„EKF mi dala mnoho příležitostí, ke kterým bych se jinak dostávala jen těžko,“ říká Julie Horáková
Jak vzpomíná na studia na EKF, co jí ve Finsku chybí a jaký je rozdíl mezi naším a finským stylem výuky?
Otázka na začátek – proč jste si pro svá studia vybrala právě VŠB – Technickou univerzitu Ostrava a jak na roky strávené v lavicích EKF vzpomínáte?
Bydlela jsem s rodiči v Trojanovicích pod Beskydami. Chtěla jsem jít studovat marketing, ale neviděla jsem důvod se kvůli tomu vydávat někam dál. Zpětně je to vlastně paradox, protože jsem skončila ve Finsku 2000 kilometrů od domova, i když jsem se původně nikam dál vydávat nechtěla (smích). Každopádně, na svá studia na EKF vzpomínám ráda a velmi pozitivně. Škola mi dala mnoho příležitostí, ke kterým bych se jinak dostávala jen těžko. Strávila jsem dva semestry v zahraničí, jeden ve finské Jyväskyle, kde momentálně studuji a pracuji na zdejší univerzitě, a kde žiji, a jeden v německém Nürtingenu, kde jsem se v rámci svého pobytu zúčastnila třítýdenního projektu v Aix-en-Provence ve Francii. V posledním semestru svého studia jsem absolvovala stáž ve svém oboru, která pro mě byla velmi přínosná z praktického hlediska. Ráda vzpomínám i na léta strávená přímo Ostravě. Mám na ni nespočet nádherných vzpomínek, pojí se s ní mnoho přátelství a moc ráda se do Ostravy i na EKF vracím, když jsem zrovna v Česku.
Každý máme své oblíbené a neoblíbené předměty. Na jaké předměty vyučované na EKF ráda vzpomínáte, a které vám přišly nejtěžší?
Jako pro absolventku střední školy s pedagogickým zaměřením pro mě byla rozhodně nejtěžší matematika a předměty na ní založené. Na SŠ jsme měli matematiku dvakrát týdně, takže nastoupit na VŠ ekonomického zaměření pro mě ze začátku znamenalo dohánět čtyři roky učiva SŠ. Ráda vzpomínám na předměty, které se týkaly mého oboru, tedy marketingu, a byly prakticky založené. Nemám žádný, který bych vypíchla, mě tak trochu baví všechno.
Čerpáte ze znalostí, které jste získala během studia na EKF VŠB-TUO i v současnosti?
Každopádně. EKF mi dala nezbytné základy, na kterých jsem pak mohla stavět vlastní expertízu. Mnoho znalostí a zkušeností jsem získala také díky svým studiím v zahraničí, které mi škola umožnila. Nejsou to však jen znalosti jako takové, co mladí lidé od vysoké školy získají. Důležité jsou také zkušenosti a rozvoj po osobní stránce. Ze všeho pak mohou čerpat v budoucnu.
Jak vás napadlo jít studovat doktorát do Finska?
Nastoupit na doktorské studium ve Finsku tak nějak vyplynulo ze situace. Rozhodně se nedá říci, že to byl od počátku můj plán. V magisterském stupni studia jsem odjela na ERASMUS právě do Finska, kde jsem se seznámila se svým současným partnerem. Nejprve jsme randili na dálku, ale když jsem pak dokončila svá studia na VŠB-TUO, bylo jasné, že se za ním do Finska přestěhuji. Jiná možnost vlastně ani nepřipadala v úvahu. Začala jsem se tedy poohlížet, co bych tam mohla dělat. Zrovna v marketingu není úplně nejjednodušší najít si práci v zahraničí bez znalosti místního jazyka, zvlášť když člověka nelákají velká města a firmy. Finsko je navíc, co do počtu obyvatel, poměrně malá země, takže marketingový rybníček je tady ještě menší, než v Česku. Do Helsinek nebo většího města jsme se stěhovat nechtěli, chtěli jsme zůstat v Jyväskyle, odkud přítel pochází a má tam rodinu. Jyväskylä je malé město, takže bez znalosti finštiny jsem mohla rovnou zapomenout na to, dělat práci, na kterou jsem 5 let studovala.
Po práci v soukromém sektoru jste tedy nepátrala?
Ne, začala jsem rovnou sondovat akademickou půdu. Jyväskylä je studentské město se dvěma univerzitami a na obou se dá studovat business a marketing, což pro mě byla velký výhoda. Velmi brzy jsem dospěla k závěru, že právě univerzita je moje nejlepší šance na uplatnění se v tom, co jsem studovala, a tím nemám na mysli jen marketing, ale i mé středoškolské studium na pedagogickém lyceu. Přihlásila jsem se proto na doktorské studium, což je vlastně taková vstupní brána na akademickou půdu.
Nemůžu se nezeptat, ale jak velký je rozdíl mezi finským a českým stylem výuky na vysokých školách?
Velký, a to nejen na vysokých školách. Studenti tu jsou zde už od dětského věku vedeni k větší samostatnosti a na vysoké škole tak mají daleko větší volnost si vybrat předměty, které chtějí studovat a získat tak expertízu v tom, v čem potřebují a chtějí. Výuka je tady také daleko více založená na diskuzi a praxi, zároveň se však klade důraz na ukotvení v současné teorii daného tématu. Žádná 20 let stará skripta a učení se teorie na zkoušku z paměti. Ve výuce se snažíme co možná nejvíce vycházet ze současné teorie a výzkumu.
Zvykala jste si těžko na tento styl výuky?
Než jsem se přeorientovala na tento přístup, ze začátku mi to trochu trvalo. Když jsem zjistila, že si na doktorském studiu mohu najít a vybrat předměty, které zrovna chci a potřebuji studovat, byl to pro mě docela šok. Byla jsem zvyklá na to, že mi vždycky někdo řekl, že v prvním ročníku budu vykonávat tyto předměty a ve druhém naopak tyto. Jediné, co mají doktorandi ve Finsku povinné, je etika výzkumu a teorie vědy, což jsou online kurzy za dva až tři kredity. Všechny ostatní předměty si student volí sám na základě svého tématu, výzkumu a potřeb. Některé předměty nabízí přímo naše škola, jiné pak další finské nebo zahraniční univerzity či organizace. Máme možnost se setkat s dalšími doktorandy podobného zaměření z jiných univerzit, jiných zemí, a to je nesmírně obohacující.
Čemu se věnujete ve své dizertační práci a ve svém výzkumu?
Ve své práci se zabývám přechodem z tradičního fyzického prostředí retailu a služeb do nehmotného online prostředí, které vidíme na obrazovce mobilního telefonu nebo počítače, ale které v hmotném světě vlastně fyzicky neexistuje. Zajímám se zejména o to, jakým způsobem tyto změny v prostředí ovlivňují spotřebitele a to, jakým způsobem si spotřebitelé vytvářejí vztahy k daným místům, prodejcům nebo značkám. Zjišťuji, jak to pak ovlivňuje jejich nákupní chování, loajalitu nebo třeba šíření tzv. word of mouth.
Chybí vám ve Finsku něco z České republiky? Co nejvíc?
Jsem z Beskyd, takže jednoznačně hory. Ve Finsku hory prostě nejsou. Je tady nádherná příroda a spousta krásných věcí, ale kdybych si mohla vzít jednu věc z Česka sem, byly by to právě hory. Pravidelně se ale do Česka vracím a minimálně jednou nebo dvakrát do roka jezdíme autem, takže dovézt nezbytnosti, jako je například české pivo, není problém.
Na závěr se nemůžu zeptat na pandemii, která na přelomu roku 2019/2020 svět zasáhla. Jak ovlivnila život ve Finsku?
Asi jako všude jinde, na rozdíl od Česka nebo jiných zemí jsme ale naštěstí neměli žádný přísný lockdown, obchody jsou otevřené prakticky bez omezení, opatření se dotkla restaurací a barů, ale ani ta nebyla tak drastická a dlouhodobá, jako například v Česku. Roušky ve Finsku nejsou povinné, jsou doporučené. Nejvíc se omezení dotkla akcí a shromažďování obecně, takže zasáhla i do výuky, která běží buď v hybridním režimu, anebo online. Kdo může, pracuje z domu. My na univerzitě jsme na tento režim přešli poměrně snadno. Na studenty má ale pandemie velmi negativní dopad v tom, že mají velmi omezené možnosti navazovat sociální vazby se spolužáky či dalšími studenty. Většina akcí pro ně byla omezena nebo zrušena, a to je velká škoda. Nezávidím jim tuto situaci a jsem nesmírně ráda, že jsem mohla studovat ještě v „normální době“.
Text: Ing. Barbora Urbanovská, Vztahy s veřejností
Foto: archiv Ing. Julie Horákové