„Baví mě propojování lidí i oborů,“ říká Tereza Benešová

V tomto rozhovoru se ponoříme do jejího příběhu: jak se dostala na VŠB-TUO, která z jejích profesí ji baví nejvíc a jaké aktivity aktuálně připravuje? I o tom jsme si povídaly.

Jaká byla tvoje cesta na VŠB – Technickou univerzitu Ostrava? Co tě na jedinou technickou univerzitu v Moravskoslezském kraji přivedlo?

To je poměrně klasický příběh, kdy po mateřské dovolené zjistíte, že nezbytnou podmínkou pro zaměstnání je sladit se s otevírací dobou mateřské školy. To bylo hůře skloubitelné s mou předchozí prací v médiích nebo public relations. I v průběhu mateřské dovolené jsem ale měla možnost vést větší evropský projekt a oslovila mě proto nově vznikající Česká technologická platforma bezpečnosti průmyslu, která sídlila v budově Business Centra VŠB-TUO, jestli bych neměla zájem zkusit jejich výběrové řízení. To se povedlo a přivedlo mě to tak do oblasti mezinárodní projektové spolupráce, ve které jsem přešla posléze pod univerzitu, kde pracuji momentálně desátým rokem na více pozicích.

Vystudovala jsi Ostravskou univerzitu a Univerzitu Palackého, z Masarykovy univerzity máš titul Ph.D. a nyní dokončuješ další doktorát na Univerzitě Karlově. To je docela pestré.

Od dětství bojuji s tím, že mě baví téměř všechno. Už při výběru vysoké školy jsem docela trpěla nutností vybrat jeden směr, lákala mě žurnalistika, ale stejně tak biologie, psychologie nebo i veřejná správa. Naštěstí mě pořád těší učit se něco nového, tak si postupně všechny ty obory skládám jako dílky puzzle, které mi zapadají do sebe, a je skvělé, že všechny můžu nějakým způsobem využít.

Poměrně široké je i portfolium tvých profesí. Máš praxi v médiích, v oblasti PR, pracuješ jako projektová manažerka, věnuješ se popularizaci vědy a techniky, psychologii, organizuješ aktivity pro děti. Co tě naplňuje nejvíc?

Těžká otázka... i když ty činnosti vypadají hodně různorodě, mají společný základ, kterým jsou úplně jednoduše lidé a jejich příběhy. Každá z těch aktivit vyžaduje sice trochu jinou profesní výbavu, ale v podstatě ať píšete projekt, učíte, řešíte, jak zpopularizovat vědecké téma, nebo pracujete s klientem v terapii, pořád je za tím příběh, do kterého se musíte chtít ponořit.

Ještě zůstaneme u aktivit pro děti – je těžké v nich v současném digitálním světě vzbudit zájem o vědu a techniku?

Obecně si myslím, že u dětí lze vzbudit zájem o cokoliv. Děti jsou vývojově nastavené na poznávání světa, potřebují ale vhodný motivační kontext. Mám radost, že díky systematické práci oddělení Popularizace se daří děti nejen prvoplánově zaujmout, ale taky u nich zájem o přírodní a technické vědy udržet. Podstatná je kontinuita práce s jednotlivcem a postupné prohlubování znalostí s ohledem na věk dítěte, což nabízí systém naší Junior univerzity. V tom je JUNI na VŠB-TUO ve srovnání s ostatními dětskými univerzitami opravdu unikátní.
 

Letos jsi poosmé v řadě připravila projekt TECHCAMP pro děti s poruchou autistického spektra. Jak ses k projektu dostala? Je těžké připravit program pro děti s poruchou autistického spektra?

Součástí nabídky popularizace byly a jsou i aktivity pro nadané děti. Někdy v roce 2016 mne oslovila Marie Gerdová, ředitelka spolku ADAM – autistické děti a my, s prosbou o podporou několika chlapců s mimořádným zájmem o techniku. Za osm let nám již prošlo společnými aktivitami několik desítek dětí s PAS, které k nám přivedl specifický a většinou i hluboký zájem o nějaké téma. K přípravě programu je samozřejmě třeba vždycky přistupovat citlivě a s vědomím, že děti trpí poruchou v oblasti sociální interakce a komunikace, a neklást na ně v tomto přehnané nároky. O to víc se ale mnohdy dokážou ponořit do problému, který je zajímá.

Od popularizačních aktivit se přesuňme k projektové práci. Na VŠB-TUO působíš taky jako manažer mezinárodní projektové spolupráce. Jaký projekt, tebou a tvými kolegy napsaný, považuješ za největší úspěch?

Nemohu mluvit za kolegy, ale určitě pro nás byly podstatné milníky, kdy se nám povedlo získat první projekt ve výzvě Horizont 2020, první koordinátorský projekt a postupně pak třeba některé z prestižních evropských projektů jako ERA Chair. Příprava těchto projektů je specifická i vzhledem k vysoce konkurenčnímu prostředí, míra úspěšnosti českých projektů se dlouhodobě pohybuje kolem 12 %. Musíte být připraveni, že mnohdy odevzdáte hodně času a úsilí záměru, který nezíská podporu. V našem projektovém mini týmu si proto vážíme každého projektu, za kterým je jasná vize a odhodlání řešitele tuto cestu podstoupit. To je pak radost být součástí vzniku a případně i realizace projektu.

Rozhodně nemohu vynechat projekt U!REKA SHIFT, na jehož přípravě jste se také podíleli. Spousta lidí z naší univerzity si zatím asi neumí představit, co členství v alianci evropských univerzit pro školu znamená. Co myslíš, že U!REKA konkrétně univerzitě přinese?

Evropské univerzity jsou jedinečný koncept, který má do univerzitního prostředí v Evropě přinést inovativní modely mezinárodní spolupráce. Kromě toho, že se jedná o unikátní příležitost pro širokou spolupráci ve studiu, ve vědě, výzkumu a v rozvíjení talentů, tak vnímám naši účast v konsorciu U!REKA jako příležitost podívat se na fungování univerzit novou optikou. Nevnímat jen náš univerzitní nebo národní kontext, ale být součástí širší diskuze nad směřováním univerzit v Evropě. Cílem je, aby se do této diskuze a spolupráce mohl zapojit opravdu každý, vedení univerzit, vědečtí a akademičtí pracovníci, studenti, podpůrný personál. Univerzity jsou zde brány více jako společenství, jako komunita, která spolupracuje nejen směrem dovnitř, ale také směrem ven, má přesah vůči místu, městu, regionu. Proto doporučuji sledovat co nejvíce aktuality a nabídky z U!REKA SHIFT na www.ureka.eu nebo v univerzitním online magazínu.

Jaká je tvá role v U!REKA?

U!REKA pro mne znamená vlastně takovou trojroli. Mám na starosti projektový management, částečně institucionální koordinaci projektu a také podporu společných vědeckovýzkumných projektů v rámci konsorcia. Zjednodušeně tedy starat se o to, aby projekt fungoval jako celek, a zároveň podpořit, aby generoval také vědecké výstupy.

Mezi projekty, které vedeš, jsou i projekty zaměřené na oblast inovací ve vzdělávání. Čeho se týkají?

V několika menších mezinárodních projektech spolupráce se nám podařilo uspět i s tématy, které sice možná nepřináší přelomové vědecké poznatky, ale zaměřují se na podporu podnikavosti nebo nových metod a technologií ve vzdělávání. Osobně mě v těchto projektech baví propojovat přírodní vědy a techniku s vědami společenskými. Interdisciplinarita je taky hodně o hledání společného jazyka, společné perspektivy a společného cíle, to je vždycky výzva. Například v jednom z končících projektů s názvem Remember To Remember spojujeme inovativní rehabilitační aplikaci s tréninkem prospektivní paměti u dětí s poruchami učení. Projekt podobného typu vyžaduje dát dohromady odborníky z oblasti biomedicínského inženýrství, informatiky, psychologie a speciální pedagogiky a hledat funkční řešení problému. Mimochodem, zda se nám to povedlo, můžou posoudit i návštěvníci závěrečné konference projektu, která se uskuteční 29. listopadu na VŠB-TUO.

Od aktuálního semestru budeš působit také v menší roli psychologa pro Poradenské centrum VŠB-TUO. S čím vším se na tebe mohou studenti obracet?

Psychologická péče na univerzitě je zacílená především na adaptaci v prostředí vysoké školy, ale neřeší pouze problémy související se studiem, zaměřuje se také na prevenci duševního zdraví, případně jeho základní screening. Podle monitoringu duševního zdraví na vysokých školách, jehož výsledky letos zveřejnil Národní ústav duševního zdraví, 45 % studujících projevilo symptomy středně těžké až těžké úzkosti. Otázky, které se týkají akademického stresu, nejistoty, sociální úzkosti, patří určitě mezi ty, které se mezi studenty objevují nejčastěji a na jejichž řešení se chceme nyní více zaměřit.

Úspěchy slavíš i jako autorka povídek, získala jsi dvakrát cenu České asociace autorů detektivní literatury a Cenu Agathy Christie. Relaxuješ u psaní?

Ocenění mě samozřejmě potěšilo, ale paradoxně nejsem vůbec expert na detektivní žánr, sama detektivky čtu velmi výjimečně. Psaní v nějaké podobě mě provází celý život a je to i způsob relaxace, která ovšem vyžaduje docela dost soustředěného času. Takže v mém případě leží rozepsaný rukopis v šuplíku třeba i rok.

Vzhledem ke všem tvým aktivitám – jak odpočíváš a máš na odpočinek vůbec čas?

Nejsem úplně odpočinkový typ, čímž asi někdy rozčiluji svoje okolí. Odpočinek jsou pro mě rozhodně děti, moji blízcí, hory, pohyb, ideálně všechno v kombinaci.

Akademik vychází na začátku listopadu, můžeme už možná pomalu hodnotit rok 2024, který bude za chvíli u svého konce. Jaký pro tebe byl?

Rekapitulaci roku vnímám vždycky jako takové jeho druhé čtení. Zážitkům, těm dobrým i těm horším, můžeme dát zpětně význam a poskládat si z nich zkušenost. A v tomto pohledu je každý rok výjimečný. Pracovně mě asi nejvíc těší, že se nám v jednotlivých aktivitách, ať už projektových nebo popularizačních, daří více propojovat pracoviště univerzity a řešit aktivity ve vzájemné komunikaci a spolupráci.

Text: Barbora Urbanovská