Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku

Autor: Karel Vávra (architektonická spolupráce pro nové umístění: Zdeněk Kupka)

Datace: realizace 1961, transfer 1982

Umístění: v roce 1982 přemístěno na vnější stěnu prosklené spojovací chodby mezi I. a II. blokem kolejí VŠB-TUO v Porubě

Provedení: reliéf z hořického pískovce, 197 x 185 cm

 

MODERNITA VE STŘEDOVĚKÉM HÁVU

Vávrův Havíř představuje velmi kvalitní reliéf, v architektuře ne zcela běžného, téměř kvartového formátu. Postava klečícího havíře s pracovními nástroji je lapidárně pojatá v ostrých zářezech a promítnuta proti náznaku uhelné sloje v pozadí. Skulptura přechází od nízkého k vysokému reliéfu.

Celou plochu reliéfu vyplňuje mužská postava v hornickém hábitu s kápí; drží kylof a hornický kahan. Sochař ve zjednodušených objemech kontrastně odstínil ve vyšším reliéfu tvář a ruce s atributy, zatímco šat a pozadí vyznívá plošněji. Vávra vycházel ze zkušenosti ve zpracování architektonické skulptury, kterou ještě obohatil modernistickou stylizací ostře řezaných forem. Detaily postavy – vrchol kápě, ruka se svítilnou, kylof nebo klečící noha přesahují do orámování obrazu – a posilují takto monumentalitu reliéfu. I v tomto pro Ostravu tradičním námětu se prosadily dobově charakteristické rysy tzv. bruselského stylu, který ovládl umění po světové výstavě Expo 58. Vávra se k němu přiklonil formou jasných linií, komponovaných v soustavě nápadných diagonál. Pro ostravské prostředí však zvolil nezvykle historizující pojetí havíře; oblékl jej do podobného oděvu, jaký najdeme třeba v malbě z konce 15. století v Hašplířské kapli v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Zpracováním námětu, stejně jako i formou, se tato jeho práce odlišuje od podobných dobových zobrazení horníka, který reprezentoval tehdejší pracující třídu socialistické společnosti. Realistický popis nahradil monumentalizující stylizací a vzdálil se svému obvykle tradičnějšímu pojetí, které je možno najít v ikonograficky příbuzných postavách, rovněž z počátku šedesátých let, na fasádách obytných domů v Sokolské ulici nebo na sídlišti Šalamouna.
Reliéf byl v roce 1982 přemístěn z původní lokace na vnější stěně budovy Hornicko-geologické fakulty ve Slezské Ostravě (dříve budova Učitelského ústavu, stržena po roce 2000). Autor se na transferu již nepodílel, nutné opravy a nové upevnění zajistil Alois Hlubek.

13_01_7-M.jpg
Reliéf Havíř, fotografie Roman Polášek
Detail reliéfu Havíř se signaturou autora, fotografie Roman Polášek
Reliéf Havíř v areálu kolejí, fotografie Roman Polášek

Karel Vávra

(1914–1982)

Dílo: Havíř

Karel Vávra pokračoval v profesi svého otce Rudolfa, který působil v Ostravě jako kamenosochař. Na počátku třicátých let se řemeslně zdokonalil ve Státní průmyslové škole sochařské a kamenické.  V letech 1932–1936 studoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Otakara Španiela. Tam díky svému učiteli získal podstatnou průpravu pro zpracování reliéfu (1936 diplom v medailérské specializaci), zejména ve figurální kompozici a v portrétu. Od roku 1938 pracoval v otcově kamenosochařské dílně v Ostravě. Během poválečné výstavby Ostravy se Vávrovy kamenné reliéfy uplatnily na radě veřejných budov i obytných domů: v padesátých letech připravil 12 pískovcových reliéfů zodiaku ve formě nadpražních klenáků nad domovními vstupy na Gajdošově ulici v Moravské Ostravě; s dalšími s motivem Dne a Noci tamtéž sloužily na nově postavených bytových domech jako domovní znamení. Figurální i emblematické reliéfy zdobí dodnes domy v Moravské Ostravě, ale i průčelí kulturních stánků a administrativních budov (Divadlo Antonína Dvořáka nebo bývalý Stavoprojekt v Mariánských horách). Druhým významným polem jeho sochařského působení byly pomníky připomínající významné osobnosti nebo historické události. Několik z nich vzdává hold válečným obětem. Nejvýrazněji se podepsal dvěma kvalitními bronzovými reliéfy na křídlech Pomníku osvobození v Komenského sadech v Moravské Ostravě (1945–1947), a to ve spolupráci s architektem Janem Jírovcem a autorem hlavního sousoší Konrádem Babrajem. Jeho tvorba zahrnuje také náhrobky, mramorové oltáře a portréty; je zastoupena ve sbírkách Galerie výtvarného umění v Ostravě.