Profesuru vnímá nejen jako ocenění dosavadní práce, ale především jako závazek vůči studentům, kolegům i celé univerzitě.

Co pro vás osobně znamená jmenování profesorem?

Jmenování profesorem vnímám jako velkou čest, ale zároveň také jako závazek. Není to pro mě pouze ocenění dosavadní práce, ale především připomenutí odpovědnosti vůči studentům, kolegům, univerzitě i oboru samotnému. Člověk se v takový okamžik přirozeně ohlédne zpět a uvědomí si, kolik lidí, spoluprací, diskusí a někdy i překážek ho na této cestě formovalo. Beru to jako motivaci pokračovat dál, podporovat mladší kolegy a přispívat k tomu, aby univerzita byla místem kvalitního vzdělávání, výzkumu i otevřeného myšlení.

Vzpomínáte si na moment, kdy jste si řekl, že právě váš obor je něco, čemu se chcete věnovat dlouhodobě?

Nemyslím si, že šlo o jeden konkrétní okamžik, spíše o postupné utvrzování. Člověk se k oboru dostává přes první otázky, první úspěchy, ale i první neúspěchy. U mě sehrál důležitou roli moment, kdy jsem pochopil, že můj obor není jen soubor znalostí, ale způsob přemýšlení o světě a hledání řešení reálných problémů. Tehdy jsem si uvědomil, že mě na tom baví nejen samotné výsledky, ale i cesta k nim: formulování otázek, hledání souvislostí a možnost posouvat věci alespoň o malý krok dál.

Co vás na akademické práci pořád nejvíc baví i po letech?

Nejvíce mě baví její pestrost. Akademická práce není rutina, i když samozřejmě obsahuje mnoho povinností, které se opakují. Každý rok přicházejí noví studenti, nové otázky, nové projekty a nové výzvy. Velmi si cením možnosti pracovat s mladými lidmi, sledovat jejich profesní růst a někdy být u toho, když v nich vznikne skutečný zájem o obor. Stejně tak mě stále těší výzkumná práce, protože ve vědě nikdy není vše definitivně uzavřené. Vždy existuje něco, čemu lze porozumět lépe.

Jak se podle vás za dobu vaší kariéry změnili studenti?

Studenti se určitě změnili, stejně jako se změnila společnost a prostředí, ve kterém vyrůstají. Mají mnohem rychlejší přístup k informacím, jsou zvyklí pracovat s digitálními technologiemi a často očekávají praktičtější propojení studia s reálným světem. V oboru komunikačních technologií je to velmi patrné, protože technologie, s nimiž dnes studenti běžně přicházejí do kontaktu, byly dříve předmětem specializovaného výzkumu. Na druhou stranu se někdy ukazuje, že rychlý přístup k informacím automaticky neznamená hlubší porozumění. Proto je důležité vést studenty ke kritickému myšlení a schopnosti rozlišovat podstatné od nepodstatného.

Co by si dnes studenti měli odnést ze školy kromě odborných znalostí?

Kromě odborných znalostí by si měli odnést především schopnost učit se, přemýšlet v souvislostech a nebát se klást otázky. Konkrétní poznatky se mohou v čase měnit, některé technologie zastarávají a obory se vyvíjejí. Co ale zůstává zásadní, je schopnost samostatně analyzovat problém, komunikovat, spolupracovat a přijímat odpovědnost za vlastní rozhodnutí. Univerzita by měla člověka připravit nejen na první zaměstnání, ale na celý profesní život.

Jaký profesní moment nebo projekt považujete za nejdůležitější ve své kariéře?

Za nejdůležitější nepovažuji nutně jeden izolovaný moment, ale spíše období a projekty, které mě profesně výrazně posunuly. Byly to zejména ty, v nichž se podařilo propojit výzkum, výuku a spolupráci s praxí. V mém případě hrály významnou roli projekty zaměřené na optická vlákna, senzorové aplikace a jejich praktické využití. Velmi důležité pro mě byly situace, kdy výsledky nezůstaly jen na úrovni publikací, ale mohly najít uplatnění v konkrétních technických řešeních nebo přispět k rozvoji studentů a mladších kolegů.

„Stále mě překvapuje, jak často se ukáže, že zdánlivě jednoduchá otázka má velmi složitou odpověď. Věda učí pokoře."

Co vás dokáže ve vědě nebo výzkumu ještě překvapit?

Stále mě překvapuje, jak často se ukáže, že zdánlivě jednoduchá otázka má velmi složitou odpověď. Věda učí pokoře. Člověk může mít hypotézu, zkušenost i intuici, ale data nebo realita ho někdy přivedou k jinému závěru. Překvapuje mě také rychlost vývoje některých oblastí a schopnost mezioborové spolupráce otevírat zcela nové pohledy. I po letech platí, že dobrý výzkum nezačíná jistotou, ale zvědavostí.

Kde vidíte největší výzvy pro svůj obor v příštích deseti letech?

Největší výzvy vidím v tom, jak budou komunikační technologie reagovat na rostoucí nároky společnosti, průmyslu a kritické infrastruktury. Půjde nejen o vyšší rychlosti a kapacity přenosu dat, ale také o spolehlivost, bezpečnost, energetickou efektivitu a schopnost propojit komunikaci se senzory a inteligentním zpracováním dat. Optická vlákna v tomto směru nabízejí velký potenciál nejen jako přenosové médium, ale také jako základ pro moderní senzorové systémy. Důležité bude vychovávat odborníky, kteří dokážou technologiím rozumět do hloubky a zároveň je vnímat v širších souvislostech.

Jak důležitá je podle vás spolupráce univerzit s praxí a průmyslem?

Považuji ji za mimořádně důležitou. Univerzita nemá být izolovaným ostrovem, ale místem, které je v kontaktu s reálnými problémy společnosti a průmyslu. Spolupráce s praxí přináší inspiraci pro výzkum, pomáhá ověřovat výsledky v konkrétním prostředí a studentům ukazuje, k čemu mohou jejich znalosti sloužit. Zároveň je ale důležité, aby si univerzita zachovala nezávislost, kritické myšlení a dlouhodobější perspektivu. Nejlepší spolupráce vzniká tam, kde se potkává akademická hloubka s praktickou zkušeností.

Co byste poradil studentům, kteří o vědecko-výzkumné kariéře teprve uvažují?

Poradil bych jim, aby si nejprve ověřili, zda je opravdu baví klást otázky a hledat odpovědi, které často nepřicházejí rychle. Vědecko-výzkumná kariéra vyžaduje trpělivost, vytrvalost a schopnost přijímat nejistotu. Zároveň ale nabízí obrovskou svobodu objevovat, tvořit a podílet se na něčem, co může mít dlouhodobý význam. Důležité je najít si dobré téma, dobré spolupracovníky a prostředí, které člověka posouvá. A také nebát se chyb, protože ve vědě nejsou překážky výjimkou, ale přirozenou součástí cesty a právě z nich často vznikají nové otázky, které mohou vést k zajímavým a novým výsledkům.

Jak zásadně podle vás promění komunikační technologie každodenní život v příštích letech?

Komunikační technologie už dnes každodenní život výrazně ovlivňují a v příštích letech se jejich role ještě prohloubí. Mnoho věcí bude probíhat rychleji, automatizovaněji a často i nenápadněji než dnes. Nepůjde jen o rychlejší internet nebo kvalitnější mobilní připojení, ale především o propojení lidí, zařízení, dopravních systémů, energetiky, zdravotnictví nebo průmyslu. Komunikace se bude stále více stávat neviditelnou infrastrukturou, na které bude záviset fungování celé společnosti. Důležité však bude, aby technologický pokrok šel ruku v ruce se spolehlivostí, bezpečností a dostupností těchto služeb.

Jaké trendy dnes nejvíce ovlivňují vývoj komunikačních sítí?

Vývoj komunikačních sítí dnes ovlivňuje několik silných trendů. Patří mezi ně rostoucí objem přenášených dat, požadavky na nízké zpoždění, vyšší spolehlivost a bezpečnost, ale také energetická efektivita. Velkou roli hraje rozvoj optických sítí, mobilních sítí nové generace, internetu věcí a postupné propojování komunikace se senzory a inteligentním zpracováním dat. Zajímavé je také to, že komunikační síť už není chápána jen jako prostředek pro přenos informace, ale stále častěji jako aktivní prostředí, které umí data sbírat, vyhodnocovat a reagovat na změny v reálném čase.

„Bezpečnost už nemůže být doplňkem, který se řeší až na konci vývoje. Musí být součástí návrhu technologií od samého začátku.“

Jak velkou výzvou je bezpečnost a ochrana dat v moderní komunikaci?

Je to jedna z největších výzev současnosti. Čím více systémů, služeb a zařízení je propojeno, tím větší důraz musí být kladen na bezpečnost, důvěryhodnost a ochranu dat. V moderní komunikaci nejde jen o to, aby informace dorazila rychle a spolehlivě, ale také aby dorazila správnému příjemci, nebyla zneužita a aby bylo možné ověřit její integritu. Bezpečnost už nemůže být doplňkem, který se řeší až na konci vývoje. Musí být součástí návrhu technologií od samého začátku. Zároveň je potřeba myslet i na vzdělávání uživatelů, protože technické řešení samo o sobě nikdy nestačí.

Myslíte, že jsme technologicky připraveni na masivní rozvoj chytrých měst a IoT?

Technologicky jsme připraveni v mnoha dílčích oblastech. Máme senzory, komunikační sítě, výpočetní kapacitu i nástroje pro zpracování dat. Výzva ale nespočívá pouze v dostupnosti technologií. Důležité je jejich smysluplné propojení, standardizace, dlouhodobá udržitelnost, kybernetická bezpečnost a také schopnost pracovat s daty odpovědně. U chytrých měst a internetu věcí nejde jen o to instalovat velké množství zařízení, ale vytvořit systém, který bude skutečně pomáhat lidem - například v dopravě, energetice, životním prostředí nebo bezpečnosti. Masivní rozvoj je možný, ale musí být promyšlený a postupný.

Co vás osobně na komunikačních technologiích nejvíc fascinuje?

Fascinuje mě, jak dokážou propojovat velmi abstraktní fyzikální a technické principy s něčím naprosto praktickým a každodenním. Například optické vlákno je na jedné straně velmi elegantní fyzikální prostředí pro přenos informace, na druhé straně tvoří základ infrastruktury, bez které si dnešní společnost prakticky neumíme představit. Stejně zajímavé je pro mě využití optických vláken v senzorice, kde se z komunikačního média může stát nástroj pro měření a sledování různých veličin. Na komunikačních technologiích mě baví právě tato kombinace hloubky, praktičnosti a neustálého vývoje.