HOGENT očima Beáty Špačkové

Byla jste na studijním výjezdu v rámci programu Erasmus+ již dříve, nebo byl HOGENT vašim prvním výjezdem?

Do Ghentu jsem vyrazila na svůj první Erasmus, ale za pár měsíců určitě plánuji vyjet znovu.

Proč jste si pro svá studia vybrala právě HOGENT? Čím vás zaujal?

Poprvé jsem o HOGENTu slyšela od našeho pana děkana, tedy pana docenta Spáčila, který mi univerzitu HOGENT doporučil. Když jsem se na internetu podívala na fotky města, které je opravdu nádherné, volba byla jasná.

Studenti se většinou bojí nejen jazyka, ale i náročné administrativy kolem výjezdu. Nejprve k administrativě – je vyřízení veškeré dokumentace ke studijnímu výjezdu v zahraničí tak náročné?

Nejnáročnější na tom je, že když si výjezd zařizujete poprvé, je pro vás všechno nové a zmatené, takže se to pak zdá náročnější, než ve skutečnosti je. Důležité je hlavně dodržovat deadliny, vše si pořádně přečíst a nebát se zeptat se někoho kdo už na Erasmus+ jel, nebo zaměstnanců školy. Všichni jsou ochotní a rádi vám s veškerou administrativou poradí.

Jaká jste měla od výjezdu očekávání?

Já osobně jsem se na tento velký krok hodně těšila. Neměla jsem přesnou představu o tom, co mi výjezd přinese a jaké následující měsíce v jiné zemi budou, ale věděla jsem, že to bude nezapomenutelná zkušenost.

Nebála jste se jazykové bariéry?

Abych byla upřímná, trochu nervózní jsem byla. Ne protože by moje angličtina byla vyloženě špatná, ale protože jsem se nikdy nedostala do situace, kdy bych musela po několik měsíců mluvit pouze anglicky se všemi kolem sebe. Ale po pár dnech se rozmluví každý a po pár týdnech vám je angličtina přirozenější než mluvit česky.
 

Jak na studium na HOGENT vzpomínáte? Byla jste na semestr, anebo na dva?

Jela jsem na zimní semestr. Moje studium v Ghentu bylo jedno z nejlepších období, co jsem zatím zažila. Škola byla skvělá a měla jsem super partu kamarádů, se kterými jsem se vídala jak ve škole, tak ve volném čase. Všichni jsme spolu bydleli na kolejích, takže potkávat se, ať už na společnou snídani nebo večerní koukání na film, nemohlo být jednodušší.

Mimo to fungovala v rámci univerzity ESN organizace, která měla velice pestrý program, ať už to byly tematické párty, international diner nebo sportovní aktivity. A právě i na těchto akcích se můžete seznámit s dalšími erasmus studenty.

"Moje studium v Ghentu bylo jedno z nejlepších období, co jsem zatím zažila."

Je systém studia, tedy přednášek a cvičení a následných zkoušek jiný než v České republice?

Každý předmět probíhal pouze jednou týdně, a to ve dvouhodinovém bloku s krátkou přestávkou uprostřed. Hodiny byly většinou založené na skupinové diskuzi doprovázené výkladem od učitele a na skupinových projektech. Na skupinových projektech se pracovalo většinou mimo hodiny, takže ve volném čase. Hodně se dbalo na to, abychom se spolu ve skupinkách scházeli a každý se zapojil. Všechny projekty museli být na konci semestru odprezentovány před třídou.

Jeden z předmětů, který bych doporučila, s názvem „Business Project: Marketing Case“ byl vedený dvěma učiteli a byl to jeden z mála předmětů, který jsme měli i s belgickými studenty. Do skupinek nás rozdělili na základě osobnostního testu tak, aby byla každá skupinka složená z jiných povah a osobností. V těchto skupinkách jsme pak celý semestr tvořili marketingový plán pro skutečné belgické firmy a jejich produkty. To, co jsme vytvořili jsme na konci semestru prezentovali nejen před třídou, ale i přes zástupci dané firmy.

Jak moc byli pedagogové na HOGENT přísní?

V hodinách byli belgičtí pedagogové moc milí. Co se týče závěrečného hodnocení, obecně je hodnocení přísnější než u nás a málokdo má na konci semestru samá A.

Jak tam funguje akademický rok?

Stejně jako u nás. Začíná se v září a vyučování probíhá až do prosince, kdy je většina deadlinů pro projekty. Během ledna pak probíhá zkouškové období, kdy datum zkoušky si nevolíte, ale dostanete přiřazené.

Jací jsou belgičtí studenti? Fungoval v Belgii buddy systém, jako ho máme my na naší univerzitě, tedy, že se vás někdo ujal?

Většina belgických studentů, kromě těch, co se dobrovolně zapojovali do ESN organizace apod., působila na první dojem poněkud chladně a moc se s námi bavit nechtěla bavit. Když jsem ale s některými z nich měla skupinový projekt, tak byli po pár setkáních moc milí a doporučili mi i nějaká místa, kam se v Ghentu podívat a tak.

Buddy systém tam funguje, ale nevyužila jsem ho. V rámci Welcome Weeku nám dobrovolnici z univerzity ukázali město i kampus a víc nebylo potřeba.

Doporučila byste studium v zahraničí a konkrétně na HOGENT dalším studentům?

Určitě ano! HOGENT je skvělá škola a pokud vás láka jiná země nebo kultura, tak doporučuji vyjet kamkoliv.

Co vám výjezd dal, ať už do života, anebo třeba do životopisu?

Dal mi krásné zážitky a skvělé kamarády ať už v Česku, tak za hranicemi, s kterými jsem v kontaktu dodnes. Taky mi to dalo jistotu v angličtině a obecně v komunikaci s lidmi.Je to velký výstup z komfortní zóny, což vás vždycky posune. A v neposlední řadě jsem poznala jiné kultury a země v Evropě. Kromě toho, že jsem procestovala Belgii, tak jsem jela i na roadtrip do Nizozemí, dále do několika měst ve Francii a podívala jsem se i do Londýna.

"Studium v zahraničí mi dalo jistotu v angličtině a obecně v komunikaci s lidmi. Je to velký výstup z komfortní zóny, což vás vždycky posune."

Máte pro studenty, kteří se bojí vyjet studovat do zahraničí, nějakou radu?

Uvědomit si, že všichni ostatní, co tam budou s vámi, mají úplně stejné pocity jako vy.

Jaké je Ghent město? 

Ghent je opravdu nádherné město. Je tam spousta kostelů a starých budov, které vytváří jeho jedinečnou atmosféru. Mimo to, je to studentské město, takže je plné mladých lidí. Je tam spousta zajímavých podniků a míst, takže o víkendu se určitě nudit nebudete. Kromě toho se dá skoro všude dojít pěšky, ale ještě lepším dopravním prostředkem jsou kola, která tam jsou na každém rohu, a hlavně je jim město přizpůsobené. Tramvají jsem tam jela všehovšudy jednou.

Měla jsem i to štěstí, že jsem tam byla v době vánočních trhů, které byly opravdu kouzelné a Gluhwein měli v každém stánku. 

Fotogalerie:

Text: redakce

Foto: archiv Beáty Špačkové