V rozhovoru mluví o silných i slabých stránkách školy, o své vizi a o tom, proč je pro něj VŠB-TUO ideálním prostředím pro profesní i osobní růst.
Ve své volební kampani jste zdůrazňoval, že jste na univerzitě zůstal proto, abyste mohl pomáhat lidem růst a vytvářet pro to vhodné podmínky. Co vás tehdy přesvědčilo, že právě VŠB-TUO je tím správným místem?
Práce a život na univerzitě mě vždy naplňovaly – je to tou rozmanitostí, kterou akademické prostředí nabízí. Každý den přináší nové výzvy, nové impulzy, nová setkání. Oproti byznysu je prostředí univerzity z mého pohledu více pestré a plné příležitostí, jak růst – nejen profesně, ale i lidsky. Mám radost, že mohu být součástí systému, který podporuje talenty a dává prostor těm, kteří mají co nabídnout – ať už ve vědě, ve výzkumu, nebo ve vzdělávání. Obklopovat se lidmi, kteří jsou v mnoha ohledech lepší než já, a pomáhat jim rozvíjet jejich potenciál, vnímám jako smysluplné a naplňující poslání. A právě v tom spočívá síla univerzity – v lidech, v otevřenosti a v ochotě spolupracovat na věcech, které přesahují jednotlivce.
Do funkce rektora jste vstoupil s podporou 26 z 38 senátorů. Co pro vás tento silný mandát znamená a jak ho chcete přetavit v konkrétní výsledky?
Silná podpora, kterou jsem ve volbě rektora obdržel, je pro mě především výrazem důvěry. Velmi si jí vážím, a zároveň si plně uvědomuji odpovědnost, která s tímto mandátem přichází. Není to jen potvrzení výsledků dosavadní práce, ale i závazek směrem do budoucna. Lidé očekávají další vývoj – a já jim chci ukázat, že univerzita se může posouvat kupředu s odvahou, profesionalitou a otevřeností. Některé změny už jsme uvedli do praxe, další připravujeme. Hlubší proměny si však žádají čas – ne vše lze vyřešit okamžitě. Rozhodně to ale není o jednom člověku. Nejde o rektora, ale o univerzitu jako celek. Abychom mohli využít potenciál, který máme, musíme táhnout za jeden provaz. Neztrácet energii vnitřními spory, ale směřovat ji ven. Když budeme schopni naslouchat, poslouchat se a spolupracovat, můžeme dokázat opravdu velké věci. A já věřím, že k tomu máme velmi dobře našlápnuto.
„Máme obrovskou výhodu v tom, že jsme v našem regionu přirozeným centrem technického vzdělávání.“
Kdybychom si udělali SWOT analýzu VŠB – Technické univerzity Ostrava, jaké jsou její nejsilnější stránky a co naopak považujete za její největší slabinu?
Naše univerzita má v každé klíčové oblasti řadu silných stránek, které tvoří pevný základ pro další rozvoj. Ve vzdělávání nabízíme široké a kvalitní portfolio studijních programů, které reagují na aktuální i budoucí potřeby společnosti. A připravujeme další. Zároveň máme obrovskou výhodu v tom, že jsme v našem regionu přirozeným centrem technického vzdělávání – v tomto prostoru nebojujeme s přímou konkurencí, naopak prostředí nabízí širokou paletu možností interdisciplinární spolupráce. Je to závazek i příležitost – být stále lepší, být pro studenty jasnou volbou. Máme mnoho skvělých pedagogů, kteří umí studenty nejen vzdělávat, ale také inspirovat. A právě to je v dnešním světě obrovská deviza. Ve vědě a výzkumu disponujeme špičkovou infrastrukturou v čele s kvantovým počítačem. To, kolik se v posledních letech investovalo – a kolik se ještě investuje – je bez nadsázky historické a s největší pravděpodobností se v dohledné době nebude opakovat. O to víc je důležité, abychom tuto šanci proměnili v dlouhodobý přínos pro univerzitu i společnost. Vedle technického zázemí jsme posílili i lidsky – přicházejí noví kolegové, rozšiřují se týmy, což považuji za velký krok vpřed. Máme silné a přínosné vazby na průmyslové partnery, kteří s námi aktivně spolupracují – nejen na výzkumných projektech, ale i při formování obsahu výuky nebo při zapojení studentů do praxe. A konečně, jedna z věcí, kterou nám ostatní univerzity skutečně závidí – náš kampus. Většinu aktivit máme soustředěnou na jednom místě, včetně výuky, výzkumu, ubytování, sportu i volnočasových služeb. Vše v docházkové vzdálenosti. A co zatím není v odpovídající kvalitě, do toho teď investujeme. Chceme, aby náš kampus nebyl jen funkční, ale také inspirativní – jak pro naše studenty a zaměstnance, tak pro obyvatele města a návštěvníky zvenčí.
A ty slabé stránky?
Je dobré si uvědomovat a pojmenovávat také místa ke zlepšení. Vše aktuálně diskutujeme v rámci vedení ve vazbě na přípravu nových strategických dokumentů a také projektů na podporu strategického řízení. Hovořil jsem o tom také v rámci předvolebních diskuzí. V oblasti vzdělávání je to především podprůměrná studijní úspěšnost, široká a neefektivní nabídka studijních programů, a rovněž je potřeba více zapracovat na zajišťování kvality. A chci také systematicky podporovat pedagogický růst zaměstnanců. Je zajímavé, že na vysokých školách není pedagogické vzdělání povinnou výbavou učitelů. Podobné je to v oblasti řízení – zaměstnanci zastávají manažerské role, aniž by jim byly nabídnuty jakékoliv formy manažerského vzdělávání. Pak se nemůžeme divit, že ne vždy vše funguje ideálně. Ale odpovědnost za to není na jednotlivcích – je na nás jako vedení, abychom vytvořili podmínky, kde se každý může profesně rozvíjet. Aby ti, kteří mají zájem na sobě pracovat, dostali potřebnou podporu – ať už formou kurzů, mentoringu nebo sdílení dobré praxe. Ve vědě a výzkumu je naší slabinou nerovnoměrná dynamika mezi jednotlivými pracovišti. Všichni se sice posouvají, ale rozdílným tempem. A právě tady vidím klíčový úkol – nabídnout pomoc, aby byl růst napříč celou univerzitou v duchu no one is left behind. Nicméně iniciativa, snaha a nové nápady se nedají nařídit shora. My ale můžeme a chceme být partnerem, který naslouchá a pomáhá posouvat se vpřed. Podobně jako v případě studia, tak také v této oblasti je patrná určitá roztříštěnost témat. Mým cílem je definovat výzkumné oblasti, kde má univerzita co nabídnout, napříč všemi fakultami a ústavy, podobně jako již máme pro oblast space a defence. Také nás však čekají velké výzvy v podobě udržitelnosti velkých projektů a nový víceletý finanční rámec, o kterém se objevují první dílčí informace.
O VŠB-TUO, respektive o báňské, se dost často říká, že je to láska na druhý pohled. Jak byste toto vnímání chtěl změnit?
Dnes je to úplně jiná instituce, než jakou bývala kdysi. Jednu dobu jsem s pojmenováním báňská trochu bojoval, opravoval jsem lidi, že jsme technická univerzita. Působilo to na mě příliš svázaně s minulostí. Dnes to ale vnímám jinak. Přijal jsem, že pro mnoho lidí má tento pojem hlubokou hodnotu a je zažitý. Sám ho v hovorové řeči často používám, a takových je nás většina. VŠB-TUO je v Ostravě 80 let a taková identita se nemění ze dne na den. Je to běh na dlouhou trať, vícegenerační proces. Nechci s tím bojovat silou – chci ale změnit to, co si pod označením báňská lidé představí. Ne doly a hutě, ale široké spektrum moderních vědecko-výzkumných a vzdělávacích aktivit – od energetiky, přes materiálový výzkum, IT, životní prostředí, stavebnictví, až po ekonomii, bezpečnost nebo dokonce vesmírný výzkum. Báňská dnes znamená kvalitu, šíři a schopnost prakticky reagovat na výzvy současnosti.
„Báňská dnes znamená kvalitu, šíři a schopnost prakticky reagovat na výzvy současnosti.“
Nakousli jsme studium. Počet zájemců o studium a s ním i počet přihlášek roste, ale ne vždy končí zápisem. Jak chcete tuto mezeru zmenšit a co konkrétně můžeme nabídnout budoucím studentům, aby si vybrali právě VŠB-TUO?
Studijní úspěšnost, o které jsem již mluvil, není věc, kterou bych mohl změnit sám. Studenti studují programy jednotlivých fakult, a právě proto je v této oblasti klíčová intenzivní spolupráce mezi fakultami a univerzitním vedením. Jsme partneři, kteří mají společný cíl a mohou si v mnohém pomoct. Role fakulty je nezastupitelná, ale musíme prezentovat univerzitu jako celek. Pokud chceme posunout studijní prostředí a přitáhnout k sobě motivované studenty, musíme postupovat společně a otevřeně. A inspirace kolem nás je dost – řada fakult pořádá „otvíráky“ pro první ročníky, rozvíjíme programy kontinuální péče o studenta během celého studia, hodně si slibujeme od nové možností přestupů. Nicméně inspirace, kam se dále posunout, je kolem nás pořád dost. Otázkou není, zda něco dělat, ale jak to dělat lépe, ve větším měřítku, efektivněji a koordinovaněji. Musíme dát hlavy dohromady, spojit energii a znalosti. Nestačí jen říkat, že jsme skvělí. Musíme to ukazovat konkrétními výsledky. Tím, co jsme vytvořili, vybudovali, podepsali, získali, otevřeli. Nové studijní programy, výzkumné projekty, spolupráce se špičkovými partnery. To všechno jsou příběhy, které musíme sdílet. Jen tak si student, jeho rodič nebo kdokoli z veřejnosti, řekne: tohle není jen škola, kam podám přihlášku. Tohle je místo, kde chci být. Kde chci vydržet a růst.
Univerzita získala strategický projekt REFRESH, největší v její historii. Jak chcete s prorektory motivovat další týmy, ústavy a fakulty, aby se zapojily do přípravy velkých projektů a nebály se jít do ambiciózních výzev?
Hlavní motivací je ukázat, že to skutečně jde. Není to jen projekt REFRESH, který je v mnoha ohledech specifický. Na ústavech a na fakultách řešíme desítky evropských projektů, patříme mezi top české univerzity v této oblasti. Tyto úspěchy ukazují, že lze realizovat náročné projekty s evropským přesahem, i v roli koordinátora. A právě na tuto zkušenost chceme navázat – cílem je více směřovat k projektům, které budou financovány přímo z evropských zdrojů, tedy v eurech, ne v korunách, zejména proto, že národního financování bude stále méně. Ne každý musí hned začínat jako koordinátor velkého evropského projektu. Důležité je se do mezinárodního prostředí postupně zapojit – stát se součástí konsorcia, poznat způsob práce, nasát atmosféru. Tak se buduje důvěra, zkušenost i síť kontaktů. Cesta k vedení projektu na evropské úrovni je náročná, ale rozhodně není nedosažitelná. Naše role je v tomto ohledu jasná – chceme kolegy podporovat, vzdělávat a předávat know--how, které už na univerzitě máme. Pokud je zájem, máme na čem stavět. Věřím, že postupnými kroky můžeme vychovat novou generaci kolegů, kteří budou sebevědomě a úspěšně působit i v evropském výzkumném prostoru.
Kampus VŠB-TUO se v posledních letech proměňuje, ale některé záležitosti, ať už je to parkování nebo dopravní obslužnosti, zůstávají nedořešeny. Jaké konkrétní kroky s kolegy plánujete, aby se náš areál stal funkčnějším a udržitelnějším pro studenty i zaměstnance? Na tiskové konferenci jste také zmínil, že budete rektor rekonstrukcí.
Ano, dá se říct, že budu rektorem rekonstrukcí. Univerzita získala významné prostředky ze dvou operačních programů, které nám umožní zrekonstruovat pět budov. Je to mimořádná příležitost, ale zároveň krok, který s sebou ponese i dočasné komplikace. Učebny, pracoviště, laboratoře, prostory, kde dnes naši kolegové učí, pracují a bádají, projdou náročnou proměnou. Naší snahou je vše zvládnout s co nejmenšími dopady, a proto jsme už dnes posílili tým o koordinátora, který bude tento proces řídit. Nejde ale jen o rekonstrukce jako takové. Chci, aby kampus zůstal živým a navštěvovaným místem. Navazuji přitom i na myšlenky předchozího vedení – například vybudovat Studentské náměstí, přesunout parkování pod zem s cílem uvolnit prostor pro lidi, studenty, komunitní život. S touto vizí se plně ztotožňuji. Zároveň ale platí, že realizace takového projektu je finančně velmi náročná. Máme připravené varianty a dokumentaci, ale další kroky budou záviset na dostupnosti finančních zdrojů. Celkově věřím, že tato etapa rozvoje kampusu výrazně přispěje k jeho kultivaci a zatraktivnění – nejen pro naše studenty a zaměstnance, ale i pro návštěvníky a veřejnost.
Otázku parkování řešíte i s radnicí městského obvodu Poruba.
Ano, problematická je především situace s parkováním studentů ubytovaných na kolejích. Situace v okolí kolejí není jednoduchá – chybí zde dostatečná kapacita parkovacích míst, a studenti proto často parkují v rezidenčních oblastech. To pochopitelně vyvolává napětí mezi obyvateli, kteří pak mívají problém zaparkovat poblíž svých domovů. Rozumím oběma stranám. Studenti potřebují mít možnost bezpečně zaparkovat, zároveň ale chceme být ohleduplní k potřebám místních obyvatel. I proto jsme ve spolupráci s městským obvodem Poruba navrhli možné řešení – využití parkoviště u letního koupaliště Sareza. To se nachází v relativně dostupné vzdálenosti od kampusu a mimo letní sezónu zůstává většinu roku volné. Studenti zde nově mohou svá auta odstavit na delší dobu – například na celý týden – a dále pokračovat městskou dopravou nebo využít sdílená kola, koloběžky či výhledově sdílená elektroauta. Vše se podařilo domluvit velmi rychle a jsem rád, že i touto cestou mohu studenty o této možnosti informovat. Vnímám to jako smysluplný a vstřícný krok k nalezení rovnováhy mezi potřebami našich studentů a obyvatel Poruby.
Otázka na závěr: jaký byl první měsíc ve funkci?
Začátek ve funkci byl ještě dynamičtější, než jsem očekával. Věděl jsem, že role rektora je z velké části reprezentativní, ale skutečnost předčila mé představy. Přechod do nové role provázelo množství významných událostí – Art & Science, oslava 75 let Fakulty strojní, inaugurace kvantového počítače i samotná rektorská inaugurace. Bylo to náročné, ale zároveň to ukázalo, jak živou a pestrou institucí univerzita je, a hlavně o tom říkáme světu kolem prostřednictvím různých komunikačních kanálů. Přirozeně to ale znamenalo, že některé věci, které jsem plánoval rozpracovat hned v prvních týdnech, musely jít prozatím stranou. Věřím, že se nyní tempo ustálí a otevře se prostor pro systematické naplňování priorit, se kterými jsem do funkce vstupoval.