Dějiny designu od průmyslové revoluce do roku 1950
1.–2. Průmyslová revoluce a počátky průmyslového designu (konec 18. – polovina 19. století): mechanizace výroby, přechod od řemesla k tovární produkci, parní stroj, sériová výroba, nové materiály (železo, litina, sklo), urbanizace, vznik masového trhu, počátky průmyslové estetiky, Michael Thonet – průkopník průmyslového nábytkového designu.
3.–4. 19. století – kritika industrializace a hledání kvality: historismus a eklekticismus, dekorativnost, nízká estetická úroveň průmyslových výrobků, rozpor mezi funkcí a formou, Velká světová výstava v Londýně 1851 (Crystal Palace), Arts and Crafts – návrat k řemeslu, poctivý materiál, William Morris, sociální rozměr designu, secesní styl (Art Nouveau), ornament, organické tvary, Alfons Mucha.
5.–6. Přelom 19. a 20. století – cesta k modernímu designu: odklon od ornamentu, racionalita a jednoduchost, geometrizace tvarů, průmyslová estetika, nové pojetí formy, Deutscher Werkbund (1907), standardizace, typizace, spolupráce umělců a průmyslu, Peter Behrens, snaha o moderní firemní design, tovární kultura a značky (Baťa – Zlín).
7.–10. Funkcionalismus a Bauhaus (1919–1933): „forma následuje funkci“, jednota umění, řemesla a techniky, Bauhaus jako klíčová instituce moderního designu, Walter Gropius, Marcel Breuer, Ludwig Mies van der Rohe, sériová výroba, standardizace, nové materiály (ocelové trubky, sklo, beton), sociální rozměr designu, dostupnost a účelnost výrobků, český funkcionalismus, Brněnská škola, Zlínská architektura (Baťa), Ladislav Sutnar (grafický a průmyslový design).
11.–13. Meziválečné období a přechod k poválečnému designu (30.–40. léta, do roku 1950): funkcionalismus v Evropě, USA a Československu, sociální bydlení, racionalizace výroby, vliv avantgardy (De Stijl, konstruktivismus), hospodářská krize 30. let, válečná výroba a technické inovace, nové materiály, obnova (československého) průmyslu po 2. světové válce, nástup poválečného designu 50. let.
1.–2. Průmyslová revoluce a počátky průmyslového designu (konec 18. – polovina 19. století): mechanizace výroby, přechod od řemesla k tovární produkci, parní stroj, sériová výroba, nové materiály (železo, litina, sklo), urbanizace, vznik masového trhu, počátky průmyslové estetiky, Michael Thonet – průkopník průmyslového nábytkového designu.
3.–4. 19. století – kritika industrializace a hledání kvality: historismus a eklekticismus, dekorativnost, nízká estetická úroveň průmyslových výrobků, rozpor mezi funkcí a formou, Velká světová výstava v Londýně 1851 (Crystal Palace), Arts and Crafts – návrat k řemeslu, poctivý materiál, William Morris, sociální rozměr designu, secesní styl (Art Nouveau), ornament, organické tvary, Alfons Mucha.
5.–6. Přelom 19. a 20. století – cesta k modernímu designu: odklon od ornamentu, racionalita a jednoduchost, geometrizace tvarů, průmyslová estetika, nové pojetí formy, Deutscher Werkbund (1907), standardizace, typizace, spolupráce umělců a průmyslu, Peter Behrens, snaha o moderní firemní design, tovární kultura a značky (Baťa – Zlín).
7.–10. Funkcionalismus a Bauhaus (1919–1933): „forma následuje funkci“, jednota umění, řemesla a techniky, Bauhaus jako klíčová instituce moderního designu, Walter Gropius, Marcel Breuer, Ludwig Mies van der Rohe, sériová výroba, standardizace, nové materiály (ocelové trubky, sklo, beton), sociální rozměr designu, dostupnost a účelnost výrobků, český funkcionalismus, Brněnská škola, Zlínská architektura (Baťa), Ladislav Sutnar (grafický a průmyslový design).
11.–13. Meziválečné období a přechod k poválečnému designu (30.–40. léta, do roku 1950): funkcionalismus v Evropě, USA a Československu, sociální bydlení, racionalizace výroby, vliv avantgardy (De Stijl, konstruktivismus), hospodářská krize 30. let, válečná výroba a technické inovace, nové materiály, obnova (československého) průmyslu po 2. světové válce, nástup poválečného designu 50. let.