"Těší mě setrvalý rozvoj VŠB-TUO," říká profesor Petr Bilík

Co pro něj zisk titulu znamená, čím ho uchvátila VŠB – Technická univerzita Ostrava a jak se snaží vést svoje studenty? Odpověděl v rozhovoru.

Znamená pro vás zisk titulu profesor vrchol kariéry?

Vrcholy jako závěr čehokoliv nemám rád, protože to může v nastavení mysli evokovat, že už není kam růst, a to zpravidla vede ke stagnaci. To bych rozhodně nechtěl v žádné oblasti svého života. Jako student jsem profesory vnímal jako ctihodné muže a velmi jsem je obdivoval. Obdiv jsem ani dnes neztratil, ale teď, když jsem tento titul získal sám, vnímám ho už jen jako milník na cestě. Snažím se totiž neztrácet sny a další cíle. Protože stárnutí spočívá v postupném přicházení o sny a starým se rozhodně necítím.

 Profesuru jste získal v oboru Kybernetika. Co pro vás tento obor znamená, čím vám učaroval?

Kybernetika je nesmírně multidisciplinární obor, ve kterém se lze věnovat celé řadě různých směrů. Vidím to na projektech, které jsme na katedře řešili jak v minulosti, tak i v současnosti. Často jsem přemýšlel, jestli se do potenciálního projektu vůbec máme s týmem pustit, protože to zhusta nebylo přesně téma, ve kterém máme dost zkušeností. Kdysi mi zkušenější kolega řekl „musíš opustit komfortní zónu“. Opuštění komfortní zóny tak znamená, byť za cenu většího úsilí a stresu, získání nových zkušeností a brání stereotypu. Jsem rád, že na katedře nacházím kolegy, kteří tento přístup sdílejí, byť se to někdy může jevit jako velký krok do neznáma i jako riziko potenciálního neúspěchu. Moje žena mi v takových situacích ráda říká „kdyby to bylo snadné, dělají to všichni“. Kybernetice se rozhodl věnovat i můj starší syn, což snad ukazuje, že pro tento obor dokážu nadchnout.

Proč jste šel po střední škole na vysokou školu technického zaměření? Bavila vás matematika, fyzika a chemie, které jsou pro spoustu maturantů největším strašákem?

Technika mě bavila vždy, stejně jako zmíněná fyzika a matematika. Fascinovala mě hotová funkční technická díla, žasnul jsem nad umem inženýrů, kteří je vymysleli, a chtěl jsem se něčeho podobného sám účastnit. Primárně mám technické myšlení, ale nyní už vím, že humanitní obory člověka velmi kultivují a snažím se v nich proto také více orientovat. Jako ideální mi připadá mít základ v jednom a přesah, nebo alespoň vhled, do druhého. Snad se mi to postupem věku i daří.

Na jakých projektech v současné době pracujete?

Byl jsem zodpovědným řešitelem tří mezinárodních výzkumných projektů a zodpovědným řešitelem dalších tří projektů mezinárodní univerzitní spolupráce. V současnosti vedu nový mezinárodní projekt, tentokráte zaměřený do oblasti malé elektromobility, jakožto doplňku zdravé městské dopravy. To je v mnoha směrech zajímavý projekt související s dnešními palčivými tématy. Další dva aktuálně mnou vedené projekty, se zabývají výzkumem a vývojem inovativních technických řešení pro české průmyslové partnery. Jsou technicky velmi náročné, ale pokud se nám je podaří úspěšně vyřešit, získáme unikátní technický výsledek, který v jednom případě bude znamenat plné předcházení haváriím v energetice a ve druhém případě dokonalou kontrolu kvality výrobku.

Přibyly vám k titulu nějaké povinnosti?

Povinností mám stále mnoho a na tom se nic nemění. Ale ano, nějaké další už přibyly.

Čím jste chtěl být jako malý?

 ...smích) Profesorem.

Čím vás uchvátila VŠB-TUO?

VŠB-TUO je moje Alma mater. Těší mě její setrvalý rozvoj, a že toho mohu být součástí. Je to už mnoho let, kdy jsem zde studoval na inženýra. Porovnáním stavu univerzity během mých vysokoškolských studií a v současnosti mohu zodpovědně konstatovat neuvěřitelný technický pokrok ve vybavení laboratoří, zázemí i vzhledu celého kampusu. To, co se podařilo za relativně krátkou dobu, se mi zdá neuvěřitelné a je to ta pozitivní část srovnání. Mezi negativní pak řadím horší připravenost, menší nadšení i zájem mnohých současných studentů. Mnohokrát jsem přemýšlel, co je toho příčinou a snažím se minimálně ve svých předmětech zájem studentů probouzet. Očekával bych lepší výsledky, ale vím, že jsem maximalista.

Proč jste se po zisku inženýrského titulu rozhodl pokračovat na doktorská studia, směrem ke vědecké kariéře?

Chtěl jsem spojit vědu a praxi. Myslím, že se mi to daří, moje práce mě stále těší a obzvláště mi dělá radost a inspiruje práce s mladými nadšenými lidmi, což se mimo jiné velmi hezky daří v naší odborné skupině.

Jak se snažíte vést svoje studenty?

Pominu-li výuku odborných předmětů, tak jsem za uplynulých 14 let vedl 62 diplomových prací a 37 bakalářských prací a silně vnímám rozdílnost přístupů studentů, kteří přišli „jen vystudovat“ a studentů, které obor baví a snaží se odvést co nejlepší dílo. S takovými je pak radost pracovat. Snažím se zejména o to, aby studenti přemýšleli, aby byli schopni analýzy každého dílčího problému i celku, současně aby jim studium a práce přinášely radost a aby se soustředili na smysluplný výsledek.

Jak odpočíváte?

Různorodě. Sportem, obzvláště rád mám cyklistiku, lyžování, snažím se pravidelně běhat. Kulturou, chodím rád do divadla, na koncerty a mám velmi rád výtvarné umění. Kromě toho dobře zrelaxuju na motorce. Tam mě však trochu omezuje moje žena. Někdy se jí totiž má jízda zdá příliš dynamická. Potřeboval bych ale více volného času, ostatně jako asi všichni profesoři …smích.

Text: Ing. Barbora Urbanovská, Vztahy s veřejností

Foto: Tomáš Sláma, AVS