Čerstvá data Národního ústavu duševního zdraví přitom ukazují, že více než polovina vysokoškoláků zapojených do celostátního monitoringu pociťuje snížený well-being. Co to znamená pro naši každodenní práci se studenty? S kancléřkou Terezou Benešovou jsme mluvili o tom, proč je prevence stejně důležitá jako pomoc v krizi, jakou roli má Poradenské a kariérní centrum, co přinesly nedávné Dny duševního zdraví otevřené i zaměstnancům a jak Learning Lab pomáhá začínajícím akademikům rozpoznat, kdy student potřebuje podporu, a kam ho nasměrovat. Řeč byla také o tom, kde končí role vyučujícího, a o plánech na preventivní program, který nemá studenty učit stresu se vyhýbat, ale zvládat náročné situace.
Začíná akademický rok. Proč se v rozhovoru na jeho začátku bavíme právě o duševním zdraví?
Protože začátek semestru je období, kdy se nároky rychle hromadí. Pro prváky je všechno nové, pro starší studenty začíná další kolo povinností, a k tomu se často přidávají finanční starosti, bydlení nebo vztahy. Právě teď studenti víc vyhledávají pomoc a podporu. Chceme, aby věděli, že ji na univerzitě najdou, a aby se nebáli si o ni říct.
Národní ústav duševního zdraví nedávno zveřejnil čísla z monitoringu duševního zdraví vysokoškoláků. Jak je vnímáte?
Jako další potvrzení toho, co vidíme i u nás. Monitoringu, který v roce 2025 koordinovala Asociace vysokoškolských poradců s NUDZ, se zúčastnilo přes 18 600 studentů z 20 českých vysokých škol. Až 54 % z nich uvedlo snížený well-being, 44 % symptomy středně těžké až těžké depresivity a 34 % symptomy úzkosti. Autoři sami upozorňují, že šetření není reprezentativní a nejde o diagnózy. Přesto jde o silný signál, který nemůžeme přehlížet.
Zaujalo mě i to, proč část studentů pomoc nevyhledá: často si myslí, že jejich potíže nejsou dost vážné, nebo že by je měli zvládnout sami. Tuhle bariéru chceme bourat. Říct si o podporu není selhání, ale projev zodpovědnosti vůči sobě.
Jak na to univerzita reaguje?
Klíčovou roli má naše Poradenské a kariérní centrum. Poptávka po psychologických službách v posledním období mírně roste. Odpovídáme na ni ale především tím, jak se služby nastavují a rozvíjí, aby odpovídaly skutečným potřebám studentů, zejména v oblasti prevence a podpory well-beingu. Nechceme čekat, až se problémy rozvinou. Chceme studentům nabídnout dovednosti a oporu dřív.
Proto centrum spouští dlouhodobou osvětovou kampaň zaměřenou na sebepéči. Jejím cílem je vysvětlit, proč na sebepéči záleží, a ukázat konkrétní možnosti. Studenti mohou využít workshopy zaměřené na odolnost, měkké dovednosti a zvládání náročných situací, koučink, který pomáhá ujasnit si cíle a zbavit se nejistoty, a také sportoviště univerzity prostřednictvím ITVS. Pohyb je pro psychiku mimořádně důležitý.
Před několika dny proběhly Dny duševního zdraví. Co nabídly?
Týden s více než dvaceti přednáškami a workshopy. Témata byla široká: budování odolnosti a zvládání stresu, mindfulness, jak budovat komunitu, jak strava ovlivňuje energii, AI a sebediagnostika, ale i problematika klinických potíží u mladých dospělých. Chtěli jsme nabídnout praktické informace a inspiraci a ukázat, že péče o duševní zdraví nemusí být nic odtažitého. Program byl otevřený nejen studentům, ale i zaměstnancům.
Zmiňujete komunitu. Jakou roli hrají samotní studenti?
Velkou. Už druhým rokem funguje Tutorský spolek, který má v současnosti přes deset tutorů. Vychází z jednoduché zkušenosti: s radou nebo trápením se student často obrátí spíš na vrstevníka než na odbornou službu. Tutoři tak rozšiřují dostupnost a nízkoprahovost podpory na univerzitě a zároveň mohou nasměrovat k odborné pomoci tam, kde je potřeba.
Duševní zdraví studentů ale neovlivňují jen poradenské služby. Co vyučující?
Vyučující jsou se studenty v kontaktu nejčastěji, a proto je chceme podpořit. Psychologická témata jsou součástí Learning Labu pro začínající akademiky. Věnovat se chceme motivaci studentů, prokrastinaci a podpoře sebeřízení, komunikaci ve výuce, zvládání konfliktních situací, ale také psychické zátěži studentů, stresu a testové úzkosti. Důležitým tématem jsou hranice role vyučujícího: pedagog nemá být terapeutem, ale měl by rozpoznat, kdy student potřebuje pomoc, a vědět, kam ho nasměrovat.
Co plánujete do budoucna?
Připravujeme preventivní program pro studenty založený na přístupu ACT, tedy Acceptance and Commitment Therapy, česky terapii přijetí a závazku. Je to jeden z moderních, výzkumně podložených přístupů, který se dnes využívá nejen v psychoterapii, ale stále častěji i v prevenci, ve školách, ve zdravotnictví nebo ve firmách.
Čím je tento přístup pro prevenci zajímavý?
Většina z nás se se stresem snaží vypořádat tak, že se mu vyhýbá, odkládá nepříjemné úkoly nebo potlačuje emoce, které nechce cítit. Krátkodobě to může fungovat, dlouhodobě to ale často zátěž prohlubuje. ACT na to jde jinak. Neslibuje, že stres nebo úzkost zmizí, protože ty ke studiu i k životu zkrátka patří. Učí, jak s náročnými myšlenkami a emocemi zacházet tak, aby nás neparalyzovaly, a jak přitom dál jednat podle toho, co je pro nás skutečně důležité.
Odborně se tomu říká psychologická flexibilita. Výzkumy ukazují, že právě její rozvoj souvisí se snížením psychické tísně, a to i u vysokoškolských studentů nebo zdravotníků, tedy lidí pod dlouhodobým tlakem. Pro prevenci je to cenné, protože nejde o léčbu, ale o praktické dovednosti, které si člověk osvojí dřív, než se běžná zátěž promění ve vážnější problém.
Jak by program mohl vypadat v praxi?
Uvažujeme o krátkém skupinovém formátu, například o několika setkáních v průběhu semestru, s jednoduchými cvičeními na doma. Studenti se v něm učí všímat si svých myšlenek a automatických reakcí, přijímat nepříjemné emoce místo boje s nimi, ujasnit si vlastní hodnoty a převádět je do konkrétních malých kroků. Takový formát je dost dlouhý na to, aby si dovednosti osvojili, a zároveň dost krátký, aby se vešel do semestru bez dalšího velkého závazku.
Má to i širší přínos. Preventivní programy pomáhají destigmatizovat péči o duševní zdraví a studenti se v nich učí rozpoznat, kdy už je vhodné vyhledat odbornou pomoc. A dovednosti, které získají, využijí nejen při zkouškách, ale i v budoucím profesním životě, kde tlak rozhodně nezmizí. Mimo jiné, podobný preventivní program plánují pro studenty medicíny například i kolegové z 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, se kterými sdílíme náměty a zkušenosti.
Co byste na závěr vzkázala studentům, kteří právě teď cítí, že toho je na ně moc?
Že v tom nejsou sami a že to, co prožívají, není selhání. Dnešní mladí lidé nejsou „sněhové vločky“, jen žijí pod větším tlakem. Odolnost přitom není vlastnost, kterou buď máme, nebo ne. Je to dovednost, kterou lze trénovat, stejně jako fyzickou kondici.
A když to samo nestačí, není třeba čekat, až bude „opravdu zle“. Pomoc najdou v našem Poradenském a kariérním centru, u tutorů, vyučujících, či svých studijních referentek. Říct si o pomoc není známkou slabosti, je to součást sebepéče. A ta k odolnosti neodmyslitelně patří.
Text:
Foto: Jiří Zerzoň