VŠB-TUO je wow

A kromě toho, že VŠB-TUO reprezentoval na největší akci zimního semestru, byl také kapitánem univerzitního hokejového týmu BO Ostrava, podílí se na organizaci studentského Majálesu a soutěžil i v TFA. Nejen o tom, jak všechno stíhá, jsme si povídali v našem rozhovoru.

Moje první otázka je jasná. Jak vlastně všechno stíháte?

Dobrá otázka, nicméně mně to přijde normální. Už jako malý jsem měl časový harmonogram, kterého jsem se musel držet, protože jsem měl mnoho aktivit. A je to tak i teď.

Jak jste se vůbec dostal k hokeji?

K hokeji mě dovedla maminka. Mám staršího bratra, který na led nastoupil dřív, a protože jsem se na střídačce nudil a neposlouchal, obula maminka brusle i mně. A hokej mě polapil.

To ano, v rámci Ostravského hokejového derby jste reprezentoval svou Alma mater, navíc jste se stal kapitánem týmu BO Ostrava, což je společný tým VŠB-TUO a Ostravské univerzity.  

Kapitánem společného univerzitního týmu jsem se stal po čtyřech letech, byl jsem jeden z těch starších hráčů, se zkušenostmi. Myslím si, že jsme skvělá parta. Jsme kamarádi, kteří společně a rádi hrají hokej, nerozlišujeme, kdo je z jaké školy. Máme dobrý tým, byť se nám v sezoně moc nedařilo.

Jak vzpomínáte na Ostravské hokejové derby 2022? Měl jste tam velkou fanouškovskou základnu, studenti FBI si vylepili vaše iniciály na hrudník.

To byli kluci z adaptačního kurzu, se kterým jsem na naší fakultě pomáhal. Vyhecoval jsem je, aby si po vzoru NHL na hruď napsali DVOŘKA. Souhlasili, za pivo. Že si moje iniciály ale nechají vylepit, jsem nečekal a potěšilo mě to, byť je pak asi strhnutí té pásky celkem bolelo.

Jaké to je, vyprodat Ostravar arénu? Vnímáte tu atmosféru na tribunách?

Rozhodně ano, vnímáme. Je skvělé vidět ty dvě strany, jednu modrou a jednu zelenou, je fajn vidět, jak to studenti obou univerzit dokáží prožívat. Je tam 8,5 tisíce lidí, kteří fandí své univerzitě a podporují své spolužáky na ledě v boji za pohárem.

Kromě hokeje jste školu reprezentoval i v požárním sportu. Ten je fyzicky náročnější, ne?

Já už požární sport, konkrétně soutěž TFA, nepraktikuji. Nicméně, TFA i požární sport jsou náročné disciplíny, které mají své pro a proti. Člověk musí být silový. Tělo musí pracovat a musí vytrvat. Hokej je dynamičtější a rychlejší. Hrajete, jdete na střídačku, a tak pořád dokola.

Ví se o vás, že jste se narodil na jihu Čech. Jak jste se dostal do Ostravy?

Vystudoval jsem střední školu s požárním zaměřením, kde jsme měli výborného pedagoga na prevenci. Ten nám Fakultu bezpečnostního inženýrství a spolu s ní i VŠB-TUO doporučoval. Věděl jsem, že chci hrát hokej, nicméně jsem také věděl, že potřebuji mít nějaká zadní vrátka v podobě školy a vzdělání. Podal jsem si jedinou přihlášku: na VŠB-TUO. Řekl jsem si, že to buď dopadne, anebo půjdu pracovat. A ono to dopadlo.

Odrazoval vás někdo od studií v Ostravě?

Že by mě někdo vyloženě odrazoval, se říct nedá. Samozřejmě, okolí řešilo, že Ostrava je daleko, ale já jsem zvyklý cestovat. V rámci hokeje jsem měnil kluby. Věděl jsem, že Ostrava není černé město. Život tady je super, měl jsem kontakty z hokeje, přijel jsem se sem podívat dřív. Pak jsem to tu začal poznávat, zapsal se do spolků, šlo to. Když jsem tady byl kdysi na zápase a jeli jsme kolem kampusu VŠB-TUO, řekl jsem si, že je to hezká škola, a že bych tady chtěl studovat. A ono se to splnilo. Wow pro mě byly koleje, jsou hezké a opravené, se dvěma kluby, poštou, obchodem. Hlavní třída je super, zimák jsem měl kousek. Je to skvělá lokalita, kde je vše v docházkové zóně. Líbí se mi tady.

Bylo pro vás náročné studovat bezpečnost?

Náročné to bylo. Střední škola, kterou jsem studoval, byla více zaměřená na praxi. Tady jsem přišel na technickou školu, kde bylo dost matematiky, fyziky, chemie a různé kombinace těchto předmětů. To byl pro mě šok. První dva ročníky byly náročnější, tam dominovali spolužáci s maturitou z gymnázií, pak se to začalo prolínat a přetočilo se to, přišlo víc praktických předmětů. Navazující magisterské studium jsme si se spolužáky velmi užili.

Měl jste čas na studentský život?

Party ve Vrtuli jsem cíleně nevyhledával. Tím, že jsem sportovec, jsem musel řešit, že zítra ráno musím vstát na trénink, že se nemůžu celý den válet. Tak to nefunguje.

Čemu se chcete věnovat po studiích?

Zvažuji doktorské studium, hledáme téma, disertační práce i školitele. Rád bych se také věnoval hokeji. Nejen, že je to zábava, je to pro mě i povinnost, dává mi to morální hodnoty, trávím čas s kamarády. Kdybych se měl věnovat něčemu z oboru, chtěl bych dělat prevenci, navrhování budov, dělání dokumentace. Láká mě soukromý sektor i vlastní podnikání.

Splnila univerzita vaše očekávání?

To je výborná otázka. Zpočátku jsem byl v režimu 3/5 hokej, 2/5 škola. Vůbec mi to nedocházelo, chtěl jsem hlavně hrát hokej. Pak mi ale došlo, že by se to mělo překlenout na druhou stranu a od vysoké školy jsem měl takové očekávání, že jsem se chtěl zdokonalit v prevenci, ochraně. Ano, matematika a fyzika byly těžší, ale když se naučíte ty základy, dá vám univerzita vážně hodně.