"Na kondiční cvičení ke mně chodí i kluci," říká Jiřina Kračmarová

Jiřino, jak jste se dostala k práci na VŠB – Technické univerzitě Ostrava?

Jednoduše, studovala jsem sportovní management na Ekonomické fakultě, a už během studia jsem začala cvičit, vedla jsem večerní lekce aerobiku pro studenty a zaměstnance. Tím jsem se dostala do povědomí vedení Institutu tělesné výchovy a sportu a paní docentka Durdová mě oslovila, jestli nechci zkusit konkurz. Přijala jsem, na konkurz šla a vedení si mě vybralo. A od té doby jsem tady.

Jak vzpomínáte na svá studia na Ekonomické fakultě? Kolují o ní různé fámy. 

Na studia vzpomínám jen v dobrém. Byli jsme dobrá parta, v podstatě třída o třiceti lidech. Jezdili jsme na různé sportovní kurzy, byli jsme stmelení, společně jsme sportovali. Čistou ekonomii bych dělat nechtěla a sama teď nepracuji v oboru, který jsem vystudovala, byť znalosti využívám při příležitostné výuce Sportovního managementu. Myslím si, že Ekonomická fakulta VŠB-TUO byla dobrá volba a jsem za ni ráda.

Věnujete se sportu odmalička? Kdo vás k němu vedl?

V podstatě ano. Jako malá jsem hrála na klavír, ale hudba pro mě nebyla tím pravým. Ve školce jsem tancovala, věnovala jsem se latinskoamerickým tancům. Aerobik jsem začala dělat až v deseti letech, což bylo docela pozdě. Rodiče mě ke sportu vedli, lyžovala jsem, navštěvovala kroužky a přípravky. Hodně jsme chodili po horách. K ničemu mě ale netlačili, zkrátka viděli, že mě sport baví. Mám ráda všechny sporty, netíhnu vyloženě k něčemu konkrétnímu, jsem prostě ráda, že se mohu hýbat.

Studenti napříč fakultami vás jistě znají z Kondičního cvičení s hudbou, které vedete. Volí si tento sport primárně studentky, nebo k vám zavítají i pánové?

Chodí ke mně i kluci. A mnohdy ho zvládají překvapivě lépe, než dívky. Vždycky ale záleží na tom, jaký je daný student sportovec. Je pravda, že ty lekce nejsou úplně jednoduché a rozhodně nejsou pro každého. Už se stalo, že student přišel jednou a pak už jsem ho neviděla. Ale je to jako s každým předmětem. Pokud chcete a snažíte se, pak to jde. A posun vidíme oba, student i já. V letošním akademickém roce jsem učila na Fakultě bezpečnostního inženýrství a tam jsou vyloženě sportovci. Užili jsme si to.

Studenti mají tělocvik jen v prvním ročníku, což v minulosti takto nebylo. Je to správně?

Mám na hodinách studenty z vyšších ročníků, kteří na tělesnou výchovu docházejí i přesto, že už nemusejí. Dřív jich chodilo více, ale pak přišla pandemie. Ale máme zapsané studenty napříč ročníky, od druhého ročníku bakalářského stupně, až po druhý ročník navazujícího magisterského stupně studia. A nechodí jen na funkční trénink ke mně, chodí na badminton, tenis.

Měli by mít tedy povinný tělocvik i ve vyšších ročnících?

Za mě ano. Ruku na srdce, studenti mnohdy nejsou v dobré kondici. Ne všichni, samozřejmě. Nevidím to ale jen u našich studentů, ale i u žáků základních škol a středoškoláků. Hodně sedí u počítače, méně se hýbou. A upřímně, kde jinde si můžete zadarmo zajít třeba na funkční trénink, do fitness centra nebo na badminton? Navíc, když se vám někdo věnuje a naučí vás to.

Jak se v průběhu vaší praxe studenti změnili? Jsou lenivější?

Myslím si, že po pandemii je to trošičku lepší. Jsou studenti, kteří se z distanční výuky vrátili na prezenční a byli šťastní. A i když nikdy nesportovali, začali ke mně chodit na výuku a zajímat se o ten sport. Ale jsou i tací, kteří jsou stále leniví. Znáte to, kde nic není, ani smrt nebere. (směje se)

Vedete i cvičení pro děti z univerzitní mateřské školy. Jak se vám s nimi pracuje?

Je to náročné, ale moc fajn. Obdivuji paní učitelky, které jsou s dětmi denně. Ty nejmenší děti jsou pozorné, s předškoláky je to někdy složitější, ti už mají vlastní názor. Snažím se jim často měnit aktivity, aby pro ně bylo těch 45 minut co nejzábavnějších, a myslím si, že se mi to daří.

Na Institutu tělesné výchovy a sportu chystáte i letní tábor. Jaké pohybové aktivity si děti budou moci vyzkoušet?

Plánujeme rafty, děti se mohou těšit i na spolupráci s hasiči. Loni jsme měli olympijské hry, účastníci si mohli vyzkoušet spoustu disciplín. Líbila se jim atletika. Snažíme se, aby byly pohybové aktivity co nejpestřejší, ať jsou děti hlavně venku.

Letos se po dvouleté pauze konal Sportovní den? Jste s účastí spokojeni?

Ano, přihlásily se nám téměř čtyři stovky studentů. Měli jsme spoustu nových sportů, protože tady v rámci programu UNIS máme i vrcholové sportovce. Ti vedli workshopy, třeba na streetball, atletiku, basketbal nebo vzpírání. Báli jsme se toho, ale s účastí jsme velmi spokojeni.

Chystáte nějaké novinky na následující akademický rok?

V plánu máme obnovení kurzu Instruktora aerobiku, zařazení zimních a letních výcvikových kurzů a dál se uvidí.

Foto: archiv Jiřiny Kračmarové; Tomáš Sláma (AVS)