Pavel Wanderburg strávil měsíc a půl na místě, které ovlivňuje náš dennodenní život, jak ho sám právem označil. Coby asistent europoslankyně se účastnil zasedání výborů, sledoval hlasování a sám navrhnul způsob, jak přiblížit politiku mladým lidem. „Kdybych měl tu možnost, odjel bych ještě jednou,” říká.Tato příležitost už čeká na jiné.
Škola samostatnosti
„Byla to velká zkouška samostatnosti,“ připouští si Pavel. Na stáž odletěl s budgetem 1600 eur a kontaktem na ubytovatele. „Musel jsem se vejít do rozpočtu, který pokryl letenky, nájem a stravu. Bydlel jsem ve sdíleném bytě s Němcem, dvěma Italkami a Holanďanem, takže angličtina byla denním jazykem,“ popisuje multikulturní prostředí svého dočasného domova. „Člověk si všechno musel zařídit sám – od nákupů přes dopravu až po ubytování, a to vše v cizím jazyce,“ říká student, který díky individuálnímu studijnímu plánu pokračoval během stáže také v plnění svých studijních povinností. „Byly mi poskytnuty veškeré materiály a probíral jsem se jimi po večerech,” usmívá se a dodává, že přiletěl akorát na doplnění zápočtu.
Pracovní týden asistenta
Pracovní náplní bylo sledování výborových zasedání a zpracování výstupů pro europoslankyni, která ne vždy mohla být na všech jednáních osobně přítomna. „Na jednotlivých výborech se domlouvá legislativa a její podoba. Já jsem navštěvoval například výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele (IMCO), což pro mě bylo nesmírně přínosné. Dále ale také výbor pro životní prostředí (ENVI), tam se diskutovalo o Green Dealu. A ještě jsem navštěvoval výbory pro dopravu a cestovní ruch,” dodává.
„Výbory probíhaly skoro celý den. Den předem jsem věděl, kterých se zúčastním. Některé trvaly celé dopoledne,“ popisuje Pavel svůj běžný pracovní režim a sám uznává, že s sebou ale každý výbor přináší něco jiného. „Jsou mnohdy velmi zajímavé, projednávají se tam zákony, které nás v mnohém ovlivňují - třeba zákon digitálních služeb. Některé dny probíhalo i hlasování, většinou odpoledne.”
Víkendy byly naplněné výlety po celém Beneluxu. „Nesmírně se mi líbilo třeba město Delft a tulipánový park Keukenhof v Nizozemsku. Belgie má zase opravdu nádherná městečka a vesnice,” vypráví Wanderburg a tvrdí, že Bruggy ho okouzlily natolik, že by si tam klidně dokázal představit i bydlet.
Realita Bruselu
Na nynější podobě Bruselu se v negativním slova smyslu podepsal velký příliv migrantů a přítomnost bezdomovců. „V Bruselu je spousta migrantů, ať už ze Sýrie, Bangladéše, nebo Afriky. A také dost bezdomovců. Zároveň tam panuje neustálý hluk, ozývá se řev a po setmění jsem opravdu měl strach zajít si i do obchodu,” poznamenává a dělí se i s nepříjemný zážitek z jeho cesty do Štrasburku. „Ve vlaku neustále chodil jeden migrant a žebral. Sedl si naproti mně a minutu v kuse opakoval, že po mě chce peníze. Byl cítit alkoholem a cigaretami. Pak se začal natahovat po mé peněžence,” vzpomíná.
Klíčový přínos
Na konci stáže Pavel zhodnotil svou zkušenost jako jednu z nejcennějších, co má. „Jsem jedním z mála prváků, kteří se na stáž dostali, většinou je to spíše pro starší studenty. Komise zvolila dva kandidáty z naší školy a Konečná si poté vybrala mě,” popisuje Pavel a ví, že svou příležitost využil naplno. Během stáže navrhl europoslankyni projekt Q&A (question and answer) na sociálních sítích, kterým by mohla oslovit i mladší voliče. Její sledující měli možnost zeptat se jí na vše možné - od vtipných dotazů až po politické názory. Výsledné video s názvem Spím v ponožkách a ruskou vodku nepiji! je k vidění na jejím YouTube kanálu.
Text: Anna Dubovská
Foto: archiv respondenta