ně ráda, převládají ve mně jenom ty krásné vzpomínky. Poznala jsem nejvíc lidí, navázala spoustu přátelství, vztahy. Na střední škole jsem studovala obchodní akademii, ze které jsem si odnesla základy účetnictví, takže svým způsobem pro mě byl můj obor lehčí. Mohla jsem se soustředit na ty předměty, které pro mě byly neznámé. Mých pět let na VŠB-TUO bylo opravdu nezapomenutelných.
Zmínila jste pro vás neznámé předměty – vždycky existují takové, které člověka baví více a ty, které ho baví méně.
Nevzpomínám si, že bych nějaký předmět vyloženě neměla ráda. Mně obsah toho studia naprosto vyhovoval. Bavily mě i mikroekonomie a makroekonomie, protože nabízely komplexní pohled na ekonomii, bylo to něco, co konečně dávalo smysl. Do života jsem si odnesla poznatky z předmětu mezinárodní dvojí zdanění, ze kterého mám do teď skripta a poznámky. Tento předmět mi ze školy dal do profesního života to nejvíc.
Studium na Ekonomické fakultě vás bavilo. Nepřemýšlela jste o tom, že byste pokračovala v doktorském studiu?
Chvíli jsem o tom uvažovala, potom jsem si ale úplně realisticky zhodnotila, že nejsem akademický typ, vědecká činnost nebyla něco, co by mě lákalo.
Kam vaše kroky vedly následně? Do HR?
Celé studium jsem si myslela, že budu dělat účetnictví a daně, že nastoupím do tzv. velké čtyřky, kam patří třeba společnost Deloitte. Po státnicích jsem začala rozesílat své životopisy a jeden z nich jsem odeslala i na místo administrativní podpory personálního oddělení. A nakonec jsem byla přijata. Byla jsem moc ráda, byla jsem junior po škole, bez zkušeností a praxe. Náplní mojí práce byla administrativa – připravovala jsem smlouvy, zakládala osobní složky. KHR, naplno jsem se dostala v roce 2015, když jsem přišla do stávající firmy.
Co máte ve firmě na starosti, co si má člověk pod pojmem HR představit?
U nás se věnuji Human Resources naplno. Pracuji na náboru, dostala jsem se ke vzdělávání, organizuji různé firemní akce, zdokonaluji se v systému odměňování. U&Sluno spolupracuje i s Kariérním centrem VŠB – Technické univerzity Ostrava, už od roku 2014 jsme součástí veletrhu pracovních příležitostí kariéra+. A samozřejmě, že k HR patří i ty administrativní věci.
Prozraďte mi, jak vypadá váš běžný pracovní den.
Každý den je jiný, nicméně musí začít kávou (úsměv). Na denní bázi komunikuji s manažery, s team leadery, řešíme aktuální stav na jejich odděleních, ptám se jich, zda nepotřebují tým o někoho doplnit, anebo je nutná nějaká stabilizace. Můj den se skládá také přímo z náboru – zadávám inzerci, komunikuji s personálními agenturami, vyhledávám na LinkedInu. Součástí mé práce jsou také pohovory. Beru je jako setkání s novými lidmi. A pak je to i administrativa. Moje práce je o vztazích, kolegové z firmy se na mě mohou kdykoliv obrátit.
U&Sluno je ostravská IT firma. Předpokládám, že se k vám hlásí absolventi či studenti dvou našich fakult – Ekonomické a Fakulty elektrotechniky a informatiky. Co by měl čerstvý absolvent umět, abyste ho do firmy přijali?
Naše firma není velký korporát. Snažíme se budovat přátelské prostředí. Člověk, který chce pracovat právě u nás, musí mít chuť pracovat a něco nového se naučit. Toto je to základní, co se snažíme na našich pohovorech odhalit. I programátorů či specialistů HelpDesku děláme při pohovoru znalostní testy. Nejde ale o to, aby odpověděli na všechno správně, ale o to, abychom věděli, kde mají mezery a co je máme doučit. V rámci zkušební doby už přijatého člověka zasvěcujeme do spousty oblastí, aby pak mohl fungovat samostatně a sám se dál posouval. Chceme, aby to zaškolení, které netrvá jen tři měsíce, ale reálně přes rok, pro něj bylo co nejefektivnější.
Jakou mají, absolventi vysokých škol obecně, představu o mzdě nebo firemních benefitech? Nejsou někdy jejich očekávání příliš vysoká?
U představ o mzdě nebo firemních benefitech je to individuální. Záleží na tom, co si kandidát zjistí u známých, kteří už pracují. Platí ale, že člověk, který nikdy nepracoval, přichází s jinými očekáváními, než uchazeč, který se hlásí na pozici seniorní. Co mi ale u absolventů chybí, je finanční gramotnost. Někteří z nich nemají představu, jak funguje mzda jako taková. Netuší, že musí odvádět daně, sociální a zdravotní pojištění. I toto se s našimi juniory snažím projít, aby u první výplaty nebyli překvapeni.
Poprosím vás o radu na závěr – co byste poradila absolventovi, který se hlásí na pozici do firmy a chystá se na pohovor? Čeho by se měl vyvarovat?
Mám pro něj jednu radu – nehledejte na internetu fráze a odpovědi na otázky personalistů. Dejte do toho své srdce a svou osobnost, protože i na nich v zaměstnání velmi záleží, nejsou to jen znalosti a vzdělání.
Děkuji za rozhovor.
Text: Ing. Barbora Urbanovská, šéfredaktorka Akademika
Foto: archiv Kateřiny Dostálové