Jeho disertační práce zaměřená na optimalizaci provozu chytrých energetických sítí a technologii Vehicle-to-Grid získala ocenění v prestižní Ceně Siemens. V rozhovoru popisuje, jaké místo mohou mít elektromobily v energetice budoucnosti i proč ho k účasti v soutěži přemluvil školitel jedinou větou.
Co vás motivovalo přihlásit svou disertační práci do Ceny Siemens?
Školitel, prof. Stanislav Mišák, mě na chodbě oslovil s tím, že mám poslat disertační práci a vyhrát cenu. Tak jsem to udělal. Dodnes nevím, jestli to byl vtip, nebo popostrčení. Vzal jsem to jako výzvu a práci zaslal.
V čem je podle vás Cena Siemens specifická oproti jiným akademickým oceněním?
Pro mě je specifická tím, že umožňuje poměřit svou práci s výsledky z dalších českých univerzit a představit ji širšímu odbornému publiku. V celé soutěži se sešlo 662 přihlášek. O to víc si vážím, že uspěla i moje práce. Doslechl jsem se, že většina hodnotitelů čte práce přes Vánoce. Jsem rád, že mohli prožít vánoční čas právě s tou mou.
Jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděl, že jste mezi oceněnými?
Zrovna jsem pracoval na vědecké studii, hlavu zabořenou v monitoru. Najednou zazvonil mobil. Neznámé číslo. „Asi další prodejce hrnců,“ pomyslel jsem si. A ono ejhle – dáma na druhém konci mi oznámila radostnou novinu. Šel jsem to zpracovat do kuchyňky. Dvojitým espressem.
Vnímal jste účast v soutěži jako možnost zviditelnit svůj výzkum i mimo akademickou sféru?
O zviditelnění mi v první řadě nešlo. K roli vědce ale patří i prezentace výsledků a soutěž do toho svým způsobem zapadá. Každopádně jsme tím reprezentovali naše pracoviště a univerzitu i mimo akademickou sféru. Široké veřejnosti máme co nabídnout. Myslím, že je to skvělý signál, že se i u nás v Ostravě něco děje.
Co pro vás osobně znamená získat ocenění v Ceně Siemens?
Je to pro mě milník nejen ve vědecké kariéře. Bod, ke kterému se budu v životě vracet. Symbolicky tím uzavírám doktorské studium a s ním i jednu životní etapu, která dopadla happy endem. Zároveň to patří i celému týmu na CEETu, ve kterém práce vznikala. A jsem rád, že toto ocenění v České republice máme.
.png?attachmentId=6043&image=true)
Co vám účast v soutěži dala z profesního nebo osobního hlediska?
Z profesního i osobního hlediska především zkušenosti a vzpomínky. Byla to sladká tečka, po které se mi trochu zkalibroval pohled na život. Paradox je, že až na konci člověk ví, jak měl začít.
Myslíte si, že podobná ocenění mohou mladým vědcům pomoci při budování kariéry?
Určitě pomohou. Pro většinu mladých vědců je to první konfrontace jejich práce s hodnotiteli zvenčí a zároveň potvrzení, že to, co dělají, má smysl.
Vaše práce se zabývá Optimalizací ve SMART GRID. Jak byste její přínos vysvětlil běžnému člověku?
Moje práce propojuje technologie, které má dnes doma stále víc lidí: fotovoltaické panely, domácí baterii a elektromobil. Hledá, jak je řídit dohromady, aby se vyrobená elektřina co nejlépe využila a počítalo se i s tarifem, podle kterého se za ni platí. A říká, kdy taková kombinace dává smysl a kdy naopak ne.
Elektromobil ve vašem modelu funguje nejen jako dopravní prostředek, ale také jako pojízdná baterie. Jaké výhody tento přístup přináší?
Elektromobil slouží jako pojízdná baterie. Domácí přebytky elektřiny do něj lze uložit a vrátit je domů nebo do sítě ve chvíli, kdy elektřina chybí. S touto pojízdnou baterií můžete odjet do Beskyd na chatu a uvařit si z auta kávu při západu slunce.
Proč bude podle vás technologie Vehicle-to-Grid v budoucnosti důležitá?
Elektrickou energii ze slunce a větru nelze vyrábět na povel. To nám trošku hází vidle do našeho způsobu života. Zvykli jsme si, že elektřinu máme vždy a téměř všude, jenže slunce svítí a vítr fouká jen někdy. To moc nejde dohromady. Elektromobily by mohly sloužit jako jakýsi most mezi tím, kdy elektřinu potřebujeme, a tím, kdy ji zelené zdroje skutečně vyrobí.
Jak mohou výsledky vašeho výzkumu přispět k efektivnějšímu využívání obnovitelných zdrojů energie?
Most, který propojuje výrobu a naše potřeby, se musí chytře řídit. A právě tomu se věnuje moje práce: model rozhoduje, kdy auta nabíjet a kdy z nich elektřinu vracet, aby se co nejvíc využila energie ze slunce a větru.
Co byste poradil studentům a doktorandům, kteří zvažují přihlášku do Ceny Siemens?
Kdybych někoho z nich potkal na chodbě, řekl bych mu: „Pošli to a vyhraj!“
Jak podle vás bude vypadat energetika za 10 až 15 let?
Těžká otázka. Zeptám-li se křišťálové koule nebo nejmodernějších predikčních systémů, vychází mi mnoho protichůdných odpovědí. Budu tedy muset zapojit snovou fantazii podepřenou krutou realitou.
Potřebujeme více energie, ale chceme ji bez ošklivých emisí. Nechceme, aby energetika balancovala nad propastí jménem blackout. Naším úkolem je proto stavět pevné mosty mezi výrobou, ukládáním a spotřebou elektřiny. Budeme muset zrychlit inovace a posílit stávající energetickou infrastrukturu. Myslím si, že se široká veřejnost vydá cestou větší energetické soběstačnosti a technologie Vehicle-to-Grid bude jedním z těch mostů.
Na jakých projektech aktuálně pracujete a kam byste chtěl svůj výzkum dále posouvat?
Aktuálně se s mezinárodním týmem energetiků na CEETu věnujeme novým oblastem, které v energetice otevírají nejnovější technologie. Neskutečně mě baví zkoušet nové postupy na osvědčených základech. Vidím v tom výzkumnou cestu i možný dopad: pokud se něco osvědčí, může to jednou ovlivnit kvalitu života nejen naší generace, ale i těch dalších.
Zjistili jsme, že ideální model pro řízení našeho mostu neexistuje. Do rozhodování, který model použít, vstupuje nejen počasí a individuální potřeby uživatele, ale i robustnost, ekonomika, politika nebo třeba výpočetní náročnost. Jednotlivé modely dávají jiné výsledky na Kanárských ostrovech, jiné v Norsku a jiné třeba v Neapoli. Proto teď z vědeckých studií skládáme jakýsi znalostní globus, na kterém si každý najde, který model je pro něj to pravé ořechové. Máme před sebou ještě spoustu práce a stále přibývají nové přístupy, jak most řídit.
Chci, aby ten globus jednou pořádně svítil.
Text: Barbora Urbanovská
Foto: archiv CEET a Vojtěcha Blažka