Univerzitní archiv VŠB – Technické univerzity Ostrava je ale mnohem víc. Už třicet let je místem, kde se uchovává paměť univerzity, vznikají nové příběhy a kde minulost pomáhá lépe porozumět současnosti i budoucnosti.
Od svého založení 1. února 1996 ušel archiv dlouhou cestu. Vznikl v době, kdy si univerzita připomínala padesát let svého působení v Ostravě a kdy bylo stále zřejmější, že téměř stopadesátiletá historie školy si zaslouží vlastní profesionální zázemí. Dnes je archiv akreditovaným specializovaným pracovištěm, které pečuje o více než kilometr archiválií uložených ve více než čtyřech desítkách fondů a sbírek, a uchovává jedinečné svědectví o vývoji jedné z nejstarších technických univerzit v České republice.
Archiv však není jen bezpečným úložištěm dokumentů. Je živým pracovištěm, kde se historie každý den znovu objevuje. Vedle péče o archivní fondy archiv dohlíží na spisovou službu celé univerzity, pomáhá badatelům, spolupracuje s muzei, knihovnami, archivy i dalšími vysokými školami a významně přispívá k poznávání dějin vědy, techniky i vysokého školství. Pravidelně se zapojuje do příprav Zlatých promocí, spolupracuje s Univerzitním muzeem, podílí se na celostátních projektech, např. Biografickém slovníku osobností českých zemí nebo Biografickém slovníku Slezska a severní Moravy. Archiv je rovněž aktivním členem komunity univerzitních archivů v České republice.
Za třicet let své existence shromáždil archiv mimořádně cenné sbírky. Vedle dokumentů rektorátu, fakult a univerzitních pracovišť uchovává také osobní fondy významných pedagogů a vědců, jejich korespondenci, rukopisy, fotografie či odborné poznámky. Návštěvník archivu zde může narazit na pozůstalost profesora ložiskové geologie Jaroslava Havelky, rozsáhlý fond zakladatele hornické geofyziky Karla Müllera a jeho manželky Jarmily, nebo unikátní osobní fond profesora Konráda Beneše, díky němuž lze sledovat počátky českého výzkumu planetologie – oboru, který byl svého času na VŠB zcela výjimečný. Cenné jsou také dokumenty významných metalurgů Miloslava Gottwalda, Karla Mazance, Longina Tomise, Vladimíra Dembovského a dalších. Unikátní je zahraniční korespondence rektora Bohuslava Růžičky nebo osobní fond profesora Aloise Emila Dobnera, jehož tragický osud připomíná dramatické okamžiky padesátých let. Právě díky těmto materiálům lze nahlédnout nejen do historie univerzity, ale i do osudů lidí, kteří ji utvářeli. Každá darovaná pozůstalost představuje nový střípek do pestré mozaiky univerzitního života.
Zvláštní místo mezi archivními poklady zaujímá rozsáhlá sbírka fotografií. Zachycuje proměny univerzitních budov, laboratoří i kampusu, slavnostní promoce, studentský život, významné návštěvy i každodenní práci akademiků. Díky tisícům snímků můžeme sledovat, jak se měnila nejen univerzita samotná, ale také Ostrava a technické vzdělávání v průběhu desetiletí. Mnohé fotografie by dnes bez archivářů zůstaly zapomenuty v soukromých albech nebo kancelářských zásuvkách.
Archiv se zároveň stal nepostradatelným partnerem při přípravě publikací, výstav i popularizačních projektů. Mnohé knihy o historii VŠB-TUO, významných osobnostech univerzity nebo jejích fakult by bez pečlivé práce archivářů vůbec nevznikly. Za připomenutí stojí jubilejní almanachy k výročí založení či přemístění VŠB-TUO, publikace o rektorech, osobnostech vědy a techniky nebo monografie o historii některých fakult. Neméně významné jsou desítky studií, které pracovníci archivu publikovali v časopisech a sbornících.
Stejně tak výstavy připravené při významných výročích přibližují historii školy nejen akademické obci, ale i široké veřejnosti. Archiv tak pomáhá ukazovat, že dějiny univerzity jsou zároveň součástí historie Ostravy, vědy i průmyslu. Mnozí si jistě vybaví výstavní panely připravené k 150., 160. nebo 170. výročí univerzity nebo výstavu mapující historii výpočetní techniky na VŠB-TUO. Za úspěchy archivu stojí především lidé. Historici a archiváři dokázali během tří desetiletí vybudovat pracoviště, které spojuje pečlivou odbornou práci s nadšením pro objevování minulosti. Jejich každodenní činnost často zůstává veřejnosti skryta, přesto právě oni rozhodují o tom, které dokumenty budou jednou vyprávět příběh dnešní univerzity budoucím generacím. A těch příběhů stále přibývá.
V době elektronických dokumentů, digitálních fotografií a online komunikace stojí archiv před novými výzvami. Uchovat současnost pro budoucnost je dnes možná ještě náročnější než před třiceti lety. O to důležitější je práce těch, kteří pečlivě vybírají, evidují a chrání vše, co jednou bude součástí historie. Třicet let existence univerzitního archivu je proto nejen důvodem k ohlédnutí, ale především k poděkování. Všem, kteří archiv budovali, rozvíjeli a podporovali, stejně jako těm, kteří mu svěřili své dokumenty, fotografie či osobní vzpomínky.
Díky nim zůstává zachována jedinečná paměť VŠB – Technické univerzity Ostrava. Do dalších let přeji univerzitnímu archivu dostatek prostoru – doslova i obrazně –, mnoho cenných objevů, spokojených badatelů, a přede vším neutuchající energii chránit minulost, aby mohla inspirovat budoucnost. Protože univerzita není jen souborem budov, laboratoří a studijních programů. Univerzitu tvoří její lidé, jejich práce, příběhy a odkaz. A právě ten už třicet let střeží univerzitní archiv.
Text: Petr Kašing
Foto: archiv VŠB-TUO