Kromě toho se ale dlouhodobě věnuje také trénování dětí a mládeže – a velmi úspěšně, což potvrdil i jeho triumf v anketě Díky, trenére. V rozhovoru mluví o smyslu práce s mladými sportovci, propojení sportu s vědou i o tom, proč je důležitější radost z pohybu než honba za výsledky.
Když se dostal mezi nejlepší trenéry z více než šesti set nominovaných, bral to především jako silnou zpětnou vazbu. Přesto má Ondřej Lampa na podobné ankety střízlivý pohled. „Objektivně určit, kdo je nejlepší trenér mládeže, je podle mě téměř nemožné,“ říká. Zpočátku dokonce zvažoval, že se finále ani nezúčastní.
Nakonec ho ale přesvědčilo, že smyslem projektu není soutěžení mezi trenéry, ale zviditelnění práce s mládeží a poděkování těm, kteří jí věnují svůj čas a energii. Velkou roli v jeho úspěchu hraje prostředí klubu Atletika Poruba, kde dlouhodobě působí. Ocenění však vnímá i osobně. „Nominace přišla od mých svěřenců, takže ji beru hlavně jako ocenění atmosféry, kterou se nám společně daří vytvářet,“ vysvětluje.
Neustálý posun místo rutiny
Zůstat na místě není jeho styl. „Nikdy nejsem se svou prací stoprocentně spokojený,“ přiznává. Právě to ho nutí neustále hledat nové cesty, vzdělávat se a přenášet nové poznatky přímo do tréninku. Osvědčené věci si sice ponechává, ale pravidelně je upravuje a posouvá dál.
Vedle trénování se věnuje také akademické práci na VŠB – Technické univerzitě Ostrava, kde působí jako zástupce vedoucího Institutu tělesné výchovy a sportu. Na starosti má koordinaci univerzitního sportu, výuku i popularizační činnost. Postupně proniká také do vědecké sféry, kterou se snaží co nejvíce propojovat s praxí. Mimo jiné se věnuje i trénování kondičních běžců. „Díky akademickému prostředí jsem dnes v trénování mnohem systematičtější. Snažím se, aby nové postupy měly vědecký základ, ale zároveň nezapomínám, že u mládeže nejde jen o výkon,“ zdůrazňuje Ondřej Lampa.
Boj o pozornost v digitální době
Jednou z největších výzev dneška je podle něj motivovat děti k pohybu v konkurenci digitálního světa. „Musím je zaujmout natolik, aby samy chtěly odložit telefony a jít ven,“ říká. Práce s puberťáky podle něj není nutně těžší než dřív, jen jiná. Klíčem je kombinace jasně nastavených pravidel, přirozené autority a respektu. „Jakmile děti vědí, co si mohou dovolit, a trénink je zároveň baví, máte z poloviny vyhráno.“
Na otázku, zda vede svěřence spíše k výkonu, nebo k dlouhodobému vztahu ke sportu, má jasno. „Jednoznačně vyhrává vztah ke sportu,“ říká oblíbený trenér. Přílišný tlak na výkon v raném věku by podle něj vedl k tomu, že většina dětí u sportu nevydrží. Místo toho se snaží budovat pozitivní vztah k pohybu a pracovat individuálně i s těmi, kteří nejsou na špičkové úrovni. Pomáhá mu například týmová bodovací soutěž, ve které lze většinu bodů získat za snahu a přístup, nikoliv pouze za výkon. „I méně talentovaní tak mohou porazit ty nadanější, což jim výrazně pomáhá sebevědomí.“
Největší smysl vidí v přesahu sportu do běžného života. Děti vede k samostatnosti a zodpovědnosti i za cenu drobných chyb. „Občas je nechám si tak trochu spálit ruce. Přesně tyhle situace je učí zodpovědnosti,“ popisuje. Důležitou roli podle něj hraje také všestrannost. Právě ta je základem budoucího úspěchu, nejen ve sportu, ale i v osobním rozvoji. Přirovnává ji k pyramidě: bez širokého základu nelze dosáhnout vrcholu.
Víc než jen závodění
K trénování ho přivedly zdravotní problémy, které ukončily jeho vlastní sportovní kariéru. Chuť zůstat u atletiky a předávat zkušenosti dál ale zůstala. Zlomovým obdobím byla pandemie covidu-19. „Tehdy jsem naplno viděl, jak důležité je, aby děti mohly sportovat a být spolu v reálném světě,“ vzpomíná.
Dnes vnímá roli trenéra jako mnohem hlubší než samotné závodění. Největší odměnou pro něj není medaile ani výsledek. „Největší výhra je moment, kdy dítě začne pohyb opravdu milovat,“ říká Ondřej Lampa. A právě to považuje za největší smysl své práce.
A co mu atletika dala do života nejvíce? „Schopnost jít si trpělivě za svými cíli.“
Text: Barbora Urbanovská
Foto: Jiřina Kračmarová; Finále Díky, trenére - Matěj Procházka