Předmět řeší na základě znalostí geomorfologických, resp. hydrologických jevů fluviální krajiny, problematiku fungování vodních toků v přirozené morfologii, význam mokřadů, tůněk, malých vodních nádrží, jako retenčních kapacit v rámci malého oběhu vody.Umožňuje na příkladech reálných revitalizačních akcí, navrhovat opatření pro stabilizaci říčních koryt, tvorbu tůní, mokřadů. V krajině jsou vodní toky, mokřady, tůně, rybníky atd. významnými krajinnými prvky dle legislativy, které je nutno v rámci ÚSESu chránit.
Obecně tyto metody směřují k podpoře a zvyšování retenční schopnosti krajiny, k systémové nápravě negativních důsledků nevhodně provedených pozemkových úprav a obnově přirozených funkcí vodních toků a jejich koryt, říčních niv, břehové a doprovodné vegetace. V případě vodních toků jde o soubor hydrotechnických a biotechnických opatření, která vedou k nápravě degradovaných částí toku včetně povodí, přičemž úprava nevyhovujících parametrů povodí umožní nejen zlepšit stav toku, ale také navodit podmínky k jeho dalšímu příznivému vývoji.