Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku

Metalurgie je poctivý obor se skvělými lidmi

V prosinci loňského roku podepsal prezident jmenovací dekrety novým profesorům. Byla mezi nimi i Markéta Tkadlečková, která získala profesorský titul v oboru metalurgická technologie.

Co pro ni zisk nejvyššího akademického titulu znamená, čím ji uchvátila VŠB-TUO a jak se snaží vést svoje studenty? Odpověděla v rozhovoru.

Znamená pro vás zisk titulu profesorky vrchol kariéry?

Určitě bych nehovořila o vrcholu kariéry, ale řekněme o dosažení jistého profesního stupně. Je to titul, který je předpokladem určité profesní způsobilosti, tedy souboru osobnostních vlastností, znalostí a dovedností k realizaci samostatné pedagogické a vědecké činnosti. Vrchol kariéry pro mě znamená spíš dosažení vnitřní spokojenosti v otázkách poznání, tedy okamžiku, kdy se sama sebe přestanu ptát „proč?“. To mi často nedá spát.  Osobně získaný titul pak vnímám jako závazek, silný pocit zodpovědnosti, čas k bilancování a plánování. Závazkem především vůči kolegům, bez jejichž podpory a spolupráce by dosažení této hodnosti nebylo možné. Je pro mne také závazkem vůči mé alma mater, která mi poskytla vědecko-pedagogické zázemí. A v neposlední řadě je pro mě závazkem vůči rodině, která mi stála celou dobu po mém boku, i když to nebylo vždy snadné. Všem patří velké poděkování.

Přibyly vám k titulu nějaké povinnosti?

Nemyslím si.

Profesuru jste získala v oboru Metalurgická technologie. Co pro vás tento obor znamená, čím vám učaroval?

Metalurgie má na Ostravsku silné kořeny. Je to poctivý obor se skvělými lidmi. S rozvojem metalurgie souvisí rozvoj civilizace. Bez kovů bychom si dnes jen těžko uměli představit současný stav společnosti. Metalurgii jsem navíc spojila s IT technologiemi a věnuji se simulacím procesů během odlévání oceli. Co bychom si ještě před 30 lety neuměli představit, je dnes skutečností. Schopnost předvídat chování materiálů, to je to, co vás nepřestane překvapovat.

„Bez kovů bychom si dnes jen těžko uměli představit současný stav společnosti.“

Proč jste šla po střední škole na vysokou školu technického zaměření? Bavila vás matematika, fyzika a chemie, které jsou pro spoustu maturantů největším strašákem?

Možná mi nebudete věřit, ale dlouho jsem se profesně hledala. Vystudovala jsem střední zdravotnickou školu, obor zubní technik. Tam jsem se poprvé setkala nevědomky se slévárenstvím při výrobě korunek a můstků. Po střední jsem cítila nutnost dál pokračovat ve studiu. Neuměla jsem si představit, že se v 18 letech najednou „zavřu“ do laboratoře na celý život. Protože jsem z Ostravy, volba padla na VŠB-TUO a obor o kovech, i když jsem si právě kvůli matematice, fyzice a chemii nevěřila, protože na SZŠ jsme měli tyto předměty jen dva roky. Ale jinak mě tyto předměty vždycky bavily a neměla jsem s nimi nikdy problém. Což se pak potvrdilo i během studia na VŠ, kde jsem vše dohnala a nakonec promovala s červeným diplomem.

Na jakých projektech v současné době pracujete?

Úzce dlouhodobě spolupracujeme s nevětšími hutními společnostmi v ČR. Věnujeme se optimalizaci podmínek výroby, odlévání a zpracování oceli. V současné době také sílí tlak na výzkum a vývoj technologií, které povedou ke snížení uhlíkové stopy a zajištění tzv. cirkulační ekonomiky, tedy s minimem odpadu a jeho recyklací. V metalurgii stojíme před klíčovým mezníkem.

Každý z nás má v dětství představu o tom, co by chtěl v dospělosti dělat. Čím jste chtěla být jako malá vy?

Vždycky jsem byla ráda mezi lidmi a už jako malá jsem si hrávala na paní učitelku. Takže oklikou, ale nakonec jsem tím, čím jsem v podstatě chtěla být.

Na VŠB-TUO jste nastoupila za studii. Čím vás univerzita uchvátila, že jste se rozhodla na ní zůstat?

Dlouhou tradicí, smysluplností nabízených oborů, profesionalitou a dobrosrdečností lidí, s kterými pracuji a setkávám se.

Proč jste se po zisku inženýrského titulu rozhodla pokračovat na doktorská studia, směrem k vědecké kariéře?

Nebyla to úplně přímočará vědecká cesta. Během inženýrského studia jsem měla štěstí. Narazila jsem na pana prof. Michalka, mého mentora a dnes již kamaráda, kterého si velmi vážím. Přivedl mě k modelování metalurgických procesů. Nenápadně mě přiměl zajímat se i o numerické modelování, které v roce 2002 bylo ještě v našem oboru v plenkách. Přestože mě prezenční doktorské studium pohltilo, bylo potřeba se postavit i na vlastní nohy. Pět let jsem pracovala ve strojírenské firmě na pozici obchodního referenta, spolupracovala se švédskou ocelářskou společností a doktorské studium dokončila v kombinované formě. Tehdy přišla nabídka vrátit se zpět na VŠ a zúročit všechny znalosti a dovednosti.

Jak se snažíte vést svoje studenty?

Práce s mladými nadanými lidmi je poslání. Je třeba podpořit hlavně jejich nadšení, tvůrčí myšlenky a zájem o obor. A je třeba naučit je překonávat překážky. Každá překážka je novou výzvou, a každá překonaná překážka pak pocitem vítězství, tedy hnacím motorem k další práci. Snad se mi to daří.

„Práce s mladými lidmi je poslání, je třeba hlavně podpořit jejich nadšení, tvůrčí myšlenky a zájem o obor.“

Jak odpočíváte?

Ráda plavu, cestuji, čtu a koukám na filmy. A když je se mnou má rodina, jsem nejšťastnější.

 

Text: Ing. Barbora Urbanovská, Vztahy s veřejností

Foto: Tomáš Sláma, AVS

Vloženo: 21. 3. 2022
Kategorie:  Aktuality
Útvar: 9920 - Vztahy s veřejností
Zpět