Teorie plasticity

Předmět seznamuje studenty se základy teorie plasticity izotropních materiálů.
Matematickými prostředky jsou popisovány jevy spjaté s nevratnými deformacemi v
podmínkách normálních, snížených i zvýšených teplot. Dále jsou uvedeny základní
typy zkušebních strojů a metodika vyhodnocení experimentů.
Úvodem jsou připomenuty fyzikální základy jevů spojených s odezvou materiálu na
mechanické zatěžování. Dále je probírána teorie napěťově-deformačního stavu
(tenzor napětí, deformace, deformační rychlosti, invarianty, deviátory,
intenzity napětí, deformace, deformační rychlosti, referenční smykové a
referenční normálové napětí, lineární a logaritmické deformace). Matematická
teorie plasticity pak uvádí typy rovnic,které jsou nezbytné k obecnému řešení
úlohy plasticity materiálu. Dále jsou probírány jednotlivé typy konstitutivních
rovnic včetně metodiky určení konstant. Navazují kritéria přechodu z pružného
do plastického stavu (podmínky plasticity) a kritéria pevnosti (diagramy mezní
plasticity, Haighovy diagramy; oktaedrická, invariantová, smíšená, deformační,
kombinovaná, referenční kritéria pevnosti). Dále jsou probírány základní
zkušební zařízení a experimenty (E-H trhací stroje, torzní a vačkové
plastometry, speciální přípravky; vyhodnocení trhací zkoušky včetně vlivu
napjatosti krčku, torzní test v oblasti velkých plastických deformací,
pěchovací zkouška).
Aplikační příklady (výpočet parametrů napěťového a deformačního stavu, určení
konstant konstitučních rovnic z výsledku zkoušky kroucením, stanovení diagramu
mezní plasticity z trhací, krutové a pěchovací zkoušky, transformace na Haighův
diagram, stanovení kritéria pevnosti z výsledků experimentů, mezní namáhání
potrubí, mezní namáhání prutových soustav atp.).