Můj Erasmus v Dánsku

Kateřina Pekarčíková studuje na Hornicko-geologické fakultě obor Ekonomika a řízení v oblasti surovin. Na začátku semestru se rozhodla, že využije možnosti vyjet do zahraničí prostřednictvím programu Erasmus+. O tom, jak se má, se rozepsala ve svém článku.

Na začátku roku jsem se rozhodla využít možnost vyjet do zahraničí prostřednictvím Erasmu+. Ze začátku jsem chtěla zamířit do teplých krajin jihu Evropy, ale nakonec vyhrál sever, Dánsko. Vybrala jsem si univerzitu na ostrově Fyn ve městě Odense. Jedná se o 3. největší město v Dánsku a je to zároveň rodiště H.C. Andersona.

První dny v Dánsku byly dokonalé, svítilo tu celé dny sluníčko, všichni na mě byli milí. Ano, ze začátku si připadáte „jako v jiném světe“, všichni se tu na vás usmívají, a když se jich na něco zeptáte, na konci věty vám vždy řeknou „you are welcome“. A ještě vám popřejí pěkný den.

Ve škole funguje zatím vše, jak má. Při zaslání e-mailu se odpovědi dočkáte do několika hodin, jsou vždy rádi za váš názor a respektují ho. Jednou ze zajímavých věcí je hodnocení předmětu ze strany studentů po polovině semestru. I když se to nezdá, tady už máme polovinu semestru za sebou. V jednom předmětu jsem se setkala s tím, že vyučující na nějakou dobu odešla a my studenti jsme konzultovali, co se nám v předmětu líbí, co ne a co bychom zlepšili. Následně jsme to sdělili vyučující a ta se na základě bodů bude dále řídit v druhé části semestru.

Ale aby to nevypadalo jenom sluníčkově. Jedním z kamenů úrazu je tu velmi časté střídání počasí. 10 minut prší, potom je zase nádherně. Pokud si myslíte, že vás tohle počasí nedostihne, jste na omylu. Přišla jsem na to hned druhý týden pobytu po cestě do školy. Téměř všichni studenti se tady dopravují na kole, je to nejlevnější a nejrychlejší varianta. Vypadá to lákavě a pohodově, ale na kolo musíte sednout i v případě největšího deště. Dobrá pláštěnka a kalhoty do deště jsou tu tedy nutností.

Vtipnou, nebo spíše smutnou historkou byla jedna moje cesta do školy. Vydala jsem se za největšího deště, ale v té době jsem ještě neměla kompletní set nezbytný do deště, takže si dokážete představit, jak to dopadlo. Mokré oblečení by ještě tak nevadilo, ale odnesl to můj mobil, který jsem samozřejmě nechala v kapse. A ano, rada s rýží opravdu funguje!!!

Nakonec chci ještě zmínit ceny jídla a služeb. Před příjezdem mi všichni tvrdili, že je to tu strašně drahé, a že budu muset hodně šetřit. Jejich názor nevyvracím, avšak při návštěvě obchodu s potravinami jsem zjistila, že ceny jsou jen o trošku vyšší. Na druhou stranu v případě služeb, jako jsou restaurace, bowlingová centra, místní MHD, vlaky a ostatní služby jsou ceny opravdu vysoké, za večeři v průměrné restauraci tu klidně necháte tisícovku na osobu.


© 2019 VŠB-TU Ostrava