Předmět je zaměřen na charakteristiku vlastností a procesů přípravy jednotlivých typů nanostrukturních materiálů:
Metody syntézy nanostrukturních materiálů (kondenzace, mechanické mletí a legování, prášková metalurgie, rozprašování
suspenzí, elektrodepozice, devitrifikace amorfních fází apod.). Dále budou charakterizovány jednotlivé technologické
postupy aplikované v technické praxi: Chemické metody přípravy nanomateriálů, pulzní laserové metody, pyrolýzní
metody, aplikace vysokofrekvenčně generované plazmy. PVD, CVD, epitaxe. Nové poznatky z výzkumu nanotechnologií
a nanostrukturních materiálů se zaměřením na jejich konstrukční využití. Technologie výroby polykomponentních
kovových materiálů se základními stavebními jednotkami (rozměry, tvar, struktura, mezifázové rozhraní) menšími
než 100 nm. Pozornost je věnována technologiím, které jsou založeny na velkých plastických deformacích (SPD) a
řízených podmínkách tváření. Je prezentován vliv nekonvenčních technologií tváření ECAP (Equal Channel Angular
Pressing), High-Pressure Torsion (HPT), CEC (Cyclic Extrusion Compression), TC (Torsion with Compression), Continuous
Confined Strip Shearing (C2S2), Continuous DECAP, Conshearing (CS), Semi-solid Casting (tixoforming) na strukturu
a mechanické vlastnosti kovových konstrukčních mikro- a nanomateriálů. Homogenita deformace v ultrajemnozrnných
a nanostrukturních kovových materiálech připravených extrémní plastickou deformací. Stanovení napětí a deformaci
u jednotlivých SPD technologií. Superplastické chování ultrajemnozrnných a nanostrukturních materiálů. Příprava
nanostrukturních materiálů na bázi Ti a slitin Ti pro aplikace v medicíně.