Předtím působil dvanáct let na pozici ředitele Dolních Vítkovic, jednoho z nejvyhledávanějších míst v kraji. Jak na svá studia vzpomíná a jaká místa byste měli navštívit? Odpověděl v rozhovoru.
Vystudoval jste Fakultu stavební. Jak na svá studia vzpomínáte?
Pocházím z Opavy, kde jsem absolvoval i střední školu, stavební průmyslovku. Po maturitě jsem se rozhodoval, jestli půjdu dále studovat do Brna nebo Ostravy, ale protože v Ostravě jsem měl koníčky, dělal jsem tehdy produkci a hudbu, nastoupil jsem na Fakultu stavební VŠB-TUO, která v té době vznikla. Na studia vzpomínám rád, bylo to krásné období. V oboru nás vzdělávala řada odborníků, na některé pedagogy vzpomínám obzvláště rád.
Už děti mají o svých budoucích povoláních své představy. Stavařinu jste studoval už na střední škole, lákalo vás odmala stavitelství?
Když jsem byl úplně malý, chtěl jsem být řidičem autobusu, a ke stavařině jsem se dostal náhodou. Původně jsem chtěl jít studovat opavské gymnázium, ale nedostal jsem se na něj, proto jsem nastoupil na střední průmyslovou školu stavební. Musím ale přiznat, že stavařina mě pohltila, a to jak na střední, tak i vysoké škole a později i v profesním životě. Působil jsem v Ostravských vodárnách a kanalizacích, v opavské stavební firmě a nakonec v Dolních Vítkovicích.
Jak jste snášel matematiku a fyziku? Pro spoustu dnešních studentů jsou oba předměty strašákem.
Matematika a fyzika mě neděsily, naopak, vždycky mě bavily. Těžší byly na vysoké škole, ale zvládl jsem je bez jakýchkoliv opakování.
Sešli jsme se v Dolních Vítkovicích, kde jste dlouhodobě působil jako ředitel. Uplatnil jste tady znalosti ze školy?
Ano, uplatnil. Kromě toho, že jsme s týmem budovali instituci Dolní Vítkovice jako takovou, jsme stáli i u investic do staveb. V Dolních Vítkovicích se prostavělo více než 2,5 miliardy korun. Potkal jsem se se zajímavými lidmi a se zajímavými řešeními nejen v architektuře, ale i ve statice a dalších oborech.
Areál Dolních Vítkovic je nádherný. Na co jste vy osobně nejvíc pyšný?
Byla to týmová práce se zajímavými, šikovnými lidmi, s odborníky. Nechci říkat, na co jsem pyšný, ale jsou místa, která tady mám moc rád: náměstíčko pod těžní věží na Hlubině nebo zahradu Světa techniky s pohledem na Gong a vysoké pece.
Od Dolních Vítkovic odbočíme. Nelákal vás někdo někdy do Prahy, za, v uvozovkách, lepším?
Lákal. Dennodenně jsem lana nedostával, ale nabídky občas přišly, a to nejen ve stavařině. Prahu mám rád, ale nikdy mě nenapadlo, že bych tam chtěl pracovat.
O Ostravě dlouhodobě kolovalo, že je to černé město na východě republiky. Myslíte, že už se to změnilo, nebo v lidech tento předsudek je i nadále?
Když jsem pracoval v Dolních Vítkovicích, setkával jsem se s tím poměrně často a přiznám se, že i já jsem měl kdysi Ostravu takto zakódovanou. Pak jsem tady začal studovat a od té doby jsem ji nikdy jako černou neviděl. Nedávno na přednášce v Gongu řekl jeden člověk hezkou věc: Ostrava bude taková, jakou si ji uděláme a jakou ji budeme chtít. Vztah k Ostravě a celému Moravskoslezskému kraji se dá přirovnat ke sloganu jedné z našich úspěšných firem: když je miluješ, není co řešit.
Jak se vlastně kraj a město vyvíjely v posledních deseti letech a kde je vidíte za dalších deset let?
Moravskoslezský kraj i statutární město Ostrava se vyvíjí a rozvíjí, vedení obou samospráv odvedlo kus velké práce a lidé, kteří tady třeba jezdí v rámci festivalů Beats for Love nebo Colours of Ostrava, se v průběhu roku vrací, aby město a kraj více poznali, a to nejen z pohledu kultury a cestovního ruchu, ale i z pohledu byznysu nebo průmyslu. A to je skvělé. Díky postupné transformaci se daří získávat zájem zbytku České republiky a Evropy. Řekl bych, že v tom máme i jistou výhodu. Buď jsme obdivovaní, nebo zatracovaní, jsme ale opravdu jedineční a originální. Nejsme druhým jedno, Moravskoslezský kraj i Ostrava jdou vidět a slyšet.
Dnes stojíte v čele Moravian-Silesian Tourism. Jaké jsou vaše plány a jak vám do práce zasáhla pandemie?
Pandemie mě zastihla už v Dolních Vítkovicích v roce 2020. Měli jsme perfektní rozjezd, pěkná čísla co do počtu akcí, návštěvnosti veřejnosti a škol. Když tedy přišel lockdown, dostihl nás kompletně. Využili jsme celé to období k přípravě nových expozic, dotahovali jsme věci, na které předtím nebyl čas. Museli jsme se situaci přizpůsobit a museli jsme částečně redukovat i počet spolupracovníků. Po zhruba roce pandemie jsem začal pracovat pro centrálu cestovního ruchu.
Nebyla změna oboru během pandemie trochu risk?
Z Dolních Vítkovic se mi neodcházelo snadno. Po těch letech jsem si vybudoval jak silný vztah k místu, tak i k lidem, kteří tam působí. Vyhodnotil jsem ale, že je po letech čas na změnu, navíc přišla nabídka ze strany Moravskoslezského kraje. V Moravian-Silesian Tourism byla příležitost seznámit se nejen s chodem firmy, která je obchodní společností ve stoprocentním vlastnictví kraje, ale blíže i se samotným oborem. Nebyly tady stejné provozní problémy, jaké jsme si s pandemií zažili v Dolních Vítkovicích, ale jako obchodní společnost se snažíme fungovat mj. i tržně a pro-podnikatelsky. Tak, abychom naši roli plnili hlavně ve prospěch segmentu, turistických center, rezortů, hotelů a dalších.
Co má vlastně vaše společnost na starosti?
Je to krajská centrála cestovního ruchu. Má podobnou roli jako CzechTourism na národní úrovni. My jsme servisní partneři pro Moravskoslezský kraj. Naším úkolem je koordinace aktivit z národní úrovně až k destinacím, atraktivitám, kam turisté jezdí za zábavou a poznáním. Kromě rozvoje cestovního ruchu, kde patří i cyklostezky, nově aktivity kolem kongresové turistiky, regionální filmová kancelář ad., propagujeme i konkrétní místa, aby se informace o nich dostaly k co možná největšímu počtu návštěvníků našeho kraje.
O koho se tedy staráte?
O produkty v odvětví cestovního ruchu, které následně lákají do našeho regionu, ubytovacích zařízení, atraktivit. Koordinujeme aktivity kolem cyklostezek nebo filmu. K propagaci cestovního ruchu využíváme i služeb gastronomie. Sami jsme v rámci obnovy tohoto produktu organizovali POJEZ FESTivaly napříč naším krajem. Pomáháme také s rozvojem běžkařských stop a webkamer na horách.
Jaká místa v kraji byste turistům doporučil?
Na prvním místě bych zmínil určitě moje rodné Opavsko, tedy v našem destinačním názvosloví Opavské Slezsko. V mém seznamu logicky nechybí ani Dolní Vítkovice a Landek Park, krásná je i ostravská zoo. Rád se vracím do Karlovy Studánky nebo třeba do Horského resortu Kopřivná. Pro mě osobně byla velkým objevem Stezka krajinou břidlice, která se rozprostírá v části Poodří až do opavského Slezska, součást Technotrasy nebo i beskydské Mezi plůtky a lukami. Máme světový kraj, je tady stále co objevovat.
Zmínil jste známé a turisticky atraktivní lokality. Má ale kraj potenciál pro nové akce a projekty?
Cestovní ruch spadá v Moravskoslezském kraji pod regionální rozvoj a je to jedním z velkých témat. Máme krásné industriální a kulturní památky, Beskydy a Jeseníky, skvělou infrastrukturu v cykloturistice, běžkách, golfu a lázeňství. Stále více se lidé zajímají o architekturu. Tady všude vidím potenciál.
Děkuji za rozhovor.
Text: Ing. Barbora Urbanovská
Foto: Lukáš Kaboň