Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku

„Univerzitu tvoří dobří lidé, lidský kapitál si tak jednoduše nekoupíte,“ říká Radim Čajka

„Univerzitu tvoří dobří lidé, lidský kapitál si tak jednoduše nekoupíte,“ říká Radim Čajka
Radim Čajka stojí v čele Fakulty stavební VŠB-TUO téměř osm let. Začínal jako externí asistent, cvičil studenty betonové konstrukce. Postupem času cvičení i přednášek přibývalo, a tak do školy nastoupil na plný úvazek.

Jak uplynulých osm let hodnotí, co pro něj bylo nejlepší, a kde vidí Fakultu stavební, která na začátku roku 2022 oslaví 25 let, v roce 2030? Odpověděl v rozhovoru.

V pozici děkana Fakulty stavební VŠB-TUO jste téměř osm let. Jak těch uplynulých osm let hodnotíte?

Přiznám se, že je těžké hodnotit sám sebe. Myslím si, že hodnotit by měli jiní. Na začátek musím říct, že osm let v čele Fakulty stavební uběhlo docela rychle. Před nástupem do druhého funkčního období jsem si zrekapituloval svůj program z období prvního, zhodnotil, co se mi povedlo, a na čem chci ještě zapracovat. Pořád mám vize, ale čas je neúprosný. Věřím ale, že jsem svým působením tady přispěl k rozvoji fakulty.

Co bylo nejtěžší?

Největší úkol je vždycky sehnat dobré lidi. Když jsem do funkce nastupoval, vypsal jsem tři výběrová řízení. Univerzitu netvoří jen budovy a zařízení, které si můžete koupit, univerzitu tvoří hlavně dobří lidé a lidský kapitál se tak jednoduše koupit nedá. Někdy lidi musíte přemlouvat. Přiznejme si, nejsme Praha nebo Brno. Někteří mí kolegové při svém nástupu tady řekli, že vezmou jen jednu přednášku nebo cvičení. A dnes jsou z nich docenti nebo vedoucí kateder. Já na Fakultě stavební VŠB-TUO také nejprve učil externě. A vidíte, jak jsem dopadl, s nadsázkou řečeno.

Fakulta stavební se změnila i z pohledu infrastruktury. Dostavěli jste Experimentální stavební centrum, změn se dočkaly i interiéry.

Ano, jsem velmi rád, že jsme Experimentální stavební centrum dostavěli, a že je životaschopné a řeší experimentální úlohy. Není to jen laboratoř, jsou tam poměrně velká zařízení na zkoušení únosnosti velkých konstrukčních prvků z betonu, oceli, dřeva i zdiva. Co se týče infrastruktury fakulty, pamatuji si, že když jsem sem nastoupil, chodily tady ještě děti do základní školy a vedle nich žila část našich kateder. Časem jsme zjistili, že rozmístění místností není optimální – knihovna byla na druhé straně budovy, zápasili jsme s bufetem, který jsme poměrně nedávno převedli pod koleje a menzy.

V přízemí pak vzniklo srdce FAST.

A je velmi povedené. Je odsud kousek do knihovny i do bufetu, jsou tady relaxační zóny. Mrzí mě jen, že jsme srdce FAST nemohli studentům ukázat ihned po dokončení, protože škola byla kvůli covidu zavřená. Když ale 13. září nastoupili, prostory si chválili a my jsme velmi rádi, že se jim líbí.

Do nové dekády vstoupil celý svět s pandemií covid-19. Jak jste vlastně zvládli distanční výuku? Spousta studentů distanční výukou trpěla a pedagogové je museli motivovat.

Na distanční výuku nebyl připraven nikdo. Samozřejmě jsme měli připraveny elektronické podklady, ale když distanční výuka začala, narazili jsme na řadu problémů, třeba s hromadným připojením. Zavedli jsme nicméně jednotnou platformu, abychom systémy nestřídali, což bylo jednodušší nejen pro studenty, ale i pedagogy. Bylo mi líto studentů 1. ročníku bakalářského stupně studia, kteří přecházeli ze střední na vysokou školu a ještě nevěděli, jak to tady funguje. Ale zvládli jsme to a na všem se dají najít nějaká pozitiva – online výuku ocenili zejména studenti kombinované formy studia. Nedávno jsem byl na jednání s děkany stavebních fakult a fakult architektury, kde jsme se shodli, že například různé seminární práce a projekty studenti zvládli bez větších problémů. Je to zkrátka o přístupu. Zkoušky u nás probíhaly výhradně online.

Proč?

Nařídil jsem to. Nechtěl jsem, aby v budoucnu vznikly nějaké spory. Distanční zkoušení bylo lepší i pro naše zahraniční studenty a studenty ze Slovenska, kteří tady nemohli přijet. Nechtěl jsem, aby v budoucnu vznikly nějaké spory o zvýhodnění některých studentů. Jsem moc rád, že jsem v září mohl naše studenty přivítat na fakultě prezenčně.

Pandemie ale nebyla ve všem špatná, do některých oblastí přinesla řadu poznatků, lidé se pracovně více scházeli online. Vezmete si vy jako fakulta z této doby něco do budoucna?

Určitě. Jak už jsem zmínil, myslím si, že distanční výuka během pandemie byla velkým plusem pro studenty kombinované formy studia, a je možné, že se jim studovalo lépe, protože nemuseli dojíždět na přednášky a konzultace. Faktem také je, že se nám zvýšil počet studentů s prospěchovým stipendiem. Jestli během pandemie studovali férově, anebo zkrátka neměli tolik lákadel a naplno se věnovali studiu, ukáže čas. Prezenční výuka je každopádně lepší, osobně se ale domnívám, že některé prvky distanční výuky už nezmizí.

Pojďme se od současných studentů přesunout k vám jako ke studentovi. Vystudoval jste Fakultu stavební VUT v Brně. Jak na svá studia vzpomínáte? Chtěl jste být vždycky stavař, anebo jste měl jiný, typicky dětský, sen?

To je zajímavá otázka. Jako střední školu jsem si vybral stavební průmyslovku, protože můj kádrový profil nebyl nejlepší. Jsem za to nicméně rád, protože tam se formovalo moje stavařské zaměření. Když jsem se pak hlásil na vysokou školu, stavební fakulta v Ostravě nebyla a Brno mi přece jen bylo bližší než Praha. Vystudoval jsem konstrukce a dopravní stavby, jeden z nejtěžších oborů na Stavební fakultě VUT, kde jsem se začal zabývat vývojem programů MKP pro řešení základových desek v interakci s podložím.

Po absolvování studií jste se vrátil do Ostravy, což, přiznejme si, se moc často nestává.

Vrátil jsem se, a to po studijním pobytu na VUT, kde jsem půl roku marně čekal, zda mě přijmou na aspiranturu, dnešní doktorské studium. O tom tehdy totiž nerozhodovaly vaše výsledky nebo vy sama, rozhodovala to strana. Po odchodu z Brna jsem po škole nastoupil do Hutního projektu v Ostravě, kde jsem se zabýval statickými výpočty železobetonových konstrukcí v průmyslových stavbách a poznal statika betonáře Jiřího Bradáče. Po Sametové revoluci jsem konečně na doktorské studium do Brna nastoupil a později i na Ústav betonových a zděných konstrukcí jako odborný asistent, ale musel jsem tam dojíždět z Ostravy.  Po narození dětí jsem v Ostravě založil firmu a myslel si, že už se na akademickou půdu nevrátím. Pak ale vznikla Fakulta stavební. Velmi mě ovlivnil profesor Materna a profesor Bradáč, které jsem již znal z Fakulty stavební v Brně. Byl jsem zpočátku jen přemluven, ať nově vzniklé stavební fakultě vypomohu jako externí asistent s cvičením z betonových konstrukcí. Postupem času těch cvičení a přednášek bylo víc a víc, později jsem nastoupil na celý úvazek, stal se zástupcem vedoucího katedry a nakonec i jejím vedoucím. Někdy dějiny formují lidé.

Jak vy sám Ostravu vnímáte? Jste patriot?

Svým způsobem ano. Díky své práci mohu cestovat po republice, podíval jsem se i do zahraničí. V Ostravě jsem ale dostal základ toho, co umím – pracoval jsem v oblasti stavebních konstrukcí v těžkém průmyslu. Pamatuji si, jak jsem jezdíval za babičkou do Frýdku-Místku z nádraží Ostrava – střed, kde kvůli tehdejší Karolíně nebylo vidět na krok. Město se změnilo, vyvíjí se. Líbí se mi, že Moravskoslezský kraj je region rázovitý, lidé jsou tady upřímní a vždycky vám řeknou, co si myslí. Navíc jsou tu hory, Beskydy a Jeseníky.

VŠB – Technická univerzita Ostrava je lídrem strategie SMARAGD. Jak se do ní zapojila Fakulta stavební?

Podílíme se na něm spolu s Fakultou bezpečnostního inženýrství, budeme se zabývat extrémně namáhanými konstrukcemi. Jedná se v podstatě o zkušebnu požární odolnosti stavebních konstrukcí. My budeme zkoumat, jak ocelové a železobetonové konstrukce odolávají požáru, jak chrání lidi, FBI bude zkoumat únikové cesty a proudění kouře při požáru.

Kam vaše kroky povedou po předání funkce nové děkance, kterou byla zvolena prof. Ing. Martina Peřinková, Ph.D.? Jaké máte plány?

Plánování je někdy složité. Někdy si můžete život plánovat, jak chcete, on sám ale přináší nové, mnohdy nečekané výzvy, proto raději moc neplánuji. Stále jsem součástí Katedry konstrukcí, stále mám svou projekční firmu. Chci se věnovat studentům, doktorandům, předat jim své dlouholeté zkušenosti a znalosti v oboru navrhování železobetonových konstrukcí a zakládání staveb.

Fakulta stavební oslaví na začátku roku 2022 pětadvacáté narozeniny. Kde ji vidíte v roce 2030?

Už to není pětileté výročí, slavíme 25 let a člověk ten rozdíl vidí. Rád bych, aby fakulta měla dost zvídavých studentů a vynikajících odborníků jak z Česka, tak i ze zahraničí, aby více spolupracovala s ostatními fakultami VŠB-TUO i zahraničními univerzitami při řešení výzkumných grantů.

 

Text: Ing. Barbora Urbanovská, redaktorka útvaru Vztahy s veřejností

Foto: archiv Radima Čajky 

Vloženo: 24. 1. 2022
Kategorie:  Aktuality
Zadal:  Administrátor
Útvar: 9920 - Vztahy s veřejností
Zpět