Rozhovor s nově jmenovaným profesorem Radkem Kučerou: Matematika může být zábava

Prof. RNDr. Radek Kučera, Ph.D. byl jmenován profesorem v oboru Aplikovaná matematika.
info-image

Prof. RNDr. Radek Kučera, Ph.D. byl jmenován profesorem v oboru Aplikovaná matematika na návrh Vysokého učení technického v Brně. Působí na Katedře matematiky a deskriptivní geometrie VŠB-TUO, je garantem oboru Aplikované vědy a technologie. Zabývá se například studiem numerických metod, efektivními optimalizačními algoritmy či metodami numerické lineární algebry. 

Nedávno jste získal profesorský titul v oboru aplikovaná matematika. Považujete jej za vrchol své kariéry?

Asi ano. V současné době další takový vrchol před sebou nevidím.

Čím jste chtěl být, když jste byl malý?

Úplně přesně si nevzpomínám, čím jsem chtěl být, ale asi jako všichni. Například archeologem, to je docela oblíbené.

Kdy se projevil zájem o matematiku jako takovou, kdy přišel ten zlom a vy jste se rozhodl věnovat právě jí?

Matematika mě bavila vždycky, to si člověk nevybírá. Buď ho to baví, anebo ho to nebaví. Spíše než o matematice by se dalo mluvit o přírodních vědách obecně. Definitivní rozhodnutí pro studium matematiky samotné přišlo na poslední chvíli, na gymnáziu při podávání přihlášky na vysokou školu.

A kam budou vaše kroky směřovat dál?

Myslím si, že se vše bude ubírat stejným směrem, jako v posledních letech. Budu pokračovat v tom, co jsem dělal dosud.

Co máte na svém oboru nejraději?

To se dá stěží formulovat. Na matematice mě baví například to, že je velmi svobodná. Můžete se jí věnovat kdekoliv, stačí tužka a papír, někdy nepotřebujete ani to.

Je ze strany studentů o obor zájem? Většina studentů s matematikou bojuje. A spousta mladých lidí, ačkoliv má nadání na techniku a přírodní vědy, často vystuduje něco jiného, něco, co se zdá na první pohled jednodušší. Proč?

Je pravda, že studenti mnohdy s matematikou zápasí. Proto je potřeba jim ukázat, že matematika není předmětem zápasu, ale že je to zábava. Když jim to ukážete, začne je bavit. Někteří studenti nemají o matematiku zájem, protože se setkali s výkladem, který jim ji představil jako soubor jakýchsi pravidel a pouček.  Mnohdy stačí jen pochopit, že matematika je prostředek pro popis běžných objektů z našeho okolí, že je to normální způsob vyjadřování a vše je najednou jinak. Studenty pak matematika začne bavit a píší různé děkovné vzkazy, což zpětně potěší. Člověk nemusí mít na matematiku „buňky“, ale může porozumět tomu, čeho lze pomocí matematiky dosáhnut a čeho ne. To stačí. A co se týká nadání a toho, co je jednodušší? To záleží na úhlu pohledu. Pro mě je lehčí varianta vyjadřovat se o našem světě jazykem matematiky.

Čemu se věnujete ve svém výzkumu?

Věnuji se numerickým metodám, jejich vývoji. Zejména jde o vývoj efektivních algoritmů, které umožňují  modelování úloh na počítači a které také dobře fungují na superpočítači našeho superpočítačového centra v Ostravě. Z hlediska fyzikálního popisu se jedná o kontaktní úlohy, které umožňují modelovat kontakt těles, kontakt tekutiny se stěnou kanálu a tak podobně. Pokud bych se měl nad touto problematikou zamyslet z pohledu budoucí práce, tak musím říct, že pořád bude co dělat.

Jak vzpomínáte na svá vysokoškolská studia? Byl nějaký předmět, který vás nebavil?

Jako každého. Nebavil mě třeba ruský jazyk. Ale i v matematice máte širokou paletu různých oborů, z nichž některé jsou mi bližší a některé zase ne. Některé bych mohl přirovnat k ruštině, kde musíte zvládnout spoustu drobných věcí, jako byste se měli naučit spoustu slovíček. Takové předměty mě bavily méně.  Naopak více mě bavily předměty, kde se řešily problémy pomocí dlouhé série na sebe navazujících logických kroků. Něco jako strhující film s jasnou a dlouhou dějovou linií. To mě bavilo.

V čem jsou současní studenti jiní než vy, když jste studoval? V čem vidíte pozitiva, v čem negativa?

Nemyslím si, že jsou jiní, je spíše jiná doba, poznamenaná internetem a přístupem k informacím. Za nás se muselo chodit na přednášky, protože, kdo na přednášky nepřišel, neměl  poznámky a neměl se pak z čeho učit.  Skripta byla úzkoprofilové zboží. A pokud nějakou věc někdo neznal, tak pro něj neexistovala. Dnes se vše okamžitě „vyguglí“, takže každý zná jakoby všechno. To je pozitivum. Negativem je, že to svádí k povrchnosti a málokdo se věcem věnuje do hloubky.

Co děláte, když zrovna nepracujete?

Tak pracuji někde jinde, třeba doma na zahradě, což je příjemná relaxace. Nebo se jedeme projet na kole, v zimě lyžovat. Život s rodinou je také velmi zábavný.

Kde se vidíte za deset let?

Za deset let se pořád vidím tady, na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava, mezi studenty.


© 2017 VŠB-TU Ostrava