Mezitím co my zjistíme, jak se do Soulu dostal, proč bychom nepili korejské pivo a kde viděl pravou Potěmkinovu vesnici.
V lednu 2026 vyhlásila Ekonomická fakulta VŠB-TUO výběrové řízení na letní školu v Jižní Koreji. „Podmínkou přijetí byl motivační dopis, CV a zároveň podstoupení osobního pohovoru,” popisuje Pavel Wanderburg který se do konkurzu přihlásil. „S výběrem jsem nepočítal, protože na pohovoru bylo ještě dalších čtyřicet lidí, ale nakonec to klaplo. Vybrali ještě dalších pět a všichni jsme se seznámili až v Koreji,” s úsměvem dodává student, který je ze své zkušenosti jednoznačně nadšený.
Studium v srdci Soulu
Program probíhal na Dongguk University přímo v Soulu. Během měsíce absolvovali studenti dva výukové bloky. Každý z nich byl zaměřený na jeden konkrétní předmět, jemuž se věnovali do hloubky. „První předmět se zaměřoval na komunikační strategie korejských firem. Rozebírali jsme, jak Samsung a Hyundai dělají reklamy a co stojí za jejich úspěchem. Druhý byl o korejské kultuře,” upřesňuje a doplňuje, že ve škole byl každý všední den od devíti hodin ráno do dvanácti. Odpoledne pak trávil poznáváním Soulu a místních lidí.
Korejci? Slušní lidé, kteří děkují poklonou
Korejce by Pavel popsal jako slušné, hodné a neuvěřitelně pracovité lidi, kteří jedou na výkon. „Pro ně neexistuje zahálka, oni si stanoví cíle a jdou za nimi,” říká a podotýká, že běžně mají studenti školu od rána až do pozdního večera. „Zároveň jsou velmi pokorní a na znamení poděkování se ukloní,” říká a ukazuje korejskou poklonu s rukama sepjatýma na prsou. „My (on s kamarády, pozn. Red.) jsme se potom také ukláněli, třeba když nám v restauraci přinesli jídlo,” navazuje Pavel a přidává termín „kamsahamnida”, tedy děkuji.
Jediné zklamání a mírný výsměch
Podle Pavla neumí běžný Korejec anglicky: „Trochu mě to zklamalo, ale mám pro to i pochopení. Je to pro ně úplně jiný jazyk, vždyť mají i jiné písmo." Na druhou stranu ale uznává, že na univerzitě uměli anglicky všichni a jazyková bariéra byla problémem spíše mimo ni. „Když jsme se chtěli domluvit, tak buď rukama nohama nebo jsme použili překladač," dále vypráví a uvádí to i na vtipné situaci. „Jakmile se někdo dozvěděl, že jsme z Česka, tak začal jakoby kopat do balónu. To proto, že nás porazili na mistrovství světa ve fotbale a dělali si z nás legraci."
Pavlovi korejští vrstevníci a studenti ale anglicky uměli a velmi se s nimi sblížil například při tenisu. Nejradši ale vzpomíná na to, jak všichni zůstali vzhůru až do tří ráno, aby mohli sledovat finále Wimbledonu, ve kterém se v letošním roce utkaly dvě Češky.
Jídlo za 250 Kč a tradiční pochutiny
Korea překvapila i příznivou cenou jídla, které je nižší než v Česku. „Večeře pro jednoho člověka tam stojí zhruba 250 Kč i s pitím. A najedl jsem se z ní úplně neskutečně,” pochvaluje si Pavel a také uvádí příklad typického jídla „Korean Barbeque”. Tento masitý pokrm se připravuje přímo na stole hostů. „Ve stole je důlek s grilovacím roštem. Na něho dávají hosté předem naložené maso, které si mohou ještě stříhat speciálními nůžkami,” líčí a dodává: „Napoprvé jsme vůbec nevěděli, jak to funguje a nakonec to bylo to nejlepší jídlo a jedli jsme ho snad pořád.” Jediný pokrm, který Pavel nelístostně odsoudili je korejské pivo. „Zkusili jsme tam čepovaného Kozla, jenže vrchol sklenice byl namočen ve skořici. Nechápavě jsme se na ni dívali a někteří z nás to vypili, ale já ne, byl jsem z toho znechucený," vzpomíná Pavel.
I love North Korea? Aneb podivní sousedé
Víkendy trávil Pavel na výletech. Jedním z takových byl i výjezd k demilitarizační zóně na hranicích se Severní Koreou. „Bylo tam muzeum o průběhu korejské války a probíhaly v něm přednášky lidí, kteří utekli ze Severní Koreji," vykresluje Pavel místo na nejstřeženější hranici světa. „Potom jsme byli v budově, která byla už skoro v KLDR a dalekohledy jsme viděli až do města hned za hranicemi. Bylo propagansistické, s krásnými domky a mrakodrapy. Nikdo v něm nežije," ukazuje i jeho příběh absurditu diktátorských režimů.
Podle Pavla lze na severokorejské straně vidět i podivný vztyčený nápis: „Nad městem byl velký nápis „I LOVE NORTH KOREA”. Ve stejném stylu, jako nápis Hollywood v Americe.” Svůj zážitek bohužel nemůže doložit fotkami, na místě byl totiž přísný zákaz focení.
Rozhled nad Soulem jako rozloučení
Nezapomenutelným zážitkem byla návštěva mrakodrapu Lotte World Tower. „Lotte Tower je šestá nejvyšší budova světa. My jsme na její vyhlídkovou terasu ve výšce 500 metrů vyjeli za 40 vteřin výtahem. Vyhlídka byla prosklená, takže jsme viděli celé město,” vzpomíná a navazuje adrenalinovým zážitkem z mostu Sky Bridge ve výšce 541 metrů. „Měli jsme možnost se projít po ocelovém mostě , který propojuje dvě věže mrakodrapu. Procházeli jsme se po něm s helmami na hlavě a karabinami jsme byli připnutí k ocelovým bezpečnostním lanům, aby nám nehrozilo žádné nebezpečí,“vypráví Pavel a zmiňuje, že z této výšky byly neskutečné výhledy. „Zároveň jsme tam byli při zapadu slunce a tak mám úplně úžasné fotky,” uzavírá Pavel jeho putování Jižní Koreou.
Kam příště a proč vyjet?
„Když škola nabízí zahraniční stáž, tak se zkrátka přihlásím. Mám to asi v povaze,” přiznává Pavel a připouští si, že nikdy neplánuje, kam vyrazí. Tento přístup k cestování na vysoké škole by doporučil všem. „Prázdniny vysokoškoláka jsou dlouhé. Takto jsem alespoň měsíc z nich strávil v zahraničí, nezameškal tam školu, získal kredity, měl jsem to z části proplacené a vždy se mi to hodí do CV,” vyjmenovaná řadu benefitů zahraniční stáže. Zároveň připomíná, že podobná příležitost cestování do zahraničí se už v zaměstnání nemusí opakovat. VŠB-TUO pořádá takové stáže každý rok a tak se příště můžete přihlásit i vy jakožto studenti.
Text: Anna Dubovská
Foto: archiv respondenta