Stáže na zahraničních univerzitách

Na stáž v zahraničí jsem poprvé vyjela ještě v dobách mého studia, tedy v roce 1987. Tehdy jsem
pracovala dva měsíce na odborné stáži v rámci programu IAESTE na École nationale supérieure des Mines v Saint-Étienne ve Francii. Tento pobyt mi následně umožnil, že jsem od roku 1990 mohla na této prestižní škole pokračovat v postgraduálním studiu zakončeném diplomem D. E. A., přičemž doktorské studium jsem nakonec dokončila v režimu spoluškolitelství mezi VŠB-TUO
a Ecole Centrale Paris. V roce 1992 jsem se zapojila do spolupráce se zahraničními kolegy v oblasti vzdělávání v rámci různých projektů jako např. TEMPUS, ERASMUS a ERASMUS +, které byly uzavřeny mezi VŠB-TUO a dalšími univerzitami (Ecole Centrale v Paříži ve Francii, Univerzità La Sapienza di Roma v Itálii, Università degli studi di Cassino e del Lazio Meridionale v Itálii, Universitat Politechnica de Catalunya v Barceloně ve Španělsku a Politechnika Warszawska v Polsku).

Se zpětným pohledem mohu říci, že každá stáž v zahraničí mne nesmírně obohatila, ať už o pedagogické poznatky, životní zkušenosti nebo osobní přátelství s kolegy na zahraničních školách. Mnoho poznatků ze stáží se mi podařilo implementovat také do vlastní výuky, i když systém učení je ve všech čtyřech zemích, v nichž jsem stáže absolvovala, v lecčem odlišný (a přece v něčem podobný) od toho našeho v ČR.

Již několik let se snažím také vysílat své studenty na zahraniční stáže právě do míst, kde
jsem sama působila nebo působím, protože je vždy jednodušší umístit studenty do prostředí, které již známe a kde jsou kolegové, kteří mohou mým studentům pomoci v různých nesnázích. Proto je také důležité, aby se osobní kontakty a přátelství mezi pedagogy na různých univerzitách i nadále posilovaly a prohlubovaly, protože jen tak i naši studenti mohou navázat pracovní vztahy pro budoucnost nebo doživotní přátelství, na kterých pak mohou stavět i svou další kariéru, jako se to podařilo také mně, když se pedagogické stáže posléze překlopily časem i do výzkumné spolupráce.

Jelikož je ale u našich studentů velmi často nutné překonat určité obavy z neúspěchu a z cizího prostředí, což jsem u studentů v zahraničí tolik nepozorovala, chtěla bych je pobídnout, ať vyjedou na spolupracující univerzity, ať se neobávají neúspěchu, neboť všechno, co se jim stane a co zažijí, má smysl pro jejich další život. Na stáži si mohou nejen zdokonalit cizí jazyk a odborné znalosti, ale ověří si, zda se mohou spolehnout jen sami na sebe, naučí se navazovat kontakty a spolupracovat v cizí řeči. Věřím, že i když situace pro stáže v zahraničí teď byla a stále
ještě je spíše nepříznivá, že v blízké budoucnosti budou moci naši studenti, ale i pedagogové znovu vyjet k zahraničním partnerům za zkušenostmi.

Text: doc. Dr. Ing. Monika Losertová, Katedra materiálového inženýrství a recyklace, FMT