V první části je předmět koncipován jako úvod do estetiky, v němž jsou vyloženy obvyklé "úvodové" otázky: co je předmětem disciplíny, jaké metody estetika používá. V návaznosti na aktuální literaturu jsou sledovány hlavní tematické okruhy současné estetické teorie, které vycházejí z definování estetické situace jako základního předmětu estetických zkoumání, v nichž pól estetikova zájmu osciluje mezi popsáním vzniku estetického objektu a vypočítáváním předpokladů na straně estetického recipienta.
Na "iniciační" přednášky o současném stavu disciplíny navazuje historická část, která je založena na sondách do hlavních vývojových tendencí evropského výtvarného estetického myšlení. Výtvarné umění je zde zasazeno do celkového kontextu vývoje uměnovědného myšlení, ve které se výrazně profilovala jako komplexní a současně různorodý fenomén, který vzbuzoval zájem také ze strany matematiků, literátů, filozofů ad.
V historické části se proto přednášky zaměřují na tyto různé aspekty výtvarného umění a snaží se na základě pramenů doložit, jaká témata tvořila obsah výtvarné estetiky v různých obdobích vývoje evropského výtvarného umění a jaký konkrétní vliv měly tyto filozoficko-estetické názory a myšlenky na utváření dobových výtvarných výrazových prostředků.
Pro představení témat současné výtvarné estetiky po roce 1900 (rozšířeno také o problematiku estetiky filmu a tzv. vizuální kultury) z hlediska různých filozofických přístupů (fenomenologický, strukturalistický, sémiotický ad.) je zvolena metoda konfrontace koncepcí teoretiků a estetiků výtvarného umění (např. R. Scruton, M. Merleau-Ponty, J.-F. Lyotard, G. Didi-Huberman, N. Goodman, N. Bourriaud, M. Schapiro, M. Petříček ad.).