Doc. Martina Peřinková: Architektura je nejvyšší formou stavitelství

Katedra architektury slaví 10 let!
info-image

Na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava se slaví! Dvacáté výročí letos totiž slaví Fakulta stavební a s ní slaví 10 let také Katedra architektury. U této příležitosti jsme se sešli s vedoucí katedry, doc. Ing. Martinou Peřinkovou, Ph.D. a povídali si nejen o architektuře.

Martina Peřinková se pro studium architektury rozhodla už ve čtvrté třídě základní školy. Pochází ze stavařské rodiny, vždy ráda kreslila, a proto měla dojem, že umělečtější stavařina by jí byla bližší. „Jako malá jsem chtěla být módní návrhářkou, pak jsem se rozhodla být architektkou,“ dodává Martina Peřinková.

Architektura je podle ní aplikované umění. „Je to především tvůrčí práce a je to práce, která jde vidět, která lidem slouží,“ přibližuje. Přiznává však, že je to práce těžká a náročná, zodpovědná, vyžaduje velmi vysoké nároky. Mezi středoškoláky je o obor zájem. Mnozí z nich však nevědí, co práce architekta odnáší. „U nás mají čtyři roky na to, aby se mohli rozhodnout, zda budou architekti nebo inženýři,“ dodává. Architektura je obecně považována za nejvyšší formu stavitelství. Přináší umělecký vjem, přidanou hodnotu krásna a estetiky, kladné, v nejlepším případě.

Katedra architektury i samotná Fakulta stavební VŠB-TUO letos slaví narozeniny. Změny mezi prvními a současnými studenty jsou vidět. Před sedmnácti lety nebyla elektronizace tak rozšířená, jako je teď. Dnešní studenti tak mají výhodu v tom, že dosáhnou na velké množství informací, které mohou získat velmi rychle. „Vyžaduje to ale jistou disciplinovanost, orientaci a selekci, je třeba se nebát,“ dodává Martina Peřinková.

Vedoucí ostravské architektury je rodilá Ostravanka, má město moc ráda. „Je důležité mít město rád, zvláště pro lidi, kteří tady něco budují. Prosazovat některé záležitosti v Praze chce velkou míru nadšení a patriotství.“ V Ostravě najdeme spoustu krásných budov, jsou ale i místa, která se nám, obyvatelům, tolik nelíbí. Zvláště pak třeba Ostravica Textilia nebo budova u Krajského úřadu. Bylo by dobře, kdyby se Ostravica ještě dala zachránit. Je to významný objekt historické části města, tvořící hranici mezi ní a soudobou Karolinou. „Je to ale otázka vůle. Ostravica je na atraktivním, a hlavně lukrativním místě, jde vidět. Jde spíše o to místo, majitelé a developeři se nejčastěji snaží postavit nové domy, které odpovídají dnešním technologickým požadavkům. Město musí být kvalifikovaným a silným partnerem pro tyto subjekty,“ zamýšlí se Martina Peřinková. Za velmi povedenou považuje Dolní oblast Vítkovic. Z hlediska historické architektury ji pak nejvíce fascinuje Olomouc, pro ni jedno z nejkrásnějších měst vůbec. „Skoro každé město má v sobě něco krásného. Některá vás pohltí svou historickou siluetou, jiná svou dynamickou přítomností,“ usmívá se.

A kde vidí katedru za deset až patnáct let? „Věřím, že stihneme udělat zásadní věci, mít své vlastní doktorské studium, akreditovat habilitační a profesorská řízení. To je základ. Na škole, která má menší počet studentů, než je v Praze či Brně, to půjde hůř, nicméně je to nutné,“ přibližuje své vize. Byla by také moc ráda, aby se rozvíjela mezinárodní spolupráce. Původně sama založila několik předmětů, které nyní již s kolegy vyučuje v angličtině. Sama na výměnné pobyty jezdí a myslela si, že tuto touhu budou mít všichni. „O to větším překvapením bylo, že to tak není. A nepochopitelné pro mě je, že tuto potřebu nemá většina studentů,“ říká. Zahraničí je správná cesta. „Je to nesmírně obohacující. Zkušenosti jsou nepřenosné,“ uzavírá vyprávění Martina Peřinková.

V grafice tiskové zprávy byla použita práce Ing. arch. Michaela Baránka na téma Kulturně společenské centrum Veselí nad Moravou, vedoucím práce byl prof. Ing. arch. Petr Hrůša.

 


© 2017 VŠB-TU Ostrava