Každý den se naučit něco nového

Pavel se zabývá nanotechnologiemi se zaměřením na chemii kompozitních materiálů, publikuje, pracuje na výzkumných projektech, je autorem patentu. Jak se dostal k chemii a co ho motivovalo k přihlášení se do soutěže? Odpověděl v rozhovoru.

Statutární město Ostrava na začátku února zveřejnilo výsledky v soutěži Talent roku, kde jste uspěl v kategorii doktorské studium. Co to pro vás znamená?

Beru to jako posun v mé profesní kariéře. Není to ale jen můj úspěch, je to také úspěch Centra nanotechnologií CEET VŠB-TUO, laboratoře pokročilých nanomateriálů, mojí školitelky, paní profesorky Daniely Plaché a dalších kolegů z Fakulty materiálově-technologické a Fakulty strojní, kteří s námi spolupracují. Je to důkaz toho, že témata, na kterých pracujeme, mají smysl.

Co vás k přihlášení do soutěže motivovalo?

Jedná se o prestižní ocenění města Ostravy pro talentované studenty, o kterém jsem se dozvěděl těsně před začátkem mého doktorského studia. Takže jsem začal pracovat na tom, abych měl v závěrečném ročníku co předvést a ucházet se tak o tuto cenu, což nakonec vyšlo :).

Už jsem zmínila, že jste uspěl v kategorii doktorské studium. Na co se v rámci své disertační práce zaměřujete? Vím, že se věnujete nanotechnologiím, ale přece jen, je to široký pojem.

To ano. Nanotechnologie jsou celkem široký pojem, u nás ji rozdělujeme na fyziku a chemii. Já se věnuji chemii, zejména chemii kompozitních materiálů, které jsou vyztužené uhlíkovými vlákny. Jedná se o strukturní materiály, které našly využití například v dopravním, energetickém či sportovním průmyslu. Ve své práci se zaměřuji na syntézu levných uhlíkových vláken, protože ta současná jsou velmi drahá, což omezuje využití takovýchto kompozitních materiálů. Levná, ale zároveň dostatečná uhlíková vlákna, by mohla nalézt uplatnění například u odlehčení osobních automobilů, čímž se může snížit hmotnost vozidla až o 30 %, a tím jeho spotřeba a ve výsledku emise skleníkových plynů. Na počátku doktorátu byla jen myšlenka, jak syntetizovat levná, a zároveň dostatečně pevná uhlíková vlákna. Neměli jsme patřičné vybavení, tudíž jsem během své doktorské práce využil svých znalostí ze strojní průmyslovky a s pomocí kolegů sestavil zvlákňovací aparát s navíjecím zařízením, který dokáže zvlákňovat surová uhlíková vlákna. Stále je ale před námi kus práce. Kromě toho se ve své práci také zabývám vylepšováním mechanických vlastností kompozitních materiálů vyztužených uhlíkovými vlákny přidáváním dalších aditiv.

A toto, co máte v ruce, je konkrétně do aut?

Ano. Jsou to testovací vzorky. Právě tyto materiály se používají pro auta a mohou nahradit ocelovou nebo hliníkovou konstrukci. Ty naše testovací jsou rovné, ve výrobním procesu se ale mohou různě tvarovat.

Čím vás uchvátil obor nanotechnologie?

Moje cesta k nanotechnologiím byla docela spletitá. Na základní škole jsem si jako každý žák prošel chemií. Líbila se mi, ale nebavilo mě učení, neviděl jsem v tom smysl. Tak jsme s kamarády dělali různé experimenty podle návodu na internetu, třeba dýmovnice nebo střelný prach. To byl asi takový prvopočátek. Pro studium na střední škole jsem si vybral strojařinu, kde jsem měl chemii asi půl roku. A na vysoké škole, konkrétně na Fakultě bezpečnostního inženýrství, jsem studoval technickou bezpečnost osob a majetku. Chemii, která tam byla, jsem dal za 51 a nestaral se. Postupem času jsem ale zjistil, že mám na víc a začal jsem se zajímat o nanotechnologie, které mě svým názvem uchvátily už dřív. Pomohli mi v Kariérním centru, které nabízelo volitelný předmět Start-up podnikání, a právě zde mě nakonec propojili s paní profesorkou Plachou. Diplomovou práci jsem dělal pod jejím vedením a hodně času jsem věnoval samostudiu chemie. V diplomové práci jsem se věnoval uhlíkatým materiálům a jejich využití v balisticky odolných materiálech.

Vaše diplomová práce zní zajímavě. Můžete to trochu rozvést?

Nastudoval jsem si články a přečetl pár knih, které se zabývaly uhlíkatými materiály a současnými trendy v balistické ochraně, abych se trochu zorientoval. V současné době se testují dilatantní kapaliny na bázi nanočástic oxidu křemičitého a polyethylenglykolu, které se nanášejí na kevlarové tkaniny balistických vest. Nanočástice oxidu křemičitého pak drží na kevlarové vestě a v případě dopadu projektilu nebo bodné zbraně dochází k lepšímu rozptylu kinetické energie vlivem většího tření mezi vlákny, kde jsou uchyceny nanočástice. Já jsem místo nanočástic oxidu křemičitého chtěl využít takové extra pevné uhlíkaté trubice, které se ale nedařilo vyrobit, i když jsem postupoval přesně podle návodu. Diplomku jsem sice nedokončil podle svých očekávání, ale motivovalo mě to pokračovat dále ve výzkumném úsilí. Později jsme zjistili že diletantní kapaliny nejsou zas tak skvělé a upustili jsme od toho. Nicméně balisticky odolné materiály jsou v současné době konfliktů žhavým tématem a mám nějakou myšlenku, tak uvidíme po dokončení disertační práce.

Bylo těžké se z FBI dostat na nanotechnologie a doučit se tu chemii?

S přijetím na obor nanotechnologie nebyl problém. Na Centru nanotechnologií jsem už pracoval na své diplomové práci a už se o mně vědělo, že jsem zapálený pro věc a nějaké základy chemie jsem se naučil. První dva roky byly nejtěžší. Učil jsem se pořád něco nového, od základní organické syntézy po syntézu uhlíkatých materiálů z plynné fáze.  
 

Kromě už zmíněného také publikujete, pracujete na výzkumných projektech a jste autorem patentu. Jakého patentu?

Ano, jsem spoluautorem patentu. Máme jej přihlášený s profesorkou Plachou a kolegou Petrem Langrem. Patent se týká mikrometrových pryskyřicových kuliček, které dokážou vychytávat bór (prvek) z vodních zdrojů. Jako příklad mohu uvést mořskou vodu. V současné době je trendem odsolování mořské vody, ale ani tak ji nemůžete použít, přestože z ní odstraníte sůl. Mořská voda obsahuje nadlimitní množství bóru, které je pro lidské tělo a jakékoliv živé organismy nebezpečný.

Chtěl jste být vždycky vědcem, nebo jste k tomu došel postupně?

Chtěl jsem být podnikatelem. Třeba bude spin-off. Uvidíme.

Měl jste jako malý sen o svém povolání? Čím jste chtěl být?

Možná kuchařem, to má k chemii docela blízko, jen se liší suroviny, které používáte.

Proč jste si pro svá studia vybral VŠB – Technickou univerzitu Ostrava?

Studoval jsem zde už od bakalářského studia. Nechtěl jsem nikam pryč a Ostravu mám rád. Jsem moravskoslezským patriotem, pocházím z Třince. Pro VŠB-TUO jsem se rozhodl i proto, že jsem nebyl nejlepší student, musel jsem dospět.

Jakou radu byste dal studentům, kteří uvažují třeba o doktorském studiu, účasti v soutěžích a podobně?

Každý den se snažte naučit něco nového. Jakýkoli malý krůček vás může posunout vpřed. Pracujte na sobě.

Foto: Ing. Petr Havlíček