Cyklus přednášek přibližuje modernizační a emancipační tendence v období osvícenství, všímá si vybraných příkladů architektury období francouzské revoluce a nahlíží je jako předpolí utopických projektů 20. století. Především prostřednictvím malířství pak sleduje vývoj ve výtvarném umění první poloviny 19. století a dává jej do souvislostí s proměnou klimatu v tehdejší společnosti. Zaměřuje se na střet tradice a inovace, překonání iluzionistické koncepce umění v malířství a sochařství konce 19. století, zároveň však nahlíží posilující autonomii uměleckého díla a jeho vyvázaní z tradičních funkcí ve smyslu Kantovy "účelnosti bez účelu" jako symptom budoucí krize obrazu. V jednotlivých lekcích klade důraz na postižení základních morfologických a obsahových aspektů, včetně přiblížení sociopolitického, ideologického, vědeckého a hospodářského kontextu.