Co vás přimělo se na stáž přihlásit?
Měl jsem čas se nad touto nabídkou zamyslet a vlastně jsem si řekl, že by to mohla být super příležitost. Motivací byla celá řada. Počítal jsem s tím, že se zlepším jak v angličtině, tak v němčině. Dalším důvodem byla možnost získat nějaké pracovní zkušenosti. Zaujalo mě, že se jedná o výzkumné centrum. V žádném „výzkumáku“ jsem nikdy nepracoval, vlastně jsem si ani tamní práci a život neuměl představit, proto jsem se rozhodl to zkusit. Navíc se jednalo o Švýcarsko, které je v Evropě vnímáno jako jedna z nejúspěšnějších zemí, a výzkumnou centrálu světově známé firmy CEMEX zabývající se výrobou cementu i betonu. Přiznávám, že na stáž jsem vyjížděl i s myšlenkou, že se třeba podívám po Švýcarsku a získám zajímavou položku do životopisu. Jednou z motivací bylo určitě i to, že šlo o placenou stáž, takže jsem se nemusel spoléhat na podporu rodičů nebo to financovat z nějakých svých brigád tady v České republice. Mohl jsem tam fungovat samostatně.
Byl jste prvním studentem, který na tuto stáž odjel. Jaká byla podpora ze strany fakulty? Přece jen jste prošlapával zcela novou cestu...
Podpora ze strany fakulty byla hlavně přes proděkana pro vědu, výzkum a zahraniční styky Václava Zubíčka. S ním jsem řešil celý proces přijímání. Bylo toho opravdu hodně a navíc jsme vzhledem k tehdejší pandemii covid-19 vše řešili dost narychlo. S panem proděkanem jsme provolali spoustu hodin a absolvovali řadu mítinků, včetně těch s lidmi z CEMEX. Fakulta mi také pomohla stipendiem, díky němuž jsem mohl pokrýt náklady na dopravu a v prvních měsících i pojištění.
Na jakém tématu jste ve výzkumném centru pracoval?
Můj hlavní projekt byl vybraný s ohledem na můj studijní obor a byl zaměřený na proces mletí. Řečeno ve zkratce, řešili jsme aditiva pro zjednodušení a zvýšení efektivity mlecího procesu a současně jsme se zabývali zlepšením pevnosti cementu. Další projekt, do nějž jsem se zapojil, byl vlastně takovou databází evropských pucolánů, což jsou přírodní hydraulicky aktivní látky používané jako pojivo do malt a betonů. Přijímali jsme materiály z různých zemí a naším úkolem bylo je zpracovat do požadované podoby a následně testovat jejich vlastnosti.
V čem pro vás byla stáž jiná? Co vás nejvíce překvapilo?
Asi největší změna oproti studiu byl pravidelný režim. Ze začátku mi to moc nevyhovovalo, ale pak jsem si zvykl a dokonce jsem zjistil, že mi to vyhovuje. Člověk má pořád stejný rytmus a každý den musí dosáhnout nějakého výsledku. Práce byla občas i dost fyzicky náročná, což mě ale bavilo, byl jsem za to rád. Pro mě je to lepší než sedět ve škole celý den v lavici. Na stáži bylo příjemné i to, že jsem si mohl celý týden rozvrhnout, stanovit si, co budu který den dělat. A když jsem si někdy pár hodin nadpracoval, mohl jsem v pátek odejít dřív.
Musel jste řešit i nějaké problémy? Zjistil jste například, že některé kompetence vám ze školy chybí?
Neuměl jsem ovládat zařízení, která se tam běžně používala, ať to byly různé přístroje jako XRD, XRF či PSD. Ale vlastně to až taková překážka nebyla, protože ve firmě stejně chtěli, abychom prošli jejich tréninkem, a všechno nás naučili.
V CEMEX jste byl údajně první český student-stážista. Pociťoval jste to nějak?
Je to tak, byl jsem tam jako první z České republiky. Nebo přinejmenším prvním po velmi dlouhé době, protože žádného jiného Čecha si tam nikdo nepamatoval. Nejvíc jsem to pociťoval asi v tom, že jsem si neměl s kým popovídat česky. Ale díky tomu jsem se trochu naučil polsky a bavil se tam s Poláky.
Jak jste spolupracoval s dalšími kolegy? Co jazyková bariéra?
Tým ve výzkumném centru je mezinárodní. Jsou tam lidé ze zemí, jako je například Španělsko, Nigérie, Německo, Polsko, Spojené státy, Itálie či Francie. Hlavním jazykem je angličtina, se kterou jsem neměl žádný problém. Já jsem anglicky uměl dost, když jsem tam přijel. Ale musím říct, že jsem si angličtinu dost zlepšil, hlavně v tom každodenním používání. Také jsem se naučil pár frází španělsky, italsky a naučil se dorozumívat s Poláky.
Takže vaše očekávání se naplnila?
Jako největší přínos bych viděl to, že jsem se naučil perfektně anglicky a osvojil si slovní zásobu v mém oboru, tedy týkající se zejména betonu. Další věcí je to, že jsem se dozvěděl o těchto materiálech spoustu nových věcí. Musel jsem se naučit samostatnosti, umět si rozvrhnout tu práci, pomoct třeba ostatním s jejich projekty, ale přitom se soustředit na svůj projekt. Naučil jsem se fungovat ve velké mezinárodní firmě.
Měl jste čas na koníčky, cestování? Pokud ano, co zajímavého jste navštívil?
Mými koníčky jsou hlavně turistika, hra na kytaru a lehce i kolo. Na všechny tyto záliby jsem měl čas. Odpoledne po práci to byla hlavně kytara a kolo, o víkendech turistika. Chodili jsme hodně na túry po horách. Navštívil jsem spoustu míst, mnoho Švýcarů mi i říkalo, že jsem toho ze Švýcarska viděl víc než oni. Měl jsem šanci zemi projet ze všech stran.
Co byste rád dělal po dokončení magisterského studia? Změnil jste díky stáži plány?
Tím, co bude po ukončení magisterského studia, si pořád ještě nejsem jistý. Před tou stáží jsem nad možností doktorského studia nebo vlastně prací ve výzkumu vůbec nepřemýšlel. Přišlo mi to vždycky hrozně vzdálené. Ale stáž to změnila a nyní uvažuji o tom, že bych nastoupil na doktorské studium.
Podle vedení fakulty můžete být motivací pro další studenty. Doporučil byste jim tuto stáž a poradil jim případně něco?
Jednoduše bych všem poradil, ať jedou, je to rozhodně super. Člověk tam pozná jinou kulturu a trochu víc i sám sebe. Je dobré zažít jiné poměry než v České republice. Musím říct, že ve Švýcarsku všechno funguje dost dobře. Takže studenti by měli sebrat odvahu a zkusit si to.
Text: Martina Šaradínová, PR specialista pro VaV
Foto: archiv DS