Předmět je věnován problematice nejdůležitějších technologií spojování materiálů pro energetiku, tedy zejména jejich svařování. Předmět zahrnuje stručně teorie svařovacích procesů, svařitelnosti materiálů včetně metod jejího hodnocení. Dále jsou v předmětu zahrnuty úpravy materiálů před svařováním, po svařování (předehřívání materiálů včetně způsobů stanovení teplot předehřevu, dohřev materiálu po svařování, resp. tepelné zpracování po svaření). Následně jsou probírány druhy a metody svařování, zejména obloukové svařování (ruční obloukové svařování, automatické svařování pod tavidlem a jeho varianty, využití ochranných plynů, přídavné materiály apod.). Pozornost je zaměřena i na vady svarových spojů, jejich definice a hodnocení přípustnosti, jakož i na metody hodnocení jakosti svarových spojů z hlediska výskytu vad, resp. z hlediska jejich struktury a vlastností. Zvláštní pozornost je věnována svařování materiálů pro energetiku, kdy dochází ke změnám vlastností svarových spojů v průběhu vysokoteplotní expozice a s tím spojeným omezením svařovacích postupů i kombinace různých ocelí.