Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku
Platnost příspěvku skončila 29. 2. 2024!

Je mi ctí, že nyní mohu fakultě navrátit vše, co do mě doposud investovala

Je mi ctí, že nyní mohu fakultě navrátit vše, co do mě doposud investovala
V prosinci loňského roku podepsal prezident jmenovací dekrety novým profesorům. Byl mezi nimi i David Řehák, který získal profesorský titul v oboru bezpečnost a požární ochrana. Co pro něj zisk titulu znamená, čím ho uchvátila VŠB-TUO a jak se snaží vést své studenty? Odpověděl v rozhovoru.

Znamená pro vás zisk titulu profesor vrchol kariéry?

To nelze říct takto zjednodušeně. Těch vrcholů jsem měl ve své kariéře několik a získání titulu profesor je bezesporu jedním z nich. Současně je však nutné poznamenat, že titul profesor vnímám spíše jako určitou formu závazku k další práci, která by měla neustále potvrzovat, že jsem této významné vědecko-pedagogické hodnosti hoden. A to je možná složitější, než dosažení titulu samotného.

Přibyly vám k titulu nějaké povinnosti?

Povinnosti přibývaly a přibývají tak nějak průběžně, takže nelze říct, že by to byl zásadní zlom. Nicméně očekávám, že postupem času začnou přicházet zejména nabídky do nejrůznějších odborných komisí a rad, což lze považovat za obrovskou poctu, ale současně také velkou zodpovědnost, která bude časově stále více náročnější.

Profesuru jste získal v oboru bezpečnost a požární ochrana. Co pro vás tento obor znamená, čím vám v mládí učaroval?

Když mi bylo čtrnáct let, tak jsem nastoupil na vojenské gymnázium do Moravské Třebové. Poté jsem pokračoval studiem na Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově a následně na Univerzitě obrany v Brně, kde jsem vystudoval doktorát v oblasti ochrany vojsk a obyvatelstva. Dá se tedy říct, že se v oblasti bezpečnosti pohybuji prakticky již od školních let. A když jsem po čtrnácti letech končil v Armádě ČR, mé pokračování v oblasti ochrany obyvatelstva bylo logickým vyústěním.

Proč jste šel po střední škole na vysokou školu technického zaměření? Bavila vás matematika a fyzika, které jsou u maturantů největším strašákem?

Matematika i fyzika mě vždycky neskutečně bavily, proto jsem si je taky vybral mezi závěrečné maturitní předměty. Dalším důvodem byla skutečnost, že vojenské školství nedisponuje humanitně zaměřenými obory, protože armáda potřebuje především techniky. Takže vysoká škola technického zaměření byla de facto jedinou možnou volbou.

 

 

Na jakých projektech v současné době pracujete?

V současné době se podílím na řešení tří projektů v rámci programu Horizon 2020 a na přípravě dalších dvou do nadcházejících výzev programu Horizon Europe. Kromě toho jsem odpovědným řešitelem nebo spoluřešitelem projektů Technologické agentury ČR a Ministerstva vnitra ČR. Tematickým zaměřením všech těchto projektů je resilience a ochrana kritické infrastruktury.

Každý z nás má v dětství představu o tom, co by chtěl v dospělosti dělat. Čím jste chtěl být jako malý vy?

Přece řidičem kamionu nebo popelářem, jako každý malý kluk. Ačkoli můj mladší bratr byl o poznání pragmatičtější, ten chtěl být dlouhou dobu tatínkem.

Na VŠB – Technickou univerzitu Ostrava jste nastoupil po tom, co jste skončil u armády. Čím vás univerzita uchvátila?

Když jsem v roce 2009 v armádě končil, měl jsem jasno v tom, že chci pokračovat ve svém oboru, tj. ochrana obyvatelstva. Současně jsem si uvědomoval, že pokud se chci jednou řadit mezi nejlepší odborníky, tak se musím již v tento okamžik dostat do jejich kruhu. A tím pádem byla Fakulta bezpečnostního inženýrství jasnou volbou. V České republice se totiž bezpečnosti věnuje mnoho akademických institucí, ale Fakulta bezpečnostního inženýrství je svými výsledky již dlouhodobě na vrcholu. Takže je mi ctí, že nyní mohu fakultě navrátit vše, co do mě doposud investovala, a v tomto trendu pokračovat.

Uvědomoval jsem si, že pokud se chci jednou řadit mezi nejlepší odborníky, tak se musím již v tento okamžik dostat do jejich kruhu. A tím pádem byla FBI jasnou volbou.“


Proč jste se po zisku inženýrského titulu rozhodl pokračovat na doktorská studia, směrem ke vědecké kariéře?

Tady je otázkou, zda mám volit pravdivou anebo společensky přijatelnou odpověď, ale asi si zvolím tu první variantu. Když jste v armádě a končíte vysokou školu je jasné, že vás čeká odchod do praxe, což znamená nastoupit k příslušnému útvaru, který vám je přidělen. Anebo máte možnost si ještě trochu prodloužit studentský život a pokračovat v doktorském studiu. Má volba byla jasná a teprve až v průběhu studia jsem díky svému školiteli a ostatním příslušníkům katedry zjistil, že mě ten akademický styl života vlastně hodně baví. Nakonec mě praxe stejně neminula, ale poté byla už má další dráha zcela jasná. Vrátil jsem se zpět na Univerzitu obrany a po odchodu do civilu jsem nastoupil na Fakultu bezpečnostního inženýrství VŠB-TUO.

Jak se snažíte vést svoje studenty?

Své studenty rozděluji do tří skupin. Studenti bakalářského studia jsou mladí nezkušení lidé, které je třeba vést k zájmu o daný obor a probouzet v nich zájem o jeho studium. Oproti tomu studenti magisterského studia jsou již o poznání zkušenější a je třeba je připravovat na kontakt s praxí. Poslední skupinou jsou studenti doktorského studia, které již považuji za své asistenty a snažím se je vést k samostatnosti nejen v jejich vědecko-výzkumné a publikační činnosti, ale také při uskutečňování nejrůznějších odborných rozhodnutí.

Jak odpočíváte?

V podstatě u všeho, co se netýká práce. Nejčastěji v kruhu rodiny a přátel. Někdy se rád podívám na nějaký dobrý film anebo se věnuji fyzické práci na chalupě. Rovněž rád relaxuji u hudby, a to jak v pasivní, tak aktivní formě, kdy mohu vzít do ruky elektrickou kytaru a zahrát si se svojí kapelou.

 

Text: Ing. Barbora Urbanovská, Vztahy s veřejností

Foto: Tomáš Sláma, AVS; archiv Davida Řeháka

Vloženo: 11. 4. 2022
Kategorie:  Aktuality
Útvar: 9920 - Vztahy s veřejností
Zpět