Kromě toho, že je uznávanou expertkou na přístupnost staveb a bezbariérové užívání, je také vášnivou „pejskařkou“ a držitelkou mnoha ocenění v oblasti kynologie.
Než se dostaneme k vaší dlouholeté profesní činnosti, zastavme se, prosím, u jednoho z vašich oblíbených zájmů. Jak se z přední odbornice na problematiku přístupnosti stal nadšenec do psích závodů?
Člověk potřebuje relaxovat, vyčistit hlavu, načerpat novou energii. A pro zachování duševního zdraví a psychické pohody je chlupatý domácí mazlíček nejideálnější. A stejně jako my, lidé, potřebujeme nejrůznější aktivity, tak pro chlupáče to platí dvojnásob. Najednou zjistíte, že krásný a oddaný vztah se svým parťákem docílíte nejen nekonečnými procházkami, ale i tím, když jim pořádně zavaříte hlavu, a vlastně i sobě. A to je odrazový můstek k tomu, že zkoušíte různé aktivity a psí sporty a hledáte to nejoptimálnější pro vás oba. Se svou fenkou australského ovčáka si užíváme při pachových pracích, pasení (pozn. red.: kontrolování a usměrňování pohybu stáda (obvykle ovcí nebo skotu), rally obedienci a zejména při obedienci (pozn. red.: kynologický sport, který se zaměřuje na poslušnost psa, rally varianta kombinuje poslušnost psa s prvky překážkové dráhy).
Co je na obedienci nejnáročnější?
Ano, naší královskou disciplínou je obedience, někdy se jí říká také vysoká škola poslušnosti. Důraz je kladen na vzájemný pozitivní vztah mezi psem a psovodem a na schopnost psa pracovat ve vzdálenosti od psovoda. Práce musí být vykonávaná radostně, ale zároveň velmi přesně, neboť obedience je v těch vyšších třídách o detailech. Se svou fenkou Winnie závodíme v nejvyšší třídě, dosáhli jsme titulů Mistra republiky australských ovčáků, nominovali jsme se a účastnili Mistrovství světa v obedience. A abychom tohoto dosáhly, tak musíme pravidelně, často a s radostí trénovat. V tom je ta náročnost, ostatně jako u jakéhokoliv sportu. Společná práce vás obohacuje a upevňuje krásný vztah. Když jdete trénovat, musíte veškeré své starosti, úkoly a rozladění hodit za hlavu a soustředit se jenom na svého parťáka, neboť on to velmi rychle pozná a pak by to cvičení bylo o ničem.
Když někdy tvoříte zákonnou normu či předpis, myslíte přitom i na majitele čtyřnohých společníků?
Musím myslet, neboť přístupnost je také o asistenčních psech pro osoby s pohybovým nebo zrakovým omezením. Příkladem úpravy, u které se bral ohled v prvé řadě na psy, byla velikost oka u podlahových roštů. Velká oka způsobují u psa stres a někteří dokonce odmítají na takové konstrukce vstoupit. Značné úsilí jste věnovala přípravě normy pro přístupnost bezbariérové užívání.
Kdy jste na ní začala pracovat?
Problematice přístupnosti se věnuji dlouhodobě několik let, desítek let. Byla jsem u zrodu předcházejí právní úpravy, ke které jsem zpracovala i celostátní metodiku platnou pro stavební úřady a projektanty. A všechny tyto aktivity, včetně vědecko-výzkumných, vyústily do nové normy. Ale pokud bych měla přesně specifikovat časové období práce na vlastní normě, tak se můžeme bavit o cca 1,5 roku.
Norma zavádí nová způsob vyjádření technických požadavků na přístupnost. Jaký je hlavní rozdíl mezi tehdejšími a těmi současnými?
Zásadní změnou je převedení technických požadavků přístupnosti na vystavěné prostředí do normového prostředí. V předcházejících 30 letech byla tato problematika prováděcích vyhlášek stavebního zákona, které bohužel neumožňovaly grafické ztvárnění některých technických detailů. Nově zpracovaná norma kromě závazných pravidel vyplývajících ze stavebního zákona nabízí také doporučená řešení umožňující lepší užití cílových skupin uživatelů s pohybovým, zrakovým nebo sluchovým omezením.
Takzvaná přístupnost, kterou upravuje nová norma, se týká teoreticky všech staveb kromě rodinných domů. Mění se něco oproti předchozí úpravě?
To, co je zásadní změnou, je nová terminologie pro zažitý termín „bezbariérové užívání staveb“. Nový stavební zákon přichází s pojmem „přístupnost“, který vyjadřuje nezávislé užívání staveb, částí staveb nebo venkovního zastavěného prostředí všemi potencionálními uživateli bez ohledu na zdravotní postižení či omezení, věk, pohlaví. Nejde tedy pouze o požadavky ve vztahu osob na vozíku nebo nevidomých osob, jak se někteří mohou mylně domnívat. Koneckonců i my se nejméně dvakrát za život dostaneme do situace, kdy přístupné prostředí budeme vyžadovat – jako malé děti nebo na sklonku života jako senioři, kdy budeme ztrácet své pohybové, zrakové a sluchové schopnosti.
Problematika je tedy širší a není jen o zdravotně postižených osobách, ale spíše o širokém spektru obyvatel...
Ano, přesně tak. Nelze opomenout také sportovní nadšence, kteří prodělají nějaký ten úraz.
Myslíte, že tato nová nařízení mohou prodražit stavby?
Tato otázka je pokládána po několik desetiletí, kdy byla nastolena pravidla bezbariérového užívání staveb. Jak jsem se již zmiňovala, přístupnost není pouze o zdravotním postižení. Pěkným příkladem užitečnosti přístupnosti může být např. bezbariérový záchod v obchodním centru, který velmi rádi využijí uživatelé s kočárky, aby nemuseli malé děti nechávat samotné někde na chodbě. Stejně tak rádi použijeme tuto toaletu, když budeme mít zlomenou nohu a na klasické WC se „nevejdeme“.
Jednou z novinek je definování vizuálních kontrastů ve vybudovaném prostředí. Tady jste nejspíše nepotěšila architekty, kteří se snaží vytvářet „elegantní“ prostředí bez rušivých prvků...
Ano, může to tak být. Pokud ale s tímto požadavkem počítáme od prvotního návrhu, tak se může kontrast stát i předností a zajímavým prvkem. V předcházejících právních úpravách se obecně stanovil požadavek na kontrasty, např. u prosklených ploch, dveří do místnosti, prvního a posledního schodišťového stupně. Ale už jsme nedovedli vyhodnotit tento požadavek. Každý kontrast vnímáme jinak. Příkladem je značení prosklených ploch, které mají zabránit nepříjemným úrazům. Současně realizované nevýrazné a vlastně neviditelné značky různých stříbrných, šedých a jiných světlých barev v žádném případě neochrání slabozraké či jinak zrakově omezené osoby, protože je vůbec nevidí a tím pádem nevnímají nebezpečnou prosklenou překážku před sebou.
Z tohoto důvodu a na základě zkušeností ze zahraničí se poprvé v českém právním prostředí stanoví vizuální kontrast a jeho hodnoty s postupem pro posouzení takového kontrastu. Máte na stole už nějaké připomínky, které by se měly přidat do normy?
V současné době se všichni seznamují s novým právním prostředím a musí se jej naučit řádně aplikovat. Přístupnost není pouze o nové normě, ale jde o provázání požadavků stavebního zákona, vyhlášky o požadavcích na výstavbu a následně normy na přístupnost. Takže nyní zaznamenávám dotazy na vlastní aplikaci a závaznost jednotlivých kapitol a článků normy.