Myšlenka společného projektu vznikla víceméně náhodou. „S portugalskou IPL dlouhodobě spolupracujeme – organizovali jsme společně například tzv. BIP, tedy Blended Intensive Programme, a postupně jsme začali řešit téma mikroplastů,“ vysvětluje Jan Halfar na začátek.
Zlom nastal ve chvíli, kdy jej oslovil portugalský kolega s nabídkou spoluvedení závěrečné práce zaměřené na mikroplasty a vývoj chytrého senzoru. Jan souhlasil, a tak se jednou týdně po celý rok scházeli prostřednictvím MS Teams, aby prodiskutovali, co student udělal a společně práci směřovali dál. Zatímco portugalská strana přinesla silnou expertízu v oblasti IT a elektrotechniky, VŠB-TUO dodala odborné zázemí v oblasti mikroplastů a environmentálního výzkumu.
Mikroplasty v tocích Lisabonu i Ostravska
Součástí práce byly také odběry vzorků vodních toků v Lisabonu a jeho okolí. Tyto výsledky se porovnávaly s daty z Ostravska a Španělska. „Prvotní výsledky byly překvapivě podobné. Nevidíme žádné extrémní rozdíly mezi Českou republikou a zahraničím. Je patrné, že obydlené oblasti s průmyslem mají na řeky velmi podobný dopad. Ale výzkum probíhá dále, takže na konečné výsledky si musíme ještě počkat,“ říká Halfar. Výzkum navíc úzce spolupracoval s municipalitami, které jsou taktéž zapojeny do aliance U!REKA. Města měla zájem znát míru znečištění svých vodních toků a dala projektu důležitý praktický rozměr.
Přestože se projekt pohyboval na pomezí špičkového výzkumu a inovací, největší výzvou nebyla technologie, ale logistika. „Paradoxně to byla přeprava vzorků,“ přiznává Jan Halfar. Vzorky se odebíraly v Portugalsku, ale analyzovaly na VŠB-TUO. Zajistit jejich bezpečné, rychlé a neporušené doručení se ukázalo jako velmi složité.
Vše se ale nakonec podařilo a výsledkem spolupráce je návrh malého, venkovně použitelného zařízení, které by dokázalo sledovat mikroplasty ve vodách a odesílat data v reálném čase. „Dnes v podstatě neexistuje senzor, který by tohle dokázal. Byl to pilotní projekt – vznikl papírový prototyp a návrh metod, které půjde dále testovat v praxi,“ vysvětluje mladý výzkumník. Do budoucna se nabízí možnost dalšího rozvoje, ať už formou diplomové práce, navazujícího výzkumu nebo spolupráce s municipalitami.
Milník pro U!REKA i studenty
Projekt je zároveň první mezinárodně vedenou závěrečnou prací v rámci U!REKA, což z něj činí důležitý milník. „Měl jsem z toho zpočátku respekt, ale ukázalo se, že díky digitalizaci to není žádný problém. Student byl připojený online i během laboratorních analýz a všechno jsme průběžně konzultovali,“ popisuje Halfar. Miguel Rosa hodnotil práci v mezinárodním a multidisciplinárním týmu velmi pozitivně. Právě kombinace různých odborných pohledů se ukázal jako klíčová. „Řešit mikroplasty jen z jednoho oboru nedává smysl,“ dodává Halfar.
Úspěch projektu podle něj může být motivací i pro další studenty. „Neměli by se bát mezinárodně vedených závěrečných prací. Získají zkušenosti, zlepší si angličtinu, a hlavně to má obrovský přínos pro jejich kariéru a praxi,“ uzavírá.
Výzkum mikroplastů pokračuje dál. Odběry vzorků z vodních toků v Portugalsku, Španělsku i Česku pokračují. Cílem vědců je vytvořit vědeckou publikaci. Projekt tak nekončí jen soutěžním úspěchem, ale otevírá cestu k dalšímu výzkumu a praktickému využití, a to například v oblasti udržitelnosti a ochrany vodních zdrojů.