"Věci rozumíte tehdy, když jste schopni ji vysvětlit své babičce," říká Richard Dvorský

V rozhovoru s šéfredaktorkou Akademika promluvil o tom, co pro něj získání titulu znamená, čemu se věnuje ve svém výzkumu a co ho na jeho práci baví nejvíce.

Prezident vám v prosinci nadělil pěkný dárek pod stromeček – podepsal profesorský dekret. Je pro vás dosažení nejvyššího akademického titulu vrcholem kariéry, nebo to takto neberete?

Není. Patřím k těm šťastlivcům, kterým je práce skutečnou zábavou a příliš si neuvědomují pojem osobní kariéry. To, co souvisí s profesorským titulem, však může být velmi užitečné k podpoře našeho mladého týmu a dalšího budování Laboratoře nanopartikulárních materiálů. Fyzika se mi slovy Alberta Einsteina skutečně stala „dobrodružstvím poznáním“.

Titul jste získal v oboru materiálové vědy a inženýrství. Co si  pod oborem materiálové vědy má laik představit?

Speciálně v mém případě šlo o oblast nanověd. Konkrétně o nanočástice pevných látek s rozměry řádu miliontiny milimetru. V této rozměrové oblasti se ocitáme v „zemi nikoho“. Zákony makrosvěta zde již často zcela důsledně neplatí a zákony kvantového mikrosvěta v mnoha případech ještě neplatí. Chování takových objektů je nesmírně zajímavé, a právě to se stalo základem široké oblasti materiálových nanověd.

Zaujalo mě, že jste sestavil prototyp vakuové vymrazovací komory. O co konkrétně jde? Co konkrétně v ní mohu mrazit?

Při našem výzkumu chování nanočástic se podařilo získat v několika zemích (CZ, US, JAP, EU, CHI, RU) patentovou ochranu technologie řízené sublimace. Ta umožňuje přípravu sorpčních materiálů s velkým měrným povrchem řádu stovek m2 na jeden gram. Tyto materiály se připravují z hluboce zamrazených vodných disperzí nanočástic při řízené teplotě sublimace do vakua, a to právě ve zmíněné vakuové vymrazovací komoře. Výstupem jsou materiály, které často svou subtilností připomínají pavučiny. 

Čemu se dále věnujete ve svém výzkumu?

V současnosti se intenzivně věnujeme problematice přípravy fotokatalytických vzduchových nanofiltrů, které jsou vysoce efektivně buzeny běžným viditelným světlem. Významným směrem je zde výzkum působení excitovaných elektrických nábojů na deaktivaci bakterií a virů.

Dnes jste profesor. Čím jste ale chtěl být jako malý? Každé dítě má své vysněné povolání. Jaké bylo to vaše?

Po dětských představách jako bubeník, bagrista a archeolog, jsem se sedmé třídě zamiloval do fyziky a ona se stala mým osudem. Na Matematicko-fyzikální fakultě Karlovy univerzity v Praze jsem vystudoval nukleární fyziku a osud mi následně poslal dopis profesora Kuchaře, ve kterém mi nabídl místo vedoucího Radioizotopové laboratoře na tehdejší VŠB. A byla to právě aplikace radioaktivních izotopů při sledování procesů v kovech, která představovala mé první kroky v oblasti materiálových věd. 

Zmínil jste, že jste studoval Matfyz. Jaký jste byl student?

Byl jsem velmi špatný student. A možná právě pro tento precedent mého vlastního osudu mám velké pochopení a trpělivost s často nestandardním chováním velmi mladých lidí. Vše musí dozrát a někdy to nejlepší ovoce dozrává velmi pomalu.

Loni do života nás všech zasáhla pandemie covid-19. Jak ovlivnila vaši vědecko-výzkumnou a pedagogickou práci?

Právě v tomto režimu jsem měl možnost ocenit, jak skvělé mám mladé spolupracovníky v Laboratoři nanopartikulárních materiálů CNT CEET. Snažili se intenzivně pracovat bez nadužívání home office i v těch nejtěžších dobách a projevili mimořádnou kázeň při aplikaci osobních ochranných prostředků. Bez jejich pomoci bych si uměl velmi těžko představit videorelace distanční výuky a zkoušení. 

Máte nějaký projekt v rámci boje proti covid-19?

Na jaře loňského roku 2020 se nám s kolegy z Fakulty strojní  (laboratoř 3D tisku PROTOLAB) povedlo získat financování projektu TAČR GAMA s názvem „Adaptabilní polomaska s baktericidními a virucidními nanofiltry s permanentní regenerací působením denního světla“. Naše Laboratoř nanopartikulátních materiálů CNT CEET vyvíjí v rámci projektu nanofiltrační materiál, který za působení běžného viditelného světla deaktivuje na povrchu zachycené bakterie a viry. Ochranné prostředky s tímto filtrem by měly umožnit dramatické snížení jeho povrchového zamoření až úplné odmoření (podle intenzity expozice, a doby a intenzity ozáření). To by mělo výrazně zvýšit životnost filtru, snížit riziko kontaminace rukou při manipulaci a minimalizovat ekologickou zátěž likvidace. V této souvislosti však musíme být velmi opatrní a neslibovat často naprosto neseriózní vlastnosti jako 100% účinnost a podobné marketingové nepravdy, které poškozují reputaci vědy. S ohledem na extrémní vytíženost certifikovaných testovacích pracovišť sdílíme, asi s mnoha jinými, problém nedostatečného otestování baktericidních a virucidních funkcí filtru, které by urychlilo jeho praktickou výrobu a užívání. 

Co vás na výuce baví nejvíce? Co na něm máte nejradši?

Při přednáškách se snažím řídit výrokem Alberta Einsteina: „Věci rozumíte tehdy, když jste schopni ji vysvětlit své babičce.“ Je to pro pedagoga něco jako Turingův test vědomí. Nejzábavnější jsou někdy momenty, kdy vysvětlování problému studentům znenadání vrhne i vám samotné nové světlo na jeho prohloubené chápání.

Máte nabitý program. Jak odpočíváte?

 Mimo četbu a pobyt v přírodě je to s přibývajícím věkem stále častěji i stav „Murta manas“ – v sanskrtu „Mrtvá mysl“, související s meditací, kterou mnoho let praktikuji.