O tom, jak se akce za čtyři roky proměnila, proč na ní vznikají nečekaná vědecká partnerství a kam by mohl směřovat její další rozvoj, jsme hovořili s Alenou Kašpárkovou, organizátorkou akce. 

Scientific Writing Camp ušel od svého pilotního ročníku v roce 2022 velký kus cesty. Jak na ty začátky vzpomínáte?

Mám radost, že se koncept ujal a vyvíjí se. U prvotní myšlenky stáli paní profesorka Jana Kukutschová, tehdejší prorektorka pro vědu a výzkum, a prof. David Řehák z FBI. Diskutovali o výstupech mezinárodního hodnocení a jednom z doporučení, abychom doktorandy mezi sebou více propojovali a nejlépe mezioborově. Když jsme pak akci chystali s kolegy Lucií Hofrichterovou a Robertem Šamárkem, navrhli jsme koncept, který držíme dodnes. Změnil se jazyk, kdy od druhého ročníku pořádáme akci v angličtině. A taky jsme z logistických důvodů vypustili možnost přespání na kempu.

"Mám radost, že se koncept ujal a vyvíjí se."

V posledních letech jste SWC otevřeli i doktorandům z Ostravské univerzity a Slezské univerzity v Opavě. Jak tohle regionální propojení tří univerzit akci obohatilo?

Je to krásné obohacení, jak v podobě nových studentů, mentorů, oborů, tak vzájemných propojení. Skvěle to funguje. Studenti především oceňují, že se mohou propojit s kolegy z oborů, které jejich univerzita nenabízí. Ze všech 3 univerzit je o místa na kempu zájem. Akce má podporu i vedení univerzit, kdy obou ročníků se kromě kolegyň z referátu pro vědu a výzkumy účastnili i příslušní prorektoři.

Jak těžké je pro vás jako organizátory ukočírovat takhle obrovský oborový rozptyl, aby si ti lidé vůbec rozuměli?

Při počtu kolem 20 účastníků, kteří se hlásili v týmech po 2-3 studentech to velký problém nebyl. Letos byl zájem vyšší, a navíc jsme omezili možnosti přihlašování. Přihlásit se mohli jednotlivci nebo týmy o max. 2 lidech. Trochu jsme se obávali, jak si s množstvím oborů poradíme, ale nakonec nás překvapilo, že se přihlásilo hodně matematiků, ekonomů a kolegů z IT. Umožnilo nám to postavit několik týmů, kdy v každém byl ‚ajťák‘ a ekonom. Týmy se pak lišily díky oborům, jako jsou medicína, chemie, ekologie atd.

"Někdy to trvá a bolí, ale o to uspokojivější to je, když společnou řeč najdou a nadchnou se pro nové výzkumné otázky."

Spojit během dvou dnů lidi z různých vědních oborů a chtít po nich hotový výzkumný návrh zní jako pořádná výzva. Jak náročné je pro účastníky najít společnou řeč a začít táhnout za jeden provaz?

Účastníci se mají pokusit zmobilizovat svou expertízu a infrastrukturu, aby spojili síly a pokusili řešit otázky, na které by si sami netroufli, protože jsou komplexní, ale také jim může chybět vybavení. Je to něco, co se nedá předem odhadnout a naplánovat, ale je to smyslem celé akce. Nejde o to, aby napsali článek, ale aby se pokusili najít společnou řeč a navzájem se od sebe učili. Někdy to trvá a bolí, ale o to uspokojivější to je, když společnou řeč najdou a nadchnou se pro nové výzkumné otázky.

Cílem SWC není, aby se ostatní svezli na nápadu jednoho člověka, ale aby společně vymysleli úplně novou výzkumnou otázku. Stává se na campu často, že studenti během těch dvou dnů úplně opustí své původní plány a nadchnou se pro něco totálně nového?

Ano, je běžné, že se studenti hlásí s představou, že najdou parťáky, kteří jim pomohou rozvíjet vlastní téma. Krátce před akcí se přihlášení dozvídají, kdo další se přihlásil a blíže se seznámí také během úvodních prezentací. Následně se někteří musí smířit se skutečností, že složení jejich týmu vyžaduje jiný směr, než student řešil dosud. I když to může být z počátku frustrující, zatím nám nikdo neutekl, protože v tom účastníci vidí smysl.

Klíčovou roli hrají mentoři. Podle čeho je vybíráte a co je pro ně během těch dvou dnů největším oříškem?

Někteří mentoři jsou s námi od začátku, ale každý rok se posádka mírně mění hlavně díky zaměření přihlášených účastníků. Snažíme se, aby v osobách mentorů byly na kempu zastoupeny obory, či blízké oboru, všech účastníků. Ne nutně potřebují studenti na akci svého školitele. Je dobré, když si vyzkouší i jiný styl práce a dostanou jinou zpětnou vazbu, než na kterou jsou zvyklí. Také jsme měli to štěstí, že nám na druhý a třetí ročník přijeli zahraniční mentoři. Na druhém ročníku byl mentorem Conor O’Carroll, vzděláním fyzik, dnes nezávislý konzultant v oblasti výzkumu a vzdělávací politiky. Hostem třetího ročníku byl Sam Illingworth z Edinburgh Napier University, s kterým dlouhodobě spolupracujeme v PhD Akademii a alianci U!REKA. Mentoři jsou však vytížení a je jim vždy líto, že nemohou být účastni celých dvou dnů. Ti, kteří nemohou být až do konce se pak doptávají, jak to dopadlo.

Součástí závěrečných prezentací je nejen odborné hodnocení poroty, ale i samotných účastníků. Liší se jejich pohledy?

Je velmi potěšující, že verdikt poroty a samotných účastníků je buď stejný nebo se liší o jedno místo. Stalo se již, že se na vítězi nezávisle na sobě shodli jak porota, tak sami účastníci. Jednou jsme měli vlastně dva vítěze, jelikož účastníci vybrali jako vítěze tým, kterému porota přiřkla druhé místo.

Motivace pro týmy je obrovská – finanční stipendia, proplacení konferencí nebo open access publikování. Máte už zpětnou vazbu z minulých ročníků, že na základě campu opravdu vznikly úspěšné mezioborové články v prestižních časopisech?

Kromě výplaty zmiňovaných mimořádných stipendií jsme podpořili 2 bývalé účastníky, kteří vyjeli na mezinárodní konferenci. Dále jsme pomohli s publikačními poplatky dvěma týmům z prvního ročníku SWC. Odkazy na již opublikované články jsou umístěny na stránkách SWC. Momentálně diskutujeme o podpoře článku z druhého ročníku, tak držte palce!

Co podle vás dává Scientific Writing Camp doktorandům do jejich budoucí kariéry nejvíce? Je to samotné psaní, nebo spíše schopnost komunikovat napříč obory?

Na kempu se píše velmi málo, ale je třeba si uvědomit, že pod akademickým/ odborným psaním a publikováním se skrývá mnoho činností a dílčích úkolů. Mladí výzkumníci se musí naučit nejen formulovat zajímavé a užitečné výzkumné otázky, ale musí se učit svůj výzkum komunikovat a svým způsobem prodat. Na kempu jim vytváříme prostor, aby se od sebe navzájem učili, inspirovali se, učili se spolupracovat a komunikovat v týmu. Mají navíc k dispozici mentory a kolegy z Ústřední knihovny a Writing Support Centra. I když jsou účastníci pod časovým tlakem a musí se řídit pravidly, spoustu aktivit si řídí sami a zažívají i mnoho legrace. Bez té by to nešlo, věda vás musí bavit ve všech významech tohoto slova.

Letošní ročník ovládly týmy TRASH-CAN, ECO-MED-AI nebo FUTURE WASTE. Ukazuje to, že mladí vědci napříč univerzitami dnes nejvíc slyší na témata ekologie, medicíny a udržitelnosti?

Takto bych to na základě malého počtu týmů na každém ročníku neformulovala. Spíš bych řekla, že pro účastníky je zároveň jednoduché pracovat s někým z oboru, protože hodně věcí je jim jasných. Naopak je však láká a obohacuje, když mohou nakouknout do jiného oboru. Např. o účastníky z lékařské fakulty je vždy velký zájem, protože ani VŠB-TUO, ani Slezská univerzita v Opavě lékařskou fakultu nemají. Jak jsem zmínila, letošní ročník byl výjimečný v tom, že se přihlásilo hodně zájemců podobných specializací (IT, ekonomika a matematika), takže zaměření výsledných týmů, které skládáme až na místě, bylo určeno oborem méně zastoupeným a často více aplikovaným.

Letošního ročníku se zúčastnily i zástupkyně Národní technické knihovny a akce je nadchla natolik, že uvažují o přenesení tohoto formátu do Prahy. Jak vlastně tato spolupráce vznikla a v čem spočívala jejich role na campu?

Kolegyně z NTK se přijely inspirovat, z čehož máme radost. Osobně s NTK spolupracuji již několik let. Kromě členství v odborné radě jednoho z jejich projektů jsem byla jedním z řečníků na jejich Doctoral Summer School 2025. S kolegyněmi z akademických služeb se potkáváme na konferencích a často diskutujeme. Jde nám totiž o společnou věc – o podporu mladých vědeckých pracovníků. Kolegyně formát zaujal, přijely se podívat a uvidíme, jaký formát vymyslí pro NTK.

Dvoudenní intenzivní maraton je náročný pro účastníky, a co teprve pro organizátory. Jak prožíváte ty dva dny vy osobně a co je pro vás tou největší odměnou?

Je to hodně intenzivní, ale akci připravujeme v týmu. U třech prvních ročníků stáli také zmiňovaní Lucie Hofrichterová a Robert Šamárek. Tým se postupně proměňuje, pomáhají i kolegyně z OSU a SLU, a máme skvělou podporu ve vedení univerzit a v mentorech, bez kterých by se akce neobešla. Skvělé občerstvení zajišťují kolegové z menzy. Největší odměnou je spokojenost účastníků. U prvního ročníku se ve zpětné vazbě např. objevilo, že studenty nominoval na akci školitel, ale zároveň účastníci uznali, že jsou za to moc rádi a že to bylo pro ně velmi obohacující. Zároveň se formát líbí i mentorům, kteří nás vybízejí, abychom něco podobného uspořádali i pro ně.   
 

PhD Akademie na VŠB-TUO neustále roste. Máte už teď v hlavě nějaké plány nebo vize, kam Scientific Writing Camp posunout v příštích ročnících?

Plány máme velké. Kromě podpory vědeckých pracovníků se snažíme podporovat studenty napříč všemi stupni studia. Nově jsou totiž pod PhD Akademii zařazena i support centra. Co se týče SWC 2027, momentálně probíhá debata s Edinburgh Napier University o tom, že bychom uspořádali mezinárodní ročník SWC, a to opět na VŠB-TUO. 

Text: Barbora Urbanovská

Foto: Petr Havlíček