V červenci vám byl v pražském Karolinu předán profesorský dekret. Co to pro vás jeho získání znamená? Je to vrchol kariéry?
Záleží na tom, co vlastně znamená vrchol kariéry. Jestli to znamená, že se teď posadím do křesla a budu si užívat toho, čeho jsem dosáhla, tak určitě ne. Všichni, co mě znají, vědí, že mám spoustu energie, mám pořád nějakou motivaci dál se rozvíjet a rozvíjet i vše kolem sebe, co mohu ovlivnit, nemyslím si, že je to vrchol mé kariéry.
Titul jste získala v oboru Ochrana životního prostředí. Čím jej ničíme nejvíce? Jsou to v médiích hodně diskutovaná auta s dieselovým motorem nebo lokální topeniště či průmysl?
Není jednoduché na vaši otázku odpovědět. Problémů je celá řada a je fakt, že právě v médiích se můžeme dočíst řadu protichůdných informací, kde jednou zdůrazňují již zmíněné lokální topeniště, jindy mluví zase o dopravě. Není to jednoduché, nicméně bych řekla, že za vším stojí lidé. Každý oborník zdůrazňuje to své – mikroplasty, mikrobiální resistenci vůči léčivům v důsledku nadužívání dezinfekčních prostředků a léčiv, znečištěné ovzduší. Já osobně si myslím, že největším problémem znečištěného životního prostředí je nadměrná spotřeba lidí. Jsme silně konzumní společnost, která upřednostňuje rychlý nákup levných věcí, které samozřejmě tvoří během použití a po použití odpadní produkty.
Zaujala mě vámi zmíněná léčiva a dezinfekční prostředky. Jak přesně ovlivňují životní prostředí?
Naše společnost spotřebovává léčiva ve vysoké míře. Roste okruh zdravotních problémů, ať už v důsledku znečištění životního prostředí nebo v důsledku výskytu celé řady chemikálií, jež běžně používáme a samozřejmě nezdravého životního stylu. Na naše zdravotní problémy spotřebováváme celou řadu léčiv. Když vás bolí hlava, vezmete si ibuprofen, protože nemáte čas si sednout do stínu pod strom a meditovat. Lidské tělo ale nespotřebuje všechna léčiva, a tak část z nich putuje do odpadních vod. Čistírny odpadních vod jsou založeny na odstraňování určitého typu látek, léčiva mají jiný charakter, tudíž se v čistírně nezachytí a dostávají se do povrchových vod. Nacházejí se sice ve velmi nízkých koncentracích, nicméně povrchovou vodu konzumují různí živočichové, a tak se léčiva mohou dostávat dále do potravního řetězce.
Má výskyt léků, ať už na bolesti hlavy, nebo antibiotik, antikoncepce nějaký vliv na zvířata?
Pokud se jedná o antibiotika, může to vést k rezistenci mikroorganismu, protože mikroorganismy jsou velmi adaptibilní. Dokáží se přizpůsobit podmínkám prostředí. O účincích hormonálních přípravků již toho bylo řečeno hodně a negativní vliv na organismy žijící ve vodách byl prokázán v mnoha vědeckých studiích.
Pojďme obrátit list a vrátit se do vašeho dětství. Každé dítě má nějaké vysněné povolání. Čím jste chtěla být vy?
Pamatuji si, že zpěvačkou, lékařkou, zkrátka vším možným. Pocházím z Čeladné, kde v dobách mého dětství a mládí moc možností nebylo, a tak jsem spoustu času trávila venku s ostatními dětmi. Doma jsem si hrávala na školu – učila jsem své panenky a medvědy číst a psát. Byla jsem jako moje učitelky ve škole – dávala jsem poznámky, napomínala,měla ukazovátko jako rákosku. Je možné, že nějaký pedagogický cit jsem v sobě měla od útlého mládí. Velký vliv na mě měla promoce kamarádky mojí maminky, kterou jsem v osmi letech navštívila. Moc se mi líbila, zejména pak vědecká rada. Byla jsem nadšená, ta promoce ve mně zanechala velmi silný zážitek. Od té doby jsem měla jasno, že půjdu studovat na vysokou školu a byla jsem si jistá i tím, že budu na vysoké škole pracovat.
Jaká jste byla studentka? Když bychom srovnali vás, jako studentku VŠCHT s vašimi studenty dnes, mají to v něčem jednodušší?
Já jsem maturovala v roce 1986, kdy se rozhodovalo, na jakou školu můžete jít – a vybrat jste si mohla jen jednu. Pohrávala jsem si s myšlenkou studia medicíny, ale řekli nám, že pro ten rok nikdo z našeho gymnázia nedostane doporučení. I proto jsem se rozhodla, že půjdu studovat biochemii. Studenti dnes mají jednu velikou výhodu – mohou se rozhodovat, mohou si vybírat, mohou studovat, jakou školu chtějí. Někdy mám pocit, že si toho neváží. Mají obrovské možnosti, mohou jít přírodním či technickým směrem, ale spousta mladých lidí dnes studuje ekonomii a humanitní obory, technice se vyhýbají. Věřím, že se to zlepší.
Co vás na výuce baví nejvíce?
Probouzet ve studentech zájem o obor. Jen výjimečně jsem se setkala s takovými, kteří by nebyli pro to, co jsme zrovna dělali, zaujati. Dnešní mladí lidé mají obrovský výběr, ve kterém se možná ani neumí orientovat – v tom jsme to měli jednodušší –měli jsme jednoznačně daný směr a k němu pravidla, která jsme zkrátka museli dodržovat.
Sen o práci na vysoké škole jste si splnila. Jak jste se dostala k nám na VŠB – Technickou univerzitu Ostrava?
Studovala jsem v Praze, Vysokou školu chemickotechnologickou. Po ukončení studií jsem se provdala do Ostravy, pak nastoupila na mateřskou dovolenou. Později jsem dostala příležitost pracovat ve Výzkumném ústavu vodohospodářském, kde jsem se seznámila s kolegou z Centrální analytické laboratoře Vysoké školy báňské. V roce 1995 jsem tam nastoupila, dnes už je z Centrální analytické laboratoře Centrum nanotechnologií.
Čemu se věnujete ve svém výzkumu tady na Centru nanotechnologií?
Věnuji se hlavně organické chemii. Soustředím se na sorpční procesy, s mými studenty aplikujeme nanostrukturované materiály pro sorpce látek, třeba z odpadních vod. Zkoušeli jsme třeba léčiva. Zabývám se také přípravou materiálů s antimikrobiálními účinky, které by byly použitelné jako povlaky, chránily by proti mikrobiální nákaze.
O svém oboru mluvíte velmi zapáleně. Co na něm máte nejraději?
Myslím, že k tomu, co dělám, jsem dospěla v důsledku možností, které jsem měla. Mám pocit, že kdybych dělala jiný obor, taky bych si našla něco, co mě baví. Ráda pozoruji interakce látek. V řadě případů to příroda zařídila tak, že je mnohdy až neuvěřitelné, jak do sebe věci zapadají. Jak jsou provázané. Když ve své práci najdete zalíbení a baví vás, je to štěstí. Jste jí pak ochotná věnovat více času. A velmi mě baví vzdělávat a vést mladé lidi.
Jste pedagožka, výzkumnice, maminka. Máte vůbec čas odpočívat? Co děláte ve svém volném čase, když zrovna nepracujete?
Ráda spím (smích). Je pravda, že moc času nemám, ale pokud se najde chvilička, ráda čtu, zejména klasickou literaturu, baví mě také hudba a divadlo. A ráda sportuji – dělám jógu. V poslední době mě také chytlo zahradničení.