Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku

„Z prvního semestru na VŠB-TUO jsem měl respekt,“ říká absolvent FMT a podnikatel Jan Hrubeš

„Z prvního semestru na VŠB-TUO jsem měl respekt,“ říká absolvent FMT a podnikatel Jan Hrubeš
Jan Hrubeš absolvoval specializaci Slévárenské technologie na Fakultě materiálově-technologické teprve loni, a už v oboru podniká. Vyrábí vlastní litinové nádobí, konkrétně hrnec a pánev. Určitě znáte firmu Litináč.

Jak se Honza dostal ke slévárenství, jak dlouho výroba litinových hrnců trvá a jaké má plány do budoucna? Odpověděl v rozhovoru.

Jak jste se dostal ke slévárenství?

Slévárenství jsem si vybral jako studijní obor už na střední škole. Původně jsem sice chtěl studovat umělecké kovářství, ale tam už neměli dostatečnou kapacitu, tak mi škola nabídla jako alternativu obor umělecké slévárenství, kterou jsem přijal.

Jak vzpomínáte na svá studia na VŠB – Technické univerzitě Ostrava?

První tři roky jsem trávil na kolejích s kamarádem z Brna, se kterým jsme si při studiu dost pomáhali. Člověka to studium i více baví, pokud se tím nemusí "prokousat" sám. Bylo fajn, že skoro všichni studenti byli na jednom místě - koleje Poruba, a tato vysoká koncentrace lidí většinou vedla k tomu, že nebyl moc prostor pro nudu. Často jsme chodívali grilovat za kampus, anebo hrát nějaký sport. Poslední dva roky studia jsem začal pracovat na full-time a školu dostudoval kombinovaně.

Do Ostravy jste přišel z Brna. Měl jste od města nějaká očekávání?

Nad městem jsem moc nepřemýšlel, klíčové pro mě bylo, že vypadnu z Brna a zkusím si, jaké to je žít sám. Důležité pro mě byly spíš recenze studentů na internetu, a to, že můžu pokračovat v oboru, který jsem začal studovat na střední.

Co jste si myslel o univerzitě? Překvapila vás mile?

Navzdory tomu, že jsem četl, že báňská nepatří k nejtěžším školám, jsem ze studia v prvním semestru měl velký respekt. Spousta lidí během prvního ročníku odpadlo a já jsem nechtěl být mezi nimi. Na konci prvního ročníku jsem se rozhodl přestoupit z uměleckého slévárenství na slévárenskou technologii. Chtěl jsem se do oboru ponořit více po technické stránce, než po té umělecké. Za co velice cením učitele a profesory je jejich individuální přístup. Například když jsem měl zájem o využívání školních zařízení v rámci nějakého z předmětů, tak se většinou šlo domluvit a já tak mohl chodit do školní slévárny odlévat i své menší soukromé projekty.

Dostal jste se na stáž do USA. Byla to náročná škola?

Náročné to bylo, Američané mají trochu jinak nastavený mindset k práci. Očekává se od vás maximální nasazení, jsou za to ale také trochu jinak placení. Když to shrnu, tak mi to dalo velké zkušenosti v oblasti řízení projektů a to od jeho návrhu, až po finální výrobu.

Čemu konkrétně jste se na stáži věnoval?

Učil jsem se navrhovat ocelové formy pro nízkotlaké lití hliníkových podvozkových komponentů (těhlic). Využíval jsem k tomu 3D program Siemens NX a simulační software MAGMASOFT. Vstupoval jsem také do samotného návrhu odlitku. Bylo pro mě dost cool, když jsem po půl roce práce předával svůj první 3D návrh formy, která poté stála vyrobit cca 200 000 dolarů.

Kdy jste se rozhodl založit firmu Litináč?

V druháku jsem navštěvoval program GREENLIGHT, který podporuje mladé podnikatele a snažil se přijít na to, v čem bych mohl podnikat. Finální nápad jsem dostal ale až v roce 2019 na stáži v Americe, kdy jsem objevil francouzské hrnce Staub a Le Creuset. Bylo to něco, u čeho jsem viděl potenciál a zároveň jsem si věřil, že to dokážu navrhnout a vyrobit.

Jak dlouho trvá, než takové litinové nádobí vyrobíte?

Nejdříve musíte navrhnout 3D model, ideálně si ho nechat vytisknout na 3D tiskárně a trochu si ho "osahat" a zapracovat do něj jistou ergonomii. Jakmile máte finální 3D model, tak se na něj musí vyrobit modelové zařízení. To zpravidla trvá dva až tři měsíce. Samotná výroba litinových polotovarů, včetně jejich smaltování, pak trvá zhruba měsíc.

Jaké produkty máte v nabídce?

Začali jsme s pánví, která byla více než rok naším jediným produktem. Se zvyšujícím se zájmem jsme si začali více věřit a rozhodli se přikoupit modelové zařízení na další 3 hrnce. V příštím roce bychom chtěli naši nabídku produktů opět rozšířit.

Je o nádobí velký zájem?

Když se podívám na křivku prodejů, tak roste exponenciálně nahoru. Stále se ale hodně věcí učíme. Pokaždé, když se firmě daří, tak se snažíme přijít s nějakým usnadněním, které jí udělá více samostatnou. Například nyní předáváme své zásoby a logistiku fulfillment centru, které nám usnadní práci zejména v období Vánoc.

Jaké máte plány do budoucna?

Náš hlavní cíl je rozšířit portfolio o nové produkty a nové barvy smaltu. Postupně bychom také chtěli přidávat jiné kuchyňské náčiní, jako třeba keramiku.

Co byste doporučil současným studentům uměleckého slévárenství, vašeho oboru?

Mně vždy pomáhalo vidět konkrétní využití studovaného předmětu v praxi. Určitě bych doporučil účastnit se exkurzí, anebo i veletrhů, které předmět dokáží udělat o něco zajímavější. Také si tak můžete zase o něco rozšířit své obzory. Pokud se budete chtít nějak realizovat po vlastní ose, a zkusit si něco vyrobit ve školních dílnách, tak se nebojte zeptat, kantoři vám většinou vyhoví a budou zajisté rádi, že máte o studium zájem nad rámec studijních hodin.

 

Text: Ing. Barbora Urbanovská

Foto: archiv Jana Hrubeše

Vloženo: 14. 11. 2022
Kategorie:  Aktuality
Zadal:  Administrátor
Útvar: 9920 - Vztahy s veřejností
Zpět