Studenti VŠB-TUO opět trasovali pro hygienu
Do výzvy, kterou univerzita uveřejnila na své webu, se přihlásilo 40 studentů. Ti prošli školením Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje. Proč se do trasování zapojili, kolik lidí vytrasovali a jaké byly reakce lidí? Odpověděl doc. Ing. Marek Smetana, Ph.D.
Proč se studenti a akademičtí pracovníci do trasování zapojili?
Od prvopočátku byla účast na trasování prezentována jako dobrovolná iniciativa. Při rozhovorech se studenty převažovala snaha pomoci s řešením vážné situace, o které se dozvídali z médií a osobních kontaktů. Samozřejmě i zde se objevily dotazy na možnou odměnu, nutno však říci, že byly výjimečné. Studenti, v drtivé většině případů přicházeli se snahou pomoci.
Jak vypadal jejich běžný den na směně? Kolik trasovacích hovorů denně měli?
Před vlastním trasováním byli všichni studenti proškoleni přímo hygienikem z KHS Moravskoslezského kraje. Už na základě jarního trasování v roce 2021 jsme věděli, že to je jakási zkouška odhodlání. Systém, do kterého se data zapisují je poměrně komplikovaný a díky rozmanitosti osob a jejich charakteristik nutně variabilní. Při jednorázovém školení je tak účastník přímo zasypán informacemi. Díky tomu studenti první trasovací den realizovali přímo z pracoviště CESIT, kde jsme jim poskytli plnou podporu. Na rozdíl od trasování v minulém období jsme dále přistoupili, po dohodě s KHS, na online trasování z domu. Studenti se tedy měli možnost přihlásit do systému, kdykoliv měli čas, systém jim nabídl nevyřízené hovory a oni je uskutečnili. Jeden hovor se pohyboval meze 10-20 minutami hlavně v závislosti na tom, zda byl předem vyplněn sebetrasovací formulář. Samozřejmě, byla důležitá také komunikativnost dotazované osoby.
Kolik lidí vytrasovali, reagovali lidé na telefonát v klidu, nesetkali se s žádnými negativními reakcemi?
V případě dětí vyřizovali telefonáty jejich rodiče. Z obecného pohledu bylo složitější vyplňování formuláře se seniory. Poměrně často se stávalo, že trasovač se při vyplňování dotazníku dozvěděl mnoho „doplňujících“ informací na téma rodiny, vnoučat, koníčků atd. U seniorů byla obecně pozorovatelná snaha využít situace a popovídat si. Trasovači tak zvládali za den 10-12 hovorů. Někdy více, někdy naopak méně v závislosti na tom, kolik měli daný den času (trasování probíhalo v době zkoušek a později už i výuky) a dopředu známých údajů ze sebetrasování a minulých rozhovorů např. při předchozí karanténě. I přes velké množství hovorů se nikdo z trasovačů nesetkal s negativním nebo dokonce agresivním přístupem. I u nejsložitějších hovorů přistupovali volané osoby k věci jako k „nutnému zlu“. Tyto rozhovory však byly paradoxně přínosem, protože probíhaly věcně a krátce.
Na co se jich lidé nejčastěji ptali?
Témata závěrečných dotazů po vyplnění formulářů se různila podle aktuální situace. Zatímco v prvopočátcích to byly dotazy směřující k ochranným resp. karanténním opatřením, postupem času se řešily problémy týkající se možnosti získat pracovní neschopenku, komunikaci s lékařem a délce opatření. Hlavním zdrojem dotazu byly často se měnící opatření ke karanténě a izolaci. Měnila se délka, měnily se pravidla pro vypisování nemocenských a karantén, měnily se zjišťované údaje. Naštěstí, KHS poskytovala skvělý telefonický servis, kdy trasovači měli možnost zavolat přímo hygienikovi a případné nesrovnalosti s ním prodiskutovat.
Chtějí se do trasování zapojit znova?
Každá aktivita nad rámec běžných povinností vyžaduje obětovat čas a energii navíc. A u každé aktivity navíc se po čase projeví únava. Ukončení trasování tak bylo přijato s úlevou. Nicméně, při rozhovorech s časovým odstupem hodnotí své zapojení jako zajímavou zkušenost a podobným aktivitám v budoucnu se dopředu nebrání. Samozřejmě, nikdo z nás si nepřeje, aby jakákoliv pandemie, která významně zatíží profesionální sbory a organizace s nutnosti požádat o externí pomoc v budoucnu nastala.